Páchnoucí invaze z moře

recenze

Ryby - Útok z hlubin (2017) / -Endy- (235 views)
Páchnoucí invaze z moře
Už dlouho jsem nečetla něco tak nechutného, že jsem několikrát pocítila nutkavou potřebu knihu odložit, pustit si video s hopsajícími růžovými jednorožci a čichat u toho fialky. Tohoto mého výkyvu jsou schopny (zatím) jenom Itóovy Ryby.

Nepříliš originální, zato typicky hororový začátek příběhu zachycuje mladý pár, Tadašiho a Kaori, na romantickém výletě u moře v chatce Tadašiho strýce. Noc je mladá a vlahá, možná by to šlo… Jenže tady něco smrdí, a ukáže se, že to rozhodně není Tadašiho nevyčištěný chrup, jak si myslí neurotická Kaori. Smrdí to jako rozkládající se mrtvola. Milenci v domě objeví páchnoucí rybu připevněnou k mechanickým nohám.
Brzy začnou z moře vycházet nekonečné zástupy mořských živočichů, šířit mrtvolný puch a nákazu nejasného původu.

Takto popsané to nezní tak strašně, hororoví nadšenci jsou zvyklí na všelijaké absurdity, tím spíše u Japonců, jenže tahle manga navíc hraje na velmi explicitní vizuál. Na stránkách se prohánějí do detailu prokreslené rozkládající se ryby. Obrovský bílý žralok útočí z hlubin moře, na pláži, na ulicích města či dokonce proraženými dveřmi domu, je nenasytný a žere, co mu přijde pod tlamu (kam se hrabou Čelisti, ty zůstaly ve vodě). Různým nakaženým živočichům uniká smrdutý plyn různými otvory, popř. jsou jim různé otvory ucpávány. A když už máte pocit, že víc toho snad být nemůže, otočte list.
Veškerý tento úchvatný vizuál je doplněn o množství citoslovcí. No vážně, ještě jsem nečetla mangu, která by obsahovala tolik verbálních vyjádření zvuku. Navíc se velmi často opakují, takže po několika stránkách je začínáte skutečně slyšet.
Zde stručný výcuc (dle českého překladu):
VHUŠŠŠŠŠ – vypouštění plynu
ÍÍÍÍÍÍK – ženský jekot
UÁÁÁÁÁ – obecný lidský jekot
ŠKVRK, KLANK – pohyb mechanických nohou

Duchaplné dialogy se tady úplně nevedou, ostatně se pro ně ani příliš nenabízí prostor. V momentě, kdy je objevena první chodící ryba, začne v knize celý děj a všechno, co má nohy, velice rychle utíkat.
Jenže vinou překotného tempa pak trpí nejen dialogy, ale také postavy, o jejichž psychologii se snad ani nedá mluvit. Kaori pořád hystericky ječí, Tadaši ji neustále uklidňuje a jeho strýc je prostě nějaký divný.
Je však jasné, že o hloubku postav či zápletky tady vskutku nejde. Celé je to tak nějak účelově nechutné, až si říkáte, jestli je úchyl jen ten, kdo tohle dílo vytvořil, nebo i vy, že to pořád ještě čtete.

Až tohle někdo předělá na hraný film (zatím existuje jen anime), bude z toho splatterové béčko solidního kalibru, a to i bez hektolitrů krve.

Závěrem snad jen zmínku o dvou znepokojivých krátkých příbězích na konci knihy. Tematicky s Rybami nijak nesouvisí, zato vynahrazují, co jim chybí, a to je těžká, hutná atmosféra, takže díky za ně.

Komentáře (0)

kniha Ryby - Útok z hlubin recenze