Vraždy bez svědomí

recenze

Vraždy bez svědomí jsem dostala jako dárek. Detektivky mám ráda, jméno Luke Delaney mi ovšem nic neříkalo, a tak jsem knížku odložila. Vrátila jsem se k ní až potom, co jsem si přečetla pár docela dobře znějících recenzí. Totiž Luke Delaney není jen tak obyčejný spisovatel, co se rozhodl psát o sériových vrazích, on sám je v minulosti chytal. Je to tedy asi ta nejpovolanější osoba, která může psát detektivky.

Hned na prvních stránkách vás o svých schopnostech přesvědčí. Každému z nás se přece už stalo, že dočetl na místo, kde prostě něco nesedělo. Je to pochopitelné, spisovatel je spisovatel – prostě se někdy utne. Jenže co když je spisovatel zároveň i kriminalista? No pak asi těžko narazíte na bod, kde budete kroutit hlavou a zbytek knížky dočtete jen z povinnosti. Právě Vraždy bez svědomí jsou zářnou příkladem, kdy do sebe všechno zapadá a kde má všechno svůj reálný základ.

Kriminalista Sean Corrigan musí vyšetřit případ chladnokrevně zavražděného gaye. Čin, jakým byl odpraven, je opravdu brutální. Když tělo nalezli, leželo v obrovském tratolišti krve a na sobě mělo asi sedmdesát bodných ran – někdo se na mě skutečně vyřádil. Ta jatka jsou silným oříškem i pro tak zkušeného profíka, jako je Corrigan. Co je ovšem na případu nejděsivější, je fakt, že kromě zavražděného a jeho krve okolo, je jinak všechno pečlivě uklizené. Žádné otisky, žádné stopy, ani známka boje – zkrátka nic.

Hlavním svědkem je podnikatel James Hellier, šťastně ženatý muž, který si ovšem sem tam chodil za obětí vesele zaskotačit. Může být vrahem on? Přestal ho jeho milenec bavit? Vyhrožoval mu snad, že jejich utajený vztah prozradí? Nebo je za tím něco ještě daleko horšího? A mohl by vůbec tento muž tak chladnokrevně vraždit? Corrigan si není zcela jist. Možná je to jen vhodný cíl, na který chce pravý vrah všechno hodit.

Postupem vyšetřování se začíná ukazovat, že vrah nemá jen jeden zářez. No u jednoho to nikdy nekončí. Jak jednou začnou, už nepřestanou – je to přece zábava! Kriminalisté zjišťují, že jimi určené sebevraždy asi tak sebevraždami nebyly – někdo těm chudákům jednoduše pomohl. Jenže kdo? A proč? Jestli tedy mají psychopati nějaké důvody.

Sám vrah je o tom skálopevně přesvědčen. Všechno dělá v zájmu vyššího cíle. Násilí je součástí života, a když se k tomu nemá nikdo jiný, musí on. Je to vlastně takový hrdina! Okolí jeho činy odsuzuje, ale on to přece dělá z dobré vůle! Tedy aspoň tím se ospravedlňuje, tím vysvětluje svoje chladnokrevné jednání – svou zálibu ve vraždění. Každý máme něco, někdo sbírá známky, někdo jezdí na koni a další vraždí.

Po pár stránkách jsem knize naprosto propadla! Snad díky skvělému propracování, pro napínavost i šílenost celého příběhu, nebo taky proto, že na celý případ nahlížíme jak očima policie, tak těma vrahovýma. Jsme v jeho hlavě a víme, co se mu v ní děje zrovna když vraždí, nebo když o vraždách přemýšlí. Stáváme se součástí psychopatova já – velice poučné. V knize se navíc rychle střídají dějové linie, pohledy, napětí a pocity. Na jedné straně fandíte poldům, na té druhé vrahovi – a ve skutečnosti si nejste jisti nikým.

Takhle propracovanou a bezchybnou detektivku už jsem dlouho nečetla. Vraždy bez svědomí jsou koktejlem namíchaným z poctivé spisovatelské práce, fantazie i zkušeností.

Komentáře (0)