Václav Klaus důkladně píchl do nedotknutelného liberálně-demokratického vosího hnízda!

siena: Představa potomků, starajících se o lesy svých otců, o které přišli v dětském věku nebo ještě před narozením, je bezbřehý idealismus. V praxi by zrestituovaný majetek prodávali pod cenou zahraničním investorům, což by drtivě dopadlo na českou porevoluční ekonomiku. Netvrdil jsem, že by nároky dědiců měla posuzovat politická strana, ale měla by být vytvořena nezávislá komise. V dnešní době těžko představitelné, ale v 90. letech to podle mého názoru udělat šlo.
Ty okázalé projevy o lidských právech si můžete dovolit z pozice filosofa, ale pokud se podílíte na řízení státu, potřeby jednotlivce musí ustoupit potřebám státu. Václav Havel si to ještě v určitých mezích mohl dovolit jako prezident, ale kdyby měl z pozice premiéra řídit tuto zemi, nevydržel by ani měsíc.
Ohledně Rašína jsem měl na mysli jeho měnovou reformu, která jak se ukázalo z dlouhodobého hlediska byla naší záchranou, ale v té chvíli postihla nejchudší vrstvy. Ve spojení s Rašínovým tvrdým nacionalismem. Však levicoví novináři velmi rádi rozvíjejí teorie, jak by si rozuměl s Mussolinim.
Že za Trikoloru kandidují jeden či dva lidé spojení s extrémní pravicí pro mě není měřítkem k posuzování extrémnosti politické strany. Pekarové se za podobný výrok vysmál i Reflex, který je většinou na straně TOP 09. Za Trikoloru kandiduje například Vladimír Železný, další disident, který je navíc z čistě židovské rodiny a který se velmi angažuje v židovských otázkách. Myslím, že už to dávno není o étosu "Babiše disidenta". Současná vláda je mimochodem typologicky ukázkou oligarchického marxismu navíc ve spojení s klasickým typem starého marxismu. Znám několik lidí, kteří Babiše volí a ve 100% případů ho volí proto, že nejméně vadí. Babišova kampaň vždy dokonale odráží převažující veřejné mínění, navíc Babiš nikdy nenese odpovědnost za činy své vlády, vždy to je konkrétní ministr. Babiš se naopak vždy zjeví jako Deus ex Machina, neschopného ministra vyhodí a všechno vyřeší, je to velmi účinná stylizace a nebýt cejchu stbáka a konfliktu zájmů, má Babiš s přehledem 40%. Třetina Babišových poslanců jsou bývalí členové ODS.
Pojem disident a marxista se navzájem nevylučují. Disident Michael Žantovský právě v Havlově životopise označil Petra Uhla termínem "radikální marxista". Uhl je manželem Šabatové (opět disidentky), která je rovněž radikální marxistkou a která prokazatelně zvýhodňovala, navzdory nezávislosti úřadu ombudsmana, organizace bojující za práva LGBT komunity. Že jejich dcera Saša Uhlová, redaktorka A2larmu, je taktéž radikální marxistka asi nemá cenu ani pochybovat.
Já nijak nezpochybňuji skutečnost, že mnoho disidentů žilo v nedůstojných podmínkách, ale je pro mě obtížné mít soucit s nedobrovolnými disidenty a reformními komunisty, kteří se nijak netajili názory, že o demokracii v podstatě nestojí. Naopak mluvili o "socialismu s lidskou tváří" nebo "osvícené monarchii". Jistou výjimku alespoň pro mě představuje Dubček, kterého bych viděl raději v pozici prezidenta než Havla, ale to je spíše dáno mými osobními antipatiemi k Havlovi než obdivem k Dubčekovi. Ale ta volba tenkrát byla mezi těmito dvěma, Adamce do toho vůbec nepočítám.
Já nevidím ve společnosti nějaké relativizování zločinů nacismu, popírání holocaustu je trestným činem a kromě pár naprostých výjimek to nikdo nezpochybňuje. Myslím, že dlouhodobě se sympatie k Izraeli zvyšují, mnoho lidí ho začala vnímat jako hráz proti islamizaci. A že se vydávají občas nějaké knihy, které jsou navíc opatřeny vysvětlivkami a slouží jako historický studijní materiál, v tom nevidím zásadní problém, naopak byli to právě nacisté, kteří rituálně pálili knihy.

