Útěk od zlomeného srdce

recenze

Údolí naděje (2019) / Kikina182
Útěk od zlomeného srdce
Matylda se těšila na svatbu se svým snoubencem Bradleym. Snila o krásném a pokojném rodinném životě plném lásky. Všechno se však ztratilo v nenávratnu, když její rodiče uspořádaly velkou zásnubní hostinu, která jako mnoho dalších večírků skončila skandálem, který zapříčinil její otec.

Všechny noviny v Sydney tuto událost probírají a jelikož Bradley pracuje jako právník a chce ve své kariéře postupovat dál, na návrh svého otce zruší zasnoubení s Matyldou, aby nepoškodila jeho pověst.

Zdrcená Matylda utíká před hordou novinářů na venkov, aby se zbavila všudy přítomných otázek, vyléčila zlomené srdce a mohla si užít alespoň chvilku klidu. Jenže pro dívku z města je toho klidu najednou až příliš a tak se rozhodně ze svojí bolesti vypsat.

Elizabeth Haran má na svém kontě už pěknou řádku knih. Já jsem od ní četla zatím jen jednu, konkrétně Za jasné noci, která se mi líbila. A jelikož se tato autorka v psaní oddechové četby osvědčila, rozhodla jsem se dát šanci i její novince Údolí naděje, která podle anotace zní vážně skvěle.

V případě téhle knihy nebyla má očekávání nijak vysoká. Předpokládala jsem, že se bude jednat o klidnou odpočinkovou knihu s nekomplikovanou zápletků, která bude plná lásky a nebude chybět šťastný konec. Jinými slovy jsem předpokládala, že se bude jednat o předvídatelnou knihu, ale byla jsem si jistá, že mě nezklame a dostanu od ní přesně to, co jsem hledala.

Autorka v knize opět zvolila er-formu. Tentokrát se však zaměřila jen a pouze na Matyldin příběh a neodbíhala od hlavní dějové linky. To ovšem neznamená, že se soustředila jen na její myšlenky a pocity, i když to tak z velké části samozřejmě bylo. Zaměřila se i na ostatní postavy, ale pouze když byly ve spojení s Matyldou.

Elizabeth Haran z hlediska stylu psaní není co vytknout. Příběh je napsaný lehce, poutavě, srozumitelně a skvěle na sebe navazuje. Popravdě mě skoro až překvapilo, jak moc čtivá tahle její kniha je.

Předpokládala jsem, že se bude jednat o hodně předvídatelnou knihu a ono to tak vlastně i je. Ovšem příběh mě dokázal překvapit už v prvních několika kapitolách. Autorka vůbec nespěchala, nesnažila se vytvořit nějakou rychlou výbušnou romanci, ale naopak si dala na čas a nechala hlavní hrdinku poznat samu sebe.

Právě to, že příběh plynul pomaleji ho dle mého názoru udělalo mnohem kvalitnější. Díky tomu se kromě romantické linky v knize objevily i vedlejší děje, které ji udělaly zajímavější, než kdyby řešila jen romantické vztahy hlavní hrdinky.

Velkým plusem také je, že vzhledem k tomu, z jakého prostředí hlavní hrdinka Matylda pocházela se v knize objevují i úsměvné scény, které jí opět jen a jen dodávají na kvalitě.

Jinak je pravdou, že to celé je docela předvídatelné, ale jsou tu scény, které vzbuzují napětí a nutí člověka pochybovat o tom, jestli to skutečně skončí tak, jak si myslíme. A právě ty pochyby jsou podle mě možná ještě důležitější, než originalita. Alespoň v tomto případě.

Docela mě překvapilo, jak detailně jsou v této knize popsány postavy. U těchto románů jsou většinou popsány hodně povrchně a když už jdou autoři nějak hlouběji, tak pouze u hlavní postavy. Vlastně to tak bylo i u předchozí autorčiny knihy.

V tomto případě si dala autorka s postavami opravdu práci. Každé vytvořila vlastní životní příběh, díky kterému jsem neměla problém odhadnout, jací ve skutečnosti jsou a dokázala jsem se do nich tak i mnohem lépe vcítit. Řekla bych, že právě tohle má velkou zásluhu na tom, že jsem si Údolí naděje tak oblíbila.

Elizabeth Haran mě opravdu příjemně překvapila. Údolí naděje je přesně jak jsem předpokládala oddechová knížka s předvídatelným dějem, ale zároveň sem autorka přidala prvky originality, se kterými jsem absolutně nepočítala, a tak knihu jen a jen vylepšily.

Když knížku porovnám s Za jasné noci, tak mi přijde mnohem lepší a jsem doopravdy ráda, že jsem si ji přečetla. Věřím, že až budu hledat nějakou nenáročnou a přesto zajímavou četbu, která mi vykouzlí zasněný úsměv na tváři, tak opět sáhnu po této knize.

Pokud je Údolí naděje ten typ knihy, kterou si i vy občas rádi přečtete, tak vám ji můžu rozhodně doporučit. Podle mě je to opravdu skvělá kniha, se kterou můžete trávit deštivé podzimní odpoledne nebo teplé letní dny u bazénu.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Alpress.

Komentáře (0)

kniha Údolí naděje recenze