Útěk z Tábora 14

recenze

Severokorejské lágry (pracovní koncentrační tábory) jsou v dnešní době věcí už poměrně známou a čím dál více diskutovanou. Samozřejmě není jednoduchou záležitostí shánět fakta o jejich existenci a fungování právě v nejnepřístupnější zemi světa. Většinovým zdrojem jsou samotní severokorejští uprchlíci, ideálně takoví, kteří nějakým tím koncentračním táborem prošli.
Jedním z nich je Sin Thong-Hjok, dosud jediný známý člověk, kterému se podařilo uprchnout z Tábora č. 14, jednoho z nejdrsnějších a nejhlídanějších v celé zemi. Jeho zážitky a zkušenosti poskytly základ pro vznik této knihy, pod niž se coby autor podepsal Blaine Harden, americký žurnalista z Washington Post.

Sin se v Táboře 14 narodil. Byl potomkem s cejchem „dědičného hříchu“: „…jeho krev byla poskvrněna údajnými zločiny (emigrace – pozn. aut.), jež spáchali bratři jeho otce…“ (str. 18). Vyrůstal za ostnatým plotem v prostředí těžké fyzické dřiny, špíny, hladu, udavačství a smrti. Nepoznal lásku ani náklonnost, zato často vídal popravy pro porušení jejich táborového desatera. To, že existuje nějaký svět „za plotem“, se dozvěděl až v dospělosti od muže, který odtamtud do tábora přišel. A od té doby se zaobíral myšlenkou na útěk.
V roce 2005 se mu to skutečně podařilo, ale na život venku nebyl připravený. „Jeho třiadvacetileté životní zkušenosti se skládaly pouze z vězeňského života, jehož pravidla stanovili muži, kteří mu pověsili matku, zastřelili bratra, zmrzačili otce, vraždili těhotné ženy, ubíjeli děti k smrti, učili ho zrazovat vlastní rodinu a mučili ho nad žhnoucími plameny.“ (str. 125) Útěkem jeho nový život sotva začal. Následovat budou obtíže s pochopením fungování demokratické společnosti, kapitalismu či mezilidských vztahů.

Hardenova kniha obsahuje nejen Sinovo otřesné svědectví o životě politických vězňů, je navíc doplněna o kulturně-historické informace o Severní Koreji. Autor například často prokládá popisy Sinových zážitků podobně tematicky laděnými odstavci z oblasti severokorejské faktografie:

jídlo vězňů x jídlo pchjongjangské smetánky
vzdělání vězňů x vzdělání dětí dozorců
takzvaní odpůrci režimu x politicky důvěryhodné osoby aj.

V knize jsou také stručně předestřeny vztahy Severní Koreje s jinými státy, hospodářsko-ekonomická situace či kult osobnosti korejských vůdců. Po informační stránce se skutečně jedná o základní vhled do existence této kontroverzní země.

Diskutabilnějším se však jeví téma, které mělo být základem této publikace, totiž Sinův životní příběh. V knize jsou líčeny opravdové hrůzy zcela bez obalu, možná by však působily ještě vypjatějším dojmem, kdyby byly popsány ze Sinova úhlu pohledu (ich-formou).
Druhou, závažnější záležitostí je pravdivost jeho slov. V knize samotné je uveden jeden případ změny jeho výpovědi. „V průběhu prvního rozhovoru mě svedl na scestí: týkalo se to úlohy, již sehrál ve smrti své matky, a tuto lež pak opakoval během více než tuctu následujících hovorů. Když verzi svého příběhu změnil, začal jsem si dělat starosti, co jiného si ještě mohl vymyslet.“ (str. 25)
Kniha tedy nechává čtenáře na vážkách, kolik toho je pravda a kolik konfabulace, ale hlavně – proč to Sin udělal? Černé svědomí, pocit viny, příliš bolestivé vzpomínky?

Stále se však jedná o text, jenž přivede masy čtenářů k problematice režimu v Severní Koreji a ukáže jim, že koncentrační tábory a nehumánní podmínky zaházení s lidskými bytostmi nejsou minulostí.


Citace z:
HOLDEN, Blaine. Útěk z Tábora 14. 1. Praha: Euromedia Group, k.s. - Ikar, 2013. ISBN 978-80-249-2181-5.

Komentáře (0)