Gambit12, vidíte, já si myslím, že lepšími správci majetku jsou nejen ti, kteří ho vytvořili, ale i jejich potomci. Ti, kteří o svůj majetek pečují s tím, že to nedělají pro sebe, pro své nynější zisky, ale s vidinou, že ten les, který vysází, budou kácet až jejich vnuci, pravnuci. To jsou ti, kteří mají vztah k němu, k lidem, k zemi, kde ten les stojí. A právě proto první na řadě, které bylo nutno umlčet a "zlikvidovat", byli sedláci, protože ti byli na státu, v té době, nezávislí.
O A. Rašínovi, potažmo o TGM, si nemyslím, že to byli zločinci, ale myslím si, že bylo chybou První republiky její tažení proti šlechtě, proti velkostatkářům. Že tím se z našeho povědomí vytratila kontinuita vlastnictví, kterou dokonal komunistický režim po roce 1945. Ale jinak to srovnání není na místě, eufemicky řečeno, a opět jen ukazujete, že o padesátých letech nic nevíte.
Posuzování nároků, na základě zákona, má jen soud. A nějak si nedovedu představit, jak by obstál zákon, který by na jednu stranu říkal, že má být navrácen ukradený majetek, ale protože tu panovala 41 let diktatura, tak holt původní majitel se svobody nedožil, tak syn nedostane nic, případně 80%, a vnuk, když dodá patřičné psychologické osvědčení, tak možná 20%. A ještě musí odvést státu z něj "deputát". Ale určitě ho nemá posuzovat nějaká politická strana. V tom spatřuji prvky stalinismu. A právě v tom se lišíme. Ctím právní stát, instituce a jejich role ve státě. A je zase celkem úsměvné, jak tu kopete na všechny strany, jak nějací intelektuálové si osobují právo vnucovat druhým své vidění světa, a přitom vy byste druhým říkal, co mají dělat se svým majetkem. Tak mne ale napadá, škoda, že to nebylo podobně vnucováno těm, po kterých zůstali jen nedobytné úvěry v těch "českých" bankách.

A zase strašení Německem... Já rozumím, i v roce 2011, 2013 jste stáli s paní Bobošíkovou a bránili česko-německou hranici před Sudeťáky. Oni samozřejmě žádný návrat majetku, mimochodem, o který jsme se tak "vzorně" starali, doporučila bych exkurzi do Karlovarského kraje, neusilují. Ze stanov již dávno tento požadavek zmizel, ale když ony se za to sbírají voličské hlasy. Jen se "těším" jak se zadaří tento německý akcent spojit s tím, že dnes za Trikoloru kandidují lidé, kteří jsou spojeni s extrémní pravicí. Obávám se ale, že když zabral, a stále zabírá, etos disidenta Babiše, který bojuje s korupcí, že k žádnému logickému prozření nedojde.
A asi zbytečné psát o jakési kultuře vyjadřování, o noblese v duchu anglosaského konzervatismu. Bohužel, ani v tom se ten český neinspiroval...

A ještě k tomu vyzdvihování marxistů a tím, mé nevědomé hlášení se k němu. Za prvé, nevyzdvihuji, tedy píši o nich, o jejich osudech, marxisty, ale disidenty. Stejně, jako píši o dalších z třetího odboje. Dělám to celou dobu, co jsem tu registrovaná. Obzvláště dnes, to pokládám za důležité, neboť se dnes doba po roce 1945, potažmo zločiny nacismu, relativizují. Mnohdy už to není ani relativizace, ale přímo popírání toho, co přineslo 20. století. Už jsem to psala několikrát, vážím si těch, kteří našli odvahu postavit se totalitní zvůli a v úctě mám ty, kteří se dokázali postavit své minulosti a dokázali ji, bez trapného omlouvání, "mamička povedala", reflektovat. Přiznat si své selhání, není jednoduché. Také takových není mnoho. To ze mne nedělá marxistu, ani nevědomého, ani někoho, kdo by říkal, že Pavel Kohout nepsal budovatelské básně a Jiří Ruml "nekádroval" pracovníky v Českém rozhlase. Také jsem to již psala, je důležité mluvit o všem, před co nás postavilo 20. století. A budu patetická, uvažovat nad tím, jak bych se zachovala já sama...

