Už vím, co je autismus

recenze

Ginny Napořád (2017) 4 z 5 / Nezletilci
Ginny Napořád

Ginny Napořád je román od Benjamina Ludwiga o čtrnáctileté adoptované autistické dívce, která ráda chodí na speciální olympiádu a má moc ráda svoji mimi pannu. Ta ale zůstala zavřená v kufru pod postelí v bytě její biologické matky Glorie, když ji před pěti lety sociálka od její násilnické mámy oddělila. Ginny se neustále snaží Glorii zkontaktovat, chce svoji mimi pannu, má o ni strach. Adoptivní táta Napořád a máma Napořád a ani nikdo jiný chování Ginny nerozumí.
Když jí kamarád Larry půjčí svůj počítač, Ginny vyhledá Gloriino číslo na facebooku a napíše jí, jestli má ještě pořád její mimi pannu. Glorie okamžitě odepíše, že ano a že si pro Ginny přijede..…..
Než jsem si knihu přečetla, vůbec jsem netušila, co to autismus je. Teď mám docela jasnou představu. Autor knihy má adoptovanou autistickou dceru, takže předpokládám, že píše o svých zkušenostech a že pocity popsané v knize nejsou vymyšlené.
Při čtení knihy jsem se někdy smála, někdy jsem se zamýšlela, jak bych danou situaci řešila já a někdy mi lezl mráz po zádech z toho, jak to má Ginny vlastně těžké. Nikdo ji nechápe, nikdo nerozumí tomu, jak přemýšlí a proč chce tolik moc za svou mimi pannou… Kniha je vhodná pro všechny, které zajímá život lidí s autismem.
Barbora, 13 let

Komentáře (0)

Přidat komentář