Vraní oko aneb další skvost z pera autorky

recenze

Vraní oko (2023) / ELIKALLY

Michaela Klevisová opět vydala detektivku a troufám si říct detektivku roku, byť máme jeho začátek. Není mi jasné, jak to autorka dělá, ale každá její kniha je lepší než ty předchozí.
Opět tady máme volné pokračování série s vyšetřujícím Josefem Bergmanem. Tahle linka mě v knize vždycky baví, sledovat precizní práci ostříleného barda. Občas už si člověk myslí, že je taky trochu kriminalista, ale ono se vždy najde něco, co přehlédnete.
V začátku nám autorka nastíní hlavní postavy příběhu. Jak dvojici z Brna, která do chatoviště přesídlí z důvodu ekonomické udržitelnosti a touhy si něco naspořit.
Na scénu se ale již derou první neshody, protože byť partner je hluboce přesvědčen o správnosti rozhodnutí, Eva začíná pochybovat.
Potkáváme taky Straussovi, rodinku zámožnou a relativně spokojenou, která velmi pečlivě za zděděné peníze obnovuje místní mokřady a v něm hnízdící faunu.
O spokojenosti se již nedá moc hovořit mezi mladší a starší generací této rodiny a jejich rozporech.
Po sobě následují 2 velmi zvláštní úmrtí a náš příběh se rozjíždí.
Musím říct, že autorce se opět podařil husarský kousek.
Vraha si netipnete hodně dlouho a troufám si říct, že do poslední chvíle. I když pracujeme s relativně malou základnou podezřelých. A aby byl výčet kompletní, bonusem dostaneme ještě jednu vraždu, která zdánlivě nesouvisí s tímto případem.
Práci mají šedé buňky mozkové požehnaně a je to opravdu práce zapeklitá.
Doporučuji, což ostatně v případě Michaely Klevisové není nic překvapujícího.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---