siena: Nepoužíváte slovo rovnostářství, ale co jiného je neomezené rozšiřování lidských práv do absurdních rozměrů pavlovské mytologie o novém člověku v rámci nějaké teorie nutné adaptace? Nemyslím, si že se "vědomě" hlásíte k marxismu, ale že vyzdvihujete některé jeho představitele, ačkoli si tak sami neříkají. Původní marxismus je "výtvorem Německa", Marx sám byl filosof, nebyl to diktátor. Diktatura byl až marxismus-leninismus. To ale nemění nic na tom, že marxismus v jakékoli podobě nevyhnutelně, ať už dříve nebo později vede, když ne rovnou k diktatuře, tak k totalitární nesvobodné společnosti.
Ohledně restitucí ... Původní majitelé by dostali zpět objekty. Posuzování nároků by se týkalo "jen" dědiců. Nevím, v čem tady vidíte způsob myšlení a jednání stalinistů. Alois Rašín pro Vás asi musí být superzločinec. To, že k AfD máme ideologicky nejblíž, ještě neznamená, že se s nimi musíme shodnout na všem. Ideologická spolupráce bude možná jen za předpokladu, že se AfD vzdá těchto nesmyslných požadavků. Ale přesto v AfD vidím mnohem menší nebezpečí, než v odporné tučňáčí karikatuře jménem Bernd Posselt. Mimochodem, Václav Klaus jako podmínku podpisu Lisabonské smlouvy stanovil výjimku z Listiny základních práv EU, která by měla zaručit neprolomení Benešových dekretů. Ale přesto historicky mocenskou aroganci Německa musíme brát jako konstantu, ať tam bude vládnout kdokoliv.

Gambit12, já nic nezaměňuji. Řekněte mi, kde nyní, kde jinde jsem psala o jakési rovnosti, o rovnostářství? Nebo máte pocit, že rovnostářstvím je např. právo nosit v kapse básničky pana Seiferta, aniž byste skončil na x-let na Mírově?

Ale co shledávám zajímavou, je myšlenka, kterou jste rozvedl ve svém druhém odstavci. A je opravdu legrační, jak někdo, kdo se tu, tak horlivě rozepsal o hrůzných stalinistech, vlastně předvádí jejich způsob myšlení a jednání. A proto jsem, a sám jste mi dal nyní za pravdu, napsala, že to jsou od vás jen slova...
Takže, dle vás, měla vzniknout komise, která by rozhodovala, kdo jaký má vztah, citový vztah (?!?), ke svému majetku, který mu byl ukraden? Komise by určovala, kolik ho komu vydá, kolik si kdo zaslouží, a jak s ním má dotyčný naložit? Tomu říkáte, prosím, jak, u vás, v českém konzervatismu? Já tomu říkám, okrást podruhé!
A Benešovy dekrety, opět celkem legrační, kdyby to nebylo tristní. Sice jsem ztratila již přehled, ono se za posledních pár měsíců také hodně prostřídalo. Svého času, vedení AfD, té spřátelené strany, kam jezdí bývalá hlava státu řečnit, pronášelo cosi o tom, že by se měly zrušit. Opět takové kouzlo nechtěného.

To všechno ale jen ukazuje, že na Václavovi Klausovi nic konzervativního není a nikdy ani nemůže být. Ale jinak, děkuji do vhledu vaší "filosofie". Jak já říkám, názorné příklady vždy vydají za x-protiargumentů.

siena: Vy stále zaměňujete pojmy svoboda a rovnost, to zdaleka není totéž. Svoboda je doménou demokratů, rovnost marxistů. Demokracie usiluje (nebo by měla) o vytvoření především svobodného prostředí společenského kontaktu. Názorný příklad, kde je svoboda a rovnost v přímém rozporu: Člověk, který vlastní několik bytů a rozhodne se je pronajímat, nemůže podle antidiskriminačních zákonů odmítnout pronajmout byt někomu na základě jeho původu nebo sexuální orientace. Právo na svobodné nakládání se svým soukromým majetkem zde tvrdě naráží na abstraktní ideál rovnosti, dokonce podle legislativy mají antidiskriminační zákony vyšší platnost. V tomto případě tedy marxismus vítězí nad demokracií. Ale protože marxismus je ve své podstatě hloupý a historicky se nám dařilo ho pravidelně a kreativně obcházet, i zde se nabízí řešení v podobě jednoduché dohody s realitním makléřem (v případě, že využíváte tyto služby), ve které přesně stanovíte kritéria podle kterých bude posuzovat zájemce, akorát je pak nesdělí nahlas, ale odbude celou situaci nějakým neutrálním konstatováním.
S restitucemi je to složité, časový odstup od znárodnění už byl tak velký, že u většiny restituentů chyběl citový vztah k objektům restituce. Souhlasil bych s vrácením objektů původním majitelům, a pro dědice by se teoreticky mohl vytvořit nějaký fond, který by jim poskytl určitou náhradu, ale jen za předpokladu, že by peníze byly dejme tomu v nějaké rozumné procentuální výši utraceny v České republice a posloužily by tak k posílení státní ekonomiky. Samozřejmě by se posuzoval oprávněnost nároku a druhá generace by měla nárok na větší procentuální podíl, než ta třetí. Benešovy dekrety ovšem musí zůstat za všech okolností nedotknutelné.

