Vraní dívka

recenze

Vraní dívka- další severská krimi, řeknete si. Na první pohled možná tak vypadá. Jde o případ Jeanette Kihlbergové, která byla pověřena nalezením vraha, jenž po jejím revíru trousí mrtvoly dětí, které nikam nepatří ve stavu, ve kterém by je nepoznal ani vlastní rodič a nejspíš by to s ním dost slušně zamávalo. Jako správná šéfka případu se Jeanette snaží vraha vypátrat, ale k tomu všemu má jako žena na starosti domácnost a svého zdeptaného manžela, který se snaží více či méně úspěšně prorazit v oblasti výtvarného umění.

Jako takový se pro Jeanette vedle jejího vlastního syna stává dalším dítětem, o které se musí starat. Ne nadarmo se říká, že žena má víc chapadel, než kdejaká chobotnice, protože to, co všechno musí zvládnout, by i ta nejchapadlovatější chobotnice vzdala jen při čtení denního seznamu úkolů.

To, že děti nikdo nepostrádá a nehledá je ta smutnější část knihy. Nespravedlnost, to je slovo, které mi při čtení vyšlo na mysl nesčetněkrát.

Druhou rovinou příběhu a pro mě mnohem zajímavější je pohled do nitra lidí, se kterými se setkává a snaží se jim pomoci psychoterapeutka Sofie. Její práce je velmi náročná a ona si ji také často bere domů a tím trpí i její vztah. Její práce je pro ni vším.

Jejími klienty jsou traumatizované děti válkou v Sierra Leone, děti traumatizované pedofilními sklony svých rodičů a v neposlední řadě jedna výjimečná osoba, které nemůže přijít na kloub. Která ji znervózňuje a nedá pokoj. Má neovladatelnou touhu jí pomoci. Tou osobou je Victorie Bergmanová, bývalá pacientka, která svou psychoterapeutku natolik uchvátila svou výjimečností, že se od ní nemůže odpoutat, byť by sebevíc chtěla.

Tato druhá rovina v podobě niterných rozhovorů mezi Sofií a jejími pacienty dává knize zcela nový a nečekaný rozměr.

Nejde o úplně klasický napínák, jak můžeme být u severských krimi zvyklí, spíše se pomalu a plíživě zavrtává pod kůži až vás naprosto pohltí.

Nechybí ani drsná až morbidní složka se kterou se tu setkáváme.

Takže pokud se rozhodnete knihu přečíst, ujistěte se, že máte pevné nervy, silné žaludky a nejste zrovna emočně vykolejení.

Proč? Ptáte se.

Tato kniha vás dokáže nejen pohltit. Hlavními emocemi, kterými jsem si prošla byl vztek, soucit, pocit bezmoci, porozumění a v neposlední řadě lítost.

Tak vzhůru do toho. Pohodlně se usaďte a připravte se na jízdu ve zcela novém, dosud neokoukaném voze jménem Vraní dívka.

Komentáře (1)

05.01.2016

zdena7154

Knihu mám doma delší dobu,jen jsem se bála se do ní pustit.A ted´vůbec nelituju,že jsem ji vzala do ruky.Po přečtení všech tří dílů Vraní dívky,nějak neumím napsat pocity.Bylo jich moc.Ale shrnuto,trilogie,na kterou nezapomenete.Pro mě naprosto skvělá.