Vesmírný Alcatraz

recenze

Areston (2016) / -Endy- (179 views)
Vesmírný Alcatraz
Josef Pecinovský, špičkový autor na poli naší maličké, ale kvalitní sci-fi a fantasy scény, přináší čtenářům svůj nejnovější počin, ve kterém kombinuje hned několik lákadel vybízejících k přečtení:

OBÁLKA – úžasná ilustrace Žanety Kortusové navnadí nejedno oko (i kdyby jen tápajícího) čtenáře
NÁZEV – jednoslovný, úderný, skrývající nápovědu o obsahu
TÉMA – unikátní vězení ve vesmíru; soběstačný svět sám pro sebe obývaný nejhoršími kriminálníky
AUTOR – kvalitní a zkušený spisovatel vědecko-fantastické literatury

Pokud se necháte svést, vězte, že vás čeká „výlet“ na tajemné uměle zkonstruované kulové těleso putující vesmírem po přesně vytyčené ose. Nikdo neví, kým bylo vytvořeno ani za jakým účelem. Zprávy z jediné expediční výpravy obsahovaly pouze informace o podmínkách vhodných k přežití člověka – gravitace, vzduch, teplota, pitná voda, půda k pěstování plodin, odpadní systém aj. (kusými útržky z deníku oné výpravy začíná každá kapitola). Těleso se navíc každých 8 let přiblíží k Zemi.
Lidé objekt nazvali Areston a rozhodli se jej využít coby vězení. Strážců není potřeba; vězňové nemají kam utéct. Naopak si zde vytvořili svůj vlastní svět s pevnou hierarchií a zákony. Stejně jako na Zemi tady existuje soudnictví, bankovnictví, zemědělství, obchod a výroba, ale také nebezpečné podsvětí a otrokářství. Většina je ovládána menšinou vládnoucích. Zdá se však, že i ona menšina podléhá nějaké tajemné šedé eminenci.

Do tohoto světa je za zvláštních okolností odsouzen Ian Terstegen, a to dokonce na 16 let (tzv. 2 cykly). Je rozhodnut přežít za každou cenu a věří, že díky pravidelnému tréninku a bojovému výcviku je na tamní drsné podmínky připraven. Fyzicky možná, ale nikdo a nic jej nedokáže připravit na podivný politicko-náboženský systém fungování arestonské „společnosti“.

Areston, na úrovni obyvatelstva i po stránce architektonické, je neuvěřitelně propracovaný a sevřený…je to takový malý kus civilizace putující vesmírem. Každé patro má svou strukturu ulic, chodeb a cel, sociální zařízení a propojovací schody. Čím blíže ke středu koule, tím zabírá patro menší plochu, ale zároveň tam bydlí vyšší sorta vězňů, jakási smetánka. Do samotného jádra se zatím nikomu dostat nepodařilo, ale patrně se tam skrývají veškerá tajemství – Areston přece nefunguje sám od sebe (???). Zároveň je ona koule obehnána prstencem a z obou jejích pólů trčí obrovské věže. Ani tam dosud nikdo nebyl, avšak vědecké poznatky nejsou to, čím se místní osazenstvo zabývá. Hlavním cílem všech je přežít (u některých také prožít) svůj pobyt zde.

Příběh je retrospektivně vyprávěn hlavním hrdinou a prostřednictvím vzpomínek poznáváme jeho život nováčka na Arestonu, který je krutý od samého počátku. V jednu chvíli má plný žaludek a místo na spaní, aby se hned nato octl doslova ve sračkách.
V průběhu děje se samozřejmě dostane i na jiné více či méně důležité postavy, které však mohly být barvitěji propracovány. Podobně zestručněné jsou také některé epizodní příběhy, jež autor slibně nastínil a náhle utnul. Mám na mysli např. detektivní zápletku, u které bych ráda doufala, že nebyla až tak rychle vyřešena, či pochybnou důležitost prologu.

Celkově vzato, nedá se říci, že by měla kniha nějaký jednolitý příběh, ačkoliv on možná teprve započne…koneckonců jedná se o první díl chystané (pravděpodobně) trilogie a ten asi měl především za úkol seznámit nás s arestonským prostředím a zázemím, a to zvládl skvělým způsobem.
Co se týče pokračování, autor si přichystal širokou půdu možností a také nezodpovězených otázek. Doufejme tedy, že z tohoto brilantního potenciálu vyždímá ještě mnohem víc.

Komentáře (0)

kniha Areston recenze