Gambit12, pro mne jsou zase zcela nedůvěryhodné vaše proklamace a rozhořčení... A kdybychom se nebavili o smutných věcech, tak mi představa, jak nedáváte ani slepici přijde úsměvná. Ale zase je to celkem pochopitelné. Ze spisů pana prezidenta se toho o padesátých letech mnoho nedozvíte, takže jak pak můžete vědět, že on se těch lidí nikdo moc neptal... Takže si tu teď hoňte triko, jak byli lidé zbabělí, když se "nechali" připravit o grunt, a jak bylo vlastně dobře, když se konzervativec Václav Klaus velmi snažil o to, aby se ten ukradený majetek alespoň jejich dětem nevrátil, protože přeci nějaké restituce nepatří do budování těch lepších konzervativních zítřků. A samozřejmě, o lidská práva se starají jen marxisté, to také do výbavy českého konzervativce nepatří. Takže vám přeji, abyste nikdy, ani vaši blízcí, nepoznal, co to je, když je někdo bere... A kdyby ano, oni ti, vámi vysmívaní a urážení, už z přesvědčení, na politické názory těch, kteří se do problémů dostanou, nehledí. Takže se nemusíte bát.

siena: Skutečný protikomunistický odboj byl zlikvidován padesátými lety a významnou část pozdějšího disentu tvořili svazáci právě oněch padesátých let. Ti, kteří u nás budovali komunismus od základů, kteří vytvářeli atmosféru, ve které pak bylo možno poslat původní protikomunistický odboj na šibenice nebo do uranových dolů, ti kteří znárodňovali a združstevňovali se potom stali reformátory komunistického systému a pozdějším oficiálním výkvětem našeho disentu. Nevím, do jaké míry považovat za důvěryhodného člověka, který v rozhlasu vybízel k tomu, aby pracující lid posílal rezoluce požadující trest smrti pro Horákovou, jen proto, že později došel osvícení a postaven před volbu zvolil existenciální nejistotu, aby se pak stal nejen poslancem národního shromáždění, ale i vedoucím komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu atd.
Já můžu upřímně říct, že bych do družstva dobrovolně nedal ani slepici, a než abych odevzdal cokoli ze svého majetku, raději bych ho zapálil. To je můj postoj k budovatelům komunismu. Na druhé straně ale stejně upřímně prohlašuji, že bych se například nijak neangažoval za Plastic People. To bych milerád přenechal jiným.
Nemůžu s jistotou tvrdit, že bych byl v roce 1989 součástí disentu, ale pokud ano, tak bych celkově spíše akcentoval ekonomickou stránku, než lidskoprávní tj. například neexistence soukromého podnikání, nízká životní úroveň, zaostávání za západními státy, snížená mobilita atd. K jediné věci za minulého režimu bych se stavěl kladně, ale ta jako taková není nosnou myšlenkou komunismu (Harry Hay, člen komunistické strany USA zastával úplně opačné názory, komunistická Kuba byla rovněž velmi vstřícná už v 70. letech), a to je postoj k homosexualitě.

Gambit12, ale jděte. Já tu z pana Jiřího Rumla nedělám hrdinu. Pouze jsem konstatovala, že to byl člověk, stejně jako ostatní disidenti, který byl v jistý okamžik postaven před rozhodnutí, a že si zvolil neznámo a existenciální nejistotu. Na rozdíl od těch, od nás, od té mlčící většiny. A že to nebyla žádná selanka, ale celkem tvrdý život, snad popře jen naprostý ignorant. A jsme opět u toho, že ne slova, ale skutky a postoje, jsou to důležité. I to rádoby spravedlivé rozhořčení nad budovateli komunismu musí stát na nějakých základech. Ono je potom dost těžko uvěřitelné. A také, že nám chybí vážná diskuze nad tím, co se tu dělo po roce 1945. A když ani tato, celkem mladá historie, není pochopena, pak těžko předpokládat, že tak bude s historií dávnější. Takže se potýkáme ode zdi ke zdi, od jednoho extrému k extrému druhému. A nejen my, ale i okolní svět...

siena: To, že byl Ruml ve vězení z něj nedělá hrdinu. To byl svého času i Husák, který jen těsně unikl trestu smrti a než byl rehabilitován, dostal doživotí. Ruml byl horlivým budovatelem komunismu od 50. let, v Československém rozhlase vedl štvavou kampaň proti politickým vězňům, údajně se za své služby mohl osobně účastnit poprav, což se v té době pokládalo za velkou čest. Napřed radikální stalinista, pak reformní komunista a signatář a mluvčí Charty 77. Jeho syn Jan Ruml byl jedním z hlavních strůjců "sarajevského atentátu" na Václava Klause, pak se pokoušel velmi komicky kandidovat na předsedu ODS proti Klausovi, naposledy obhajoval muslimskou dívku ve sporu se školou o hidžáb a pokoušel se kandidovat do senátu za Piráty. Opravdu povedená rodina. Mimochodem oba Rumlové patřili do velmi blízkého okruhu Václava Havla.
Václav Klaus opravdu nebyl disidentem z povolání, ani disidentem v tom klasickém slova smyslu. Nicméně pořádal semináře zaměřené na ekonomiku, kvůli kterým ho začala sledovat a odposlouchávat StB. Ta na něj vedla dva spisy, jeden je veřejně známý, ten druhý byl skartován. Po roce 1968 musel opustit ČSAV možná kvůli svým názorům, možná kvůli emigraci své sestry. Nevím, jestli tím alespoň částečně splňuje podmínky disidentství. Podle svých slov vždy raději četl Škvoreckého, než Havla, takže obdržení disidentského průkazu pro něj se moc slibně nevyvíjelo. A myslím, že o něj ani nestál.
Myslíte si, že to, co se teď děje v USA nebo ve Velké Británii ohledně hnutí BLM a strhávání soch bývalých kolonialistů a otrokářů, je dílem ruských nebo čínských agentů? Protože racionální pohnutky pro tuto opravdu "sebedestrukci Západu" nemohou existovat. Podobně je to s novými pravidly a kritérii pro obdržení Oscara za nejlepší film. Tohle sebezpytující chování západní civilizace povede jen k posílení Ruska a Číny v lepším případě, v tom horším k zrození nějakého nového Hitlera. To už taky glosoval Miroslav Macek.
Nevím, jak si představujete ono zničení Západu, jestli jako dobytí cizími armádami, hromadné vyvražďování nebo ekonomický bankrot, skupování jeho pozemků Čínou,...? Já například právě takhle, jak se to děje dnes. Omlouváním se za svou vlastní historii, přepisováním historie, navracením kdysi ukradených majetků, každým pokleknutím jako výrazem pokory za údajný rasismus. To je Západ na kolenou ne vlivem pokory, ale porážky. Jsem si jistý, že nejvíce si pohled na klečící Američany užívá právě Rusko a Čína, ale i třeba Írán nebo Turecko. Arafat se tomuto omlouvání se za minulost vysmíval už někdy před 25 lety a to zdaleka nedosahovalo takových rozměrů jako dnes.

Gambit12, já sice chápu, že je nutné odvést pozornost od toho, že V. Klaus zkrátka žádným disidentem nebyl a i kdyby byla možnost, ani nebude, přesto by to mělo mít nějakou úroveň. Těžko se věří rozhorlenosti nad bývalými stalinisty, kteří se později dostali do sporu s komunistickou mocí, když vidím, kdo všechno je součástí týmů, např. posledních dvou prezidentů, včetně agentů StB. Jiří Ruml, ten disident z povolání, byl ve vězení ještě 17. listopadu 1989, jen tak na okraj.
A ono je to takhle se vším... EU jsou marxisté, liberálové, kteří chtějí rozvrátit svět, nějací nevolení intelektuálové, co chtějí vnucovat lidem svou vůli. Autoritáři, kteří vládnou zemi bez jakékoliv kontroly, kde není rovný přístup k volbám, kde je násilně znemožňováno opozici se voleb účastnit, kde jsou zavíráni lidé pro své názory na hodně let, o záhadných úmrtích, otravách, oponentů režimu ani nemluvě, tam žádné nebezpečí není. Liberálové chtějí rozvrátit a zničit Západ, že se o to snaží, skrze páté kolony, právě ti autoritáři, a bohužel se jim to daří, o tom se mezi "národními konzervativci" mlčí, v tom lepším případě. Že budete mávat vlaječkou a vykřikovat Čechy Čechům, z vás žádného konzervativce neudělá. I když samozřejmě o to více nahlas o tom budete mluvit, ono toho totiž mnoho jiného nezbývá...

