Alma a Dorothea - samota jako volba (recenze na knihy Podpis všech věcí a Kufr paní Sinclairové)

recenze

Podpis všech věcí (2014) / LemonCake (491 views)
Alma a Dorothea - samota jako volba (recenze na knihy Podpis všech věcí a Kufr paní Sinclairové)
V posledních týdnech se mi do ruky dostaly dva romány, které mají mnoho společného nejen prvoplánově, ale i v hlubších úrovních. Podpis všech věcí i Kufr paní Sinclairové jsem objevila náhodou a jak už to tak u těchto náhodných objevů bývá, oba dva příběhy mě naprosto pohltily.
Hrdinka Podpisu všech věcí Alma je na svou dobu (devatenácté století) výjimečně vzdělaná žena pocházející z bohaté rodiny. Její vášní jsou rostliny, především pak mechy. Almin život sledujeme od narození až do stáří, což nám dává příležitost sledovat její vývoj od malého děvčátka přes nepříliš hezkou slečnu, v ženu, která si našla své místo ve světě.
Stejně jako Almě, tak ani Dorothee z Kufru paní Sinclairové nevadí život bez častých společenských styků. V době před druhou světovou válkou odchází od své matky a trochu natruc si bere muže, který je \"pod její úroveň\". Protože manželství zůstává po několika zmařených pokusech bezdětné, brzy se z něj stane jen papírová záležitost. Souhrou událostí se však i Dorothee podaří najít smysl svého života, byť za velmi vysokou cenu.
Obě knihy spojuje postava ženy, která tak docela nezapadá do ideálu své doby. Obě hrdinky žijí po značnou část svého života samy, a to víceméně z vlastního rozhodnutí. Tuto samotu ve svých životech vítají jako obranu proti možnou bolestí spojenou se vztahy k jiným lidem.
Alma se cítí odstrčená ve chvíli, kdy její rodiče, respektive matka, adoptují dívku, která je na rozdíl od Almy velmi krásná a přitažlivá pro muže. Pocit, že osamělost je bezpečnější pak jen umocní její pozdní nevydařené manželství. Dorothea se zpočátku společnosti nevyhýbá. Postupně však, jak v očích společnosti selhává ve své roli manželky a matky, stále častěji vyhledává samotu a klid.
Ve chvíli, kdy se rozhodnou znovu pustit do svých životů okolní svět se všemi jeho nástrahami, nebezpečími a krásou, jsou schopny svoji situaci změnit.
Přes tyto podobnosti mají oba příběhy svoji jedinečnou atmosféru, tvořenou jak dobovými tak i geografickými rozdíly. Barvy a vůně příběhů jsou tak velmi odlišné, byť osudy hlavních hrdinek mají ledacos společného. Zatímco Dorothea neopustí Velkou Británii, podnikne Alma cestu ze Spojených států přes Tahiti až do Nizozemí. Přečtení obou příběhů nám proto krásně ukazuje, že kvalita cesty za změnou není měřena počtem kilometrů, ale odhodláním, se kterým se na tuto cestu vydáme.

Komentáře (0)

kniha Podpis všech věcí recenze