Víkendové čtení

recenze

Němý křik (2016) / katy238
Víkendové čtení
Němý křik i další knihy autorky vyvolaly ve čtenářské obci nadšení a psát o ději nebo seznamovat podrobněji s hlavní postavou už asi dnes nemá mnoho smyslu, ale i tak...

Ústřední postavou je detektiv inspektor Kim Stone a je tvrdá jako její jméno a společensky obratná právě jako kámen vhozený do sekce starožitnictví nabízející porcelán. S touto průpravou vede svůj mini tým vstříc řešení tajemných vražd, jaké se jí v revíru začnou hromadit podobnou rychlostí jako stížnosti na její neomalenost.

Jenže Kim už jiná být nedokáže a tak se pustí do případu, který i když nepůsobí příliš jasně, tak ani zvláště tajemně. Jenže počet mrtvých narůstá a když se přidají i zločiny spáchané před mnoha lety a na jejich pozadí se rýsuje opuštěná budova dětského domova, je všem jasné, že to nelze brát na lehkou váhu.

Kim se musí pustit do případu, než zaplatí další životem, byť nevinní nakonec nejsou...

Série s inspektorkami, které si nesou šrámy na duši a jsou ochotné pro pomoc druhým obětovat svou kariéru, kolegy, místo, služební postup i život se v posledních letech hromadí a mívám neblahý pocit, že každou noc se zrodí další takový raněný policista. V takto přeplněných vodách je těžké hledat originalitu a Kim Stone Vám ji skutečně nenabídne. S hlavní hrdinkou je těžké se sžít a i když jí nakonec začněte fandit, chtě nechtě se pohybuje v jasně daných scénářích a osvědčených modelech.

Dětský domov, dávný zločin, týrání dětí, záchrana psa, ochrnuté děvče, které svému otci dává naději a další kila patosu. Vše ovšem funguje a když se to správně naváže na sebe, je z toho celkem dobrý guláš, i když ve vedlejší hospodě dělají stejný, i tak se zase vrátíte na to stejné místo. Protože je to pořád dobré.

I přes větší počet klišé ale celek drží a nutil mě stále číst dále, co čeká za dalším rohem, co dalšího hnusného se objeví a kdo za to bude moci.

Kim nemá šanci stát se takovým průbojným policajtem jako Bryndzova Erika Foster, ale v oceánu podobných příběhů si najde své věrné souputníky a bude s nimi kráčet dále jednou z hodně dlouhých sérií. Už teď jich je zatím všude dost a její knihy shánějí den dva před naskladněním do knihkupectví (na sociální síti se dnes opravdu chlubí každý vším).

Kniha je dost nenáročná, kapitoly krátké a vše celkem jasně dané a proto je to prima čtení do MHD nebo při vaření, protože se nemusíte začíst na příliš dlouho a poté hledat v dlouhých kapitolách, kde jste skončili.

A to je taky dost velké plus. Hlavně pro pracující ženy, které si potřebují odpočinout od reálného světa. Nebo kohokoliv, kdo potřeboval do čtenářské výzvy knihu s oxymórem v názvu. Aleluja a odpusť, Ellery Queene. Tvůj podivný trojúhelník poctím jindy.

Komentáře (0)

kniha Němý křik recenze