A doporučila bych poohlédnout se po článcích, které píší o tom, jak se Orbánovo Maďarsko, skrze různé smlouvy, dostává do područí Putinova Ruska. Což koneckonců možná za chvíli uvidíme sami, jak to bude s dostavbou JE. Polsko je kapitola sama o sobě, vždycky byla. Celkem by mne zajímalo, kdybychom šli např. jejich cestou, jak by Češi, nakonec vy sám, byste skousával tak silný vliv katolické církve. I když já jsem zapomněla, ona to bude "česká" cesta... Jen se tak dívám na charakteristiku konzervatismu, dle již zmíněného R. Scrutona, co z ní vlastně v tom českém, klausovském je... a tím se dostávám obloukem nejen ke zdejšímu prvnímu mému příspěvku.

siena: Já jsem napsal, že tady prakticky chyběl disent anglosaského typu a že převážnou část disentu tvořili reformní komunisti. A nejen reformní komunisti, ale i ti pravověrní, kteří se shodou náhod kvůli čistkám dostali na opačnou stranu barikády. Bylo hodně radikálních stalinistů, kteří pomáhali budovat komunistický režim a pak se stali disidenty z povolání např. Jiří Ruml.
Václav Klaus není konzervativcem anglosaského typu (ačkoliv britský konzervatismus je základna jeho názorů), ale především toho českého, což je docela komplikované, protože jak řekl i Roger Scruton: autenticky česká konzervativní tradice neexistuje. Konzervatismus je jiný v Česku, Maďarsku, Slovensku, Polsku, ... Náš český konzervatismus je orientovaný především na koncept národa a logický euroskepticismus, který je s ním spojen, je dán skutečností, že EU řadí pojem "národ" ve svém žebříčku hodnot na nejspodnější příčky, naopak ty první obsazuje abstraktními ideály jakéhosi humanrightismu (také slovo vytvořené Václavem Klausem), metafyzikou pokroku a socialistickou diverzitou. Diverzita a rovnost jsou oficiálně považované za evropské hodnoty.
Klaus je především pragmatický politik a chtěl, aby banky úvěrovaly české podniky, což by nemuselo nastat se zahraničním vlastníkem. Jednalo se o rizikový krok, na který Klaus neměl politickou odvahu. A že se nechal někým dekorovat? Podstatnou složkou Klausovy osobnosti je jeho sebestřednost, která představuje jeho silnou stránku, ale zároveň i slabinu. Klaus je zastáncem objektivismu, jak ho představila ve svých dílech Ayn Rand. Když v době koronakrize umisťoval na youtube přednášky pro studenty, snadno si lze všimnout Atlasové vzpoury ve více jazycích, která je v knihovně IVK. Klaus v nějakém videu hájil perestrojku, ale perestrojka představovala v tehdejším vývoji pozitivní změnu a jak se ukázalo, vedla k rozpadu SSSR. Jak jsem řekl, Klaus je pragmatický politik a nebylo jisté, že režim padne a vůbec ne tak brzy.
Nikdo neříká, že bychom se měli vrátit pod nadvládu Ruska, ačkoli pro mnohé lidi je ta volba takto postavena: buď EU nebo Rusko. Myslím, že tu správnou cestu nastoluje Maďarsko a Polsko (a Poláky opravdu nemůžeme podezírat z nějaké příchylnosti k Rusku). Určitou vývojovou inspiraci můžeme hledat také v Izraeli.
Kde konkrétně jsem koho nálepkoval? Není nálepka označit někoho názvem, kterým se označil sám.

Gambit12, již jsem to jednou napsala... že se někdo prohlásí za představitele, stoupence anglosaského konzervatismu, předpokládám, že to jste chtěl napsat, ještě neznamená, že jím je. Kdepak byl pan V. Klaus, když v tom, marxistickém, disentu, pobýval pan R. Scruton? Nebo snad u Klausů v kuchyni pořádal své semináře? Ne, V. Klaus ještě v létě 1989 velice srdnatě hájil ekonomiku RVHP (video je lehce dohledatelné). V. Klaus byl až takový stoupenec tchatrismu, že se zuby nehty bránil privatizaci našich bank. A dnes? Dnes se nechá dekorovat agentem KGB, šéfem v tehdejší NDR, což byl velmi důležitý post, pro obzvláště prověřeného a spolehlivého, prezidentem Ruské federace, nejspíš navěky. To je také přímo čítankový příklad konzervatismu, tento způsob vládnutí. Způsob vládnutí, pro které má pan Václav Klaus jen slova chvály. Takže to tedy má být ten deklarovaný začátek, k něčemu podobnému se má svět vrátit?
Samozřejmě, žádným znalcem myšlenek V. Klause nejsem, a uznávám, že mé příklady jsou nesourodé a chaotické. Jen jsem tím chtěla říci, že skutky, resp. realita, mají u mne větší váhu, než slova. Než nálepky, kterými se to v recenzi, i ve vašem příspěvku, hemží. Nakonec, sám s nimi také velmi rád hází i V. Klaus...

Já Veškrnu nesnáším, proč bych to tajil. Nesnášeli ho v Tváři protože vzbuzoval přirozený despekt v lidech. Kromě Ameriky kde si z něj vytvořili legendu jako z Lance Armstronga. A kultivovaně nekultivovaně byl to lempl, zodpovědný za ten svinčík co je tu teď.

