Útěk není prohra

recenze

Autorčina prvotina a vůbec není špatná. Dosvědčuje to fakt, že jsem se od ní nemohla odlepit.

Zavři očka svý je krutý příběh, o kterém jsme mohli slyšet nebo číst už několikrát. Svět o případu domácího násilí a únosu dětí neslyší poprvé. Přesto nás tato realita vždycky vykolejí a nemůžeme uvěřit, že se děje.

Suzanne Redfearnová vystudovala architekturu a nyní se věnuje vlastní restauraci. Ve své prvotině se opírá právě o tyto zkušenosti, které zaplňují její život.

Jillian Kanová se spolu s manželem snaží vytvořit idylické manželství. Daří se jim to obstojně. Navenek působí jako spokojená rodina se dvěma šťastnými dětmi. Opak je ale pravdou. Gordon, manžel Jillian, je rozpolcená osobnost, která dokáže nepěkně ublížit. Jeho pověst, práce a peníze mu zasazují život do obrazu spokojeného, vtipného a společenského muže. Za dveřmi ložnice se z něj stává agresivní a cholerická osoba, která nepřipouští žádné možnosti. Svoji ženu bije. Když ji jednou téměř uškrtil, tak se od něj rozhodla odejít, přesto se opět vrátila. Vrátila se ke své představě lásky k manželovi a ke svým dětem.

Jako téměř nejúspěšnější žena v oboru by měla mít Jillian dostatek sebevědomí a kuráže od manžela odejít, ale nemůže sebrat odvahu. Sestavuje ji po malinkatých kousíčcích, které se jí i přesto podlamují pod nohama. Většinu času je zaneprázdněná a svým dětem nedokáže věnovat tolik času, kolik by si zasloužily. Manžel policajt je otec, