Ekhö 1 a 2

recenze

Když se člověk jednou dostane přes ty nepřeberné hromady amerických obrázkových sešitů a zcela nekriticky milovanou mangu k evropskému komiksu, to se pak nestačí divit své mezeře ve vzdělání.

Nakladatelství Modrá Crew vydalo v roce 2016 první dva díly známého francouzského komiksu a slibně se tváří už jen obálka s vnadnou poloodhalenou blondýnkou v popředí – a to je právě naše hlavní hrdinka Mravena Draapulová.

Její příběh začíná v letadle; Mravena míří do New Yorku. Poklidnou cestu jí však naruší mluvící oblečená veverka s dotazem, zdali slečna přijme dědictví po své mrtvé tetě Odelálii. Zmatená Mravena souhlasí a v tu chvíli začnou letadlem zmítat silné turbulence. Mravena pevně uchopí svého souseda, ale zároveň ztratí vědomí. Když se probudí, ona i její soused Jurij Podrov se nacházejí stále na svých místech, jenže v jiném „letadle“ s jinými cestujícími a ve světě zvaném Ekhö.
Ekhö je odrazem lidského světa. Všechno je v něm geograficky i fyzicky tak nějak na svém místě, ale poněkud jiným způsobem.
Mravena se tedy ocitne v New Yorku, kde mrakodrapy vypadají jako pohádkové zámky, vzduchem se prohánějí dopravní draci, pozemní dopravu obstarávají fantastická zvířata všech možných forem, neexistuje zde elektřina a Central park je místem, kam se rozhodně nechodí na relaxační procházky. Celé Ekhö je navíc byrokraticky podrobeno prikónům, mluvícím veverkám, jež (kromě fanatického pití čaje) zastávají veledůležitou úlohu udržování thaumatické energie a rovnováhy mezi oběma světy.
Mravena má ihned po svém příletu nabitý program. Jako by nestačilo, že se jí doslova celý svět změnil před očima, přebírá po tetičce agenturu na zastupování umělců, musí se postarat o bezprizorního Jurije, kterého sem díky svému pevnému stisku zatáhla s sebou, no a taky ji sem tam posedne duch mrtvé Odelálie. To jednoho docela zaskočí.

Toliko tedy k prvnímu dílu tohoto sešitového vydání, a až jej zhltnete, můžete se s Mravenou podívat do císařské Paříže v díle druhém.

Ekhö je celobarevný komiks scénáristy Christopha Arlestona a kreslíře Alessandra Barbucciho…no, a to je právě to – ten scénář a ta kresba! Příběh, ač neoplývá bůhvíjak hlubokomyslnou zápletkou, je vyprávěn se svěžím cynickým humorem a vyveden nádhernou kresbou. Postavy jsou velmi osobité a propracované jak (de)mentálně, tak vizuálně. Zamilujete se do svérázné Mraveny, brýlatého sympaťáka Jurije nebo emočně labilního prikóna Sigisberta. Mezi postavami navíc fungují různé zákony přitažlivosti či vehementní odtažitosti a celé je to říznuté špetkou erotiky.

Tempo příběhu je sice svižné, ale pokud jste typy, kteří se rádi kochají detaily, tak prosím, tohle je skutečně zážitek. Můžete kupříkladu porovnat vizáž skutečné a fantastické architektury (zvláště, pokud jste ony destinace navštívili), zaměřit se na narážky na svět lidí (byrokratická buzerace, drogová závislost, levná pracovní síla…) nebo si zkrátka užít propracovanost kresby a dialogů.
Navíc New Yorkem a Paříží to zdaleka nekončí. Pokračování Mraveniných eskapád se bude odehrávat v Hollywoodu a Barceloně…a časem možná ještě i jinde.

Komentáře (0)