Gambit 12: Napsal jste to skvěle – díky!

Jako člověk, který zde tuto knihu vložil (a velký znalec a sympatizant názorů Václava Klause), si taky dovolím přispět. Předně bych nesouhlasil s tvrzením, že tito lidé, kteří jsou u nás často spojováni s bývalým disentem, jsou liberálové. Nejsou, jsou to socialisté, progresivisté, možná monarchisté, pro které je ovšem liberalismus (zejména kulturní) nástrojem. Převážná většina našeho disentu se rekrutovala z reformních komunistů. Anglosaský, thatcherovský disent u nás prakticky, až na pár výjimek, neexistoval. Komunisté od počátku sami sebe označovali za ty největší progresivisty. A ti reformní zvlášť. Sebe sami považovali za vyvolené a jedině kompetentní řídit tuto zemi, protože byli nadáni darem osvícení. Oni přece ze zarytých stalinistů dokázali jako jediní prohlédnout. Intelektuálové jsou samostatnou kapitolou. Intelektuál se často cítí být povolán k tomu, aby pozvedával. Nikdo ho tím nepověřil, sám se vyvolil z titulu svého intelektualismu, a pak toto své právo vymáhá na společnosti. Automatický nárok, který klade na společnost ve chvíli, kdy sám sebe nazve intelektuálem nebo je pojmenován titulem z vysoké školy nebo členstvím v nějakém uzavřeném klubu. Titulované intelektuálství jako základ automatického nároku. S tím souvisí koncept nepolitické politiky ve spojitosti se silným prvkem elitářství, který se snaží vrátit vliv elitě, aniž by ji vystavil riziku politické porážky. Z tohoto důvodu spolek jako Milion chvilek pro demokracii nikdy nebude kandidovat. A proto se intelektuálové nejen naši, ale všude na světě zaštiťují občanskou společností. Rádi vydávají různé iniciativy, cinkají klíči, sepisují petice. Přirozeným prostředím jsou pro ně podivné struktury paralelní s klasickou stranickou, parlamentní demokracií. Jedině tak si mohou zachovávat vliv ve společnosti a na společnost.
V souvislosti s Pražským jarem a pozdější invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa se zapomíná na událost, která se odehrála taktéž v roce 1968, známou jako "pařížský květen", kdy se studenti ve Francii vzbouřili proti západní demokracii. Na stranu studentů se samozřejmě připojili umělci. Podobné menší vzpoury se odehrávaly i ve zbytku západní Evropy. USA dlouho odolávaly díky mccarthismu, který postihl nejen komunisty, ale i domnělé či skutečné liberály, zosobněném samotným autorem Joe McCarthym a později sofistikovaně jedním z největších bojovníků proti komunismu J. E. Hooverem. Po rozpadu SSSR Západ projevil neskutečnou naivitu polevením ostražitosti vůči nepříteli, kterého si spojoval s východním blokem, ale nikdy to nebyl boj proti konkrétnímu státu, nýbrž proti ideologii. Přitom vlastní generace Západu byla už do značné míry indoktrinována.
Alternativy k současnému vývoji nejsou moc optimistické. Václav Klaus dlouhodobě říká, že jediná cesta vede zpět. Můžeme vyhrát a vyhráváme pár bitev, ale v celkovém měřítku válku prohráváme. Generace, které zažily komunismus pomalu mizí a pro nás ostatní už je to jen kapitola v učebnici dějepisu. A i kdyby měly bývalé komunistické země ve své genetické výbavě zvýšenou imunitu vůči socialistické ideologii, pořád je to jen prodlužování určité situace s nepříznivým finálním výsledkem.
Druhá alternativa z poněkud levicové perspektivy, o poznání děsivější, spočívá v uvědomění si hrozby globálního kapitalismu a s ním spojeného ekonomického liberalismu (jehož je Václav Klaus zastáncem). Ekonomický a kulturní liberalismus mají synergický efekt, navzájem se posilují a spojuje je víra v metafyziku pokroku. Pokrokářská levicová ideologie vede k závěru, že všechny civilizace v historii můžeme klasifikovat podle stupně jejich nevědomosti a barbarství. Progresivisté opakovaně vybízejí Západ (jak vidíme dnes v USA), aby pohřbil nepohodlnou minulost, případně aby na ni vzpomínal pouze v módu pokání. Liberalismus ve své nerozvinutější formě, extrémní formě se samozřejmě neslučuje s pojmem jako hranice nebo národní identita. Což nevyhnutelně nastoluje myšlenku, že není možné zbavit se liberalismu kulturního a zachovat ten ekonomický. Francouzský historik Tocqueville si klade otázku zda není ona moderní vášeň pro rovnost právě tím nejzákeřnějším přenesením trhu do společenských vztahů. Velmi nebezpečná, skoro kacířská myšlenka.
Za jedno z možných dílčích řešení považuji poznání, že diskriminace na určité úrovni není jevem pouze společensky prospěšným, ale nezbytným. Společnost, která by zrušila všechny formy diskriminace by nutně byla uniformovanou společností, z níž by definitivně zmizel jakýkoliv pojem morální odpovědnosti, konkurence a individuální zásluhy.
Dále potom definitivní zavrhnutí logiky, že člověka je třeba brát takového, jaký je a tudíž by měl být zbaven všech forem identity, které si sám nezvolil (vzhled, pohlaví, sexuální orientace), které potenciálně dávají prostor k utlačování a diskriminaci, což souvisí s mým předchozím tvrzením o diskriminaci, a nahrazení této logiky konceptem člověka jako společenského tvora definovaného svou národní a kulturní identitou a také strukturálním dluhem vůči své historii, kultuře a společnosti. Onu podstatu už vystihl v 18. století Edmund Burke slovy: Kultura a společnost nejsou vymožeností jen těch, kteří se tu právě nacházejí, ale jsou nepsanou smlouvou mezi mrtvými, živými a dosud nenarozenými.

