Vítejte zpět, pane komisaři

recenze

Není to tak dávno, co jsem četla knihu od Håkana Nessera Münsterův případ, doufám, že mám všechny kolečka, tečky a dvojtečky nad jmény správně, jenž jsem měla od nakladatelství MOBA k recenzi. Ještě před čtením dalšího dílu, v pořadí již sedmého, jsem si schválně přečetla recenzi ke knize Nessera, abych si lépe připomněla, co se mi na něm líbilo a nelíbilo. Chtěla jsem přeci jen trochu porovnat, zdali je to spisovatel přímo pro mě. Na databázi již naleznete komentáře k novince Karambol, novince ve smyslu, u nás letos vyšla, ale ve skutečnosti je to kniha z roku 1999, a celkem nadšené. Ačkoliv jsem se naučila komentáře právě z databáze knih nebrat moc vážně. Pokud někdo napíše, že kniha má své mouchy a přesto dá plný počet hvězdiček, jak se asi pak cítí knihy, jenž jsou mnohem lepší?

POPIS KNIHY
Už bych měl jet domů, cítím, jak mnou alkohol proudí a rozostřené vidění mi napovídá, že jsem lehce překonal svůj limit. Měl bych si vzít taxíka, cesta k autu se mi zdá nekonečná, ale to by se pro něho musel zítra zase vrátit a to se mi nechce. Když pojedu opatrně, tak ani mokrá vozovka nenaruší moji bezpečnou jízdu. Měl jsem jasný plán. Bylo divu, že se mi ho dařilo i dodržet. Pomalá téměř hlemýždí jízda mi nebyla přímo pochuti, ale alespoň jsem věděl, že se nemůže nic stát. Jak jsem se ale mýlil. Ani nevím, který smysl mě upozornil dříve. Zrak, sluch, nebo prostě můj vnitřní pocit? Ale věděl jsem, že je zle.

Kapky mi stékaly o obličeji a já se snažil zaostřit. V příkopě něco bylo. Jakási nehybná směs látek. Když jsem přišel blíž, viděl jsem ho. Díval se na neviditelné hvězdy s překvapeným výrazem a jeho půlka tváře vypadala, jako kdyby byla připravena na hodinu anatomie lidského těla. Byl jsem v šoku Žaludek se mi neustále zvedal a já se přemlouval, abych zůstal v klidu. Když jsem vzal tělo mrtvého do náručí, všimnul jsem si, že mu může být teprve patnáct, maximálně šestnáct let. Co jsem to udělal. Krev mi stéká na nohy po kapuci mrtvého a já ve snu odcházel.

Druhý den ráno, jsem měl strašlivý sen. Pár minut po probuzení mi došlo, že sen to nebyl a zaschlá krev na mém oblečení toho byla důkazem. Nikdo mě neviděl. Byl jsem si téměř jistý. Když i po několika dnech po nalezení jeho těla nebylo žádné pojítko k němu, věděl, že mu jeho pochybení projde. To si ale jen bláhově myslel. Ve schránce našel ručně napsaný dopis. Někdo ho viděl a chtěl nemalé peníze za výměnu mlčenlivosti. Kdo je tajemný vyděrač a kolik lidí ještě kvůli jeho chybě přijde k úhoně?

Komisař Van Veeternen se opět ocitá téměř v hlavní roli vyšetřovatele a na vlastní pěst pátrá po zločinci, který všechno začal. PO vrahovi jeho vlastního syna.

HODNOCENÍ
Håkan Nesser napsal příběh o řetězové reakci brutálních zločinů, které se na sebe kupí a kupí. Nevinní lidé umírají pro jednu lidskou chybu a nezralost. Nikoho na policejní stanici ani nenapadne, že série vražd v jejich okolí spolu úzce souvisí a za vším vězí jeden muž.

Ať to bude vypadat drsně, pochopila jsem jednu věc, musíte pochopit vraha, abyste ho mohli soudit. V danou chvíli je totiž jeho reakce to jediné, co z jeho pohledu vypadalo jako jediné řešení. Pokud člověk neučiní, neuvidí podstatu všeho a nepřijde na spojitosti, které se v případu skrývají. Náš hlavní pachatel není žádný nevinný muž, o tom není žádný pochyb, ale musím se přiznat, že chvilkami jsem litovala jeho osobnost. Udělal jednu chybu, jednu strašlivou chybu, které se rozhodl někdo využít ke svému prospěchu a tím způsobil smrt nejméně dalších třech lidí. To je pro mě mnohem více nepochopitelné, než lidská chyba.

Jak jsem již psala Karambol je strašlivá řetězová reakce a vy musíte při čtení zůstat ostražití, aby Vám neutekla ani jedna dějová linka, jinak budete ztraceni. Vše se vším souvisí a nic nemůžete vynechat. Proto mě trochu samotné finále trochu zklamalo. Očekávala jsem, že se postupně odloupne dílek pro dílku a ne, že nastane jedno velké bum a pak čekání. Chvilkami mi opravdu přišlo, jakoby NESSER ztratil múzu a nevěděl si rady, jak zamotané klubko zločinů mistrně rozplést. Což je upřímně velká škoda.

Kapitoly se mi nezdály příliš krátké ani dlouhé, nicméně pro čtení ve vlaku lehce nepřehledné. Já osobně nemám ráda příliš číslování 1, 2 a podobně. Už mnohem lépe vypadá napsaná KAPITOLA 1, pojmenování kapitoly a nebo, což je občas ta nejlepší volba, nerozdělovat knihy na kapitoly, ale pouze skončit příběh a na další stranu začít další. Lehké ne?

Jednotlivé věty nejsou vůbec těžké ke čtení a zpracování informací nepřináší příliš velkou náročnost. A možná právě z tohoto důvodu je stále pro mě knihy ze série Van Veeternen průměrným čtením, které ale nikdy nezklamou. Nicméně sama bych je asi v knihovně či na pultech nevyhledávala, což je velká škoda.

Kdo četl můj článek Co právě čtu, dozví se, že kniha je přeci jen z roku 1999, což není občas na škodu. Taková četba Agathy Christie je příjemným zpestřením moderních detektivek, škoda že to stejné neplatí i Karambolu.

KARAMBOL doporučuji nenáročným čtenářům a milovníkům detektivních příběhů. Není to žádné nadčasové dílo, ale i tak kniha zaujme čtenáře, jenž nemají s detektivní tvorbou příliš velké zkušenosti. Přestože nese nálepku severské krimi, s žádnou severskou krimi nemá nic společného.


Děkuji za pozornost
Katy - Bilbovy knihy

Komentáře (0)