... ještě jste zapomněl na sebe, ale rozumím, skromnost vám nedovolí... Ale, jak píši, jsem ráda, že konečně se již nikdo neschovává za jakési idee, světonázor, že ta tajená nenávist, je konečně venku. O to "legračnější" mi přijde, když si čtu, např. i v této recenzi, jak jen ti liberálové, kavárníci, jsou nenávisti plní, jak jen nenávistně útočí, kdežto každý normální člověk je distingovaný, s věcnými argumenty, vedený jen dobrem pro okolí a svět...

Samozřejmě, nejsem natolik obeznámena, na rozdíl od vás, přesto bych si dovolila nesouhlasit s tvrzením "nesnášeli ho v Tváři". Že se v šedesátých letech vedla debata, bouřlivá debata, a na rozdíl od dnešních dnů, argumentačně bouřlivá, neznamená, že byla vedena apriori jakousi nesnášenlivostí. Že by snad panovala podobná nenávist, která opanovala dnes veřejný prostor. Jednotliví aktéři měli jen rozdílný náhled na svět kolem sebe a kultivovaně ho dávali najevo. Na tom nevidím nic závadného, či nějak špatného. Že toho dnes nejsou mnozí schopní, neznamená, že toho není schopen nikdo.

Co nemá být skutečnost, že se Veškrna denně zchlastával do němoty, že čichal k toluenu nebo že restituoval obrovský majetek, že dostal přes držku když se dobýval do zavřené hospody? Na to je tolik svědectví i těch disidentů, že se to nedá zpochybnit. Mašíni o něm řekli, že to je kretén vychovaný stbáky, Cibulka mu veřejně řekl že je prase, nesnášeli ho v Tváři i Technickém magazínu, nesnášeli ho Kundera, Kňažko a polovina Občanského fóra.

dave695, že vy si cosi představujete, že o tom píší ve "vašich" médiích, ještě neznamená, že je to skutečnost. Ale jinak děkuji za velmi názornou ukázku, vzhledem k tomu, že se autor recenze nijak neohradil, kdo vlastně má být tím tím, jím zmiňovaným, normálním člověkem...

Věčně zchlastaný restituent Venca Veškrna už neměl kam sešupnout, když se válel ve zvratkách na ulici a komunisti na něho museli neustále dohlížet, aby se neuchlastal nebo neumrzl venku a měli by po sametovém přechodu estébáků na ředitelské posty. Phrhravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Ano, je dobře, že takové knihy vycházejí. Je jen dobře, že můžeme srovnávat takříkajíc "slova a činy". Jak vypadá ta správná, nezvrácená ideologie, jakou alternativu nám rodina Klausů předkládá? A jak, dle některých zdejších uživatelů, smýšlí "normální" člověk?
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/politika/kandidat-trikolory-hraje-v-klipu-zakladatele-neonacisticke-s/r~bc550776f1ce11eab115ac1f6b220ee8/

Smutný, tristní, sešup z prezidentského úřadu mezi vyznavače Ku-klux-klanu a podobné panoptikum. Ve světle toho, je jakákoliv kritika, i ta sebevíce vulgárnější, na adresu pana prezidenta Václava Havla, ukázkou jen slepé nenávisti, a svým způsobem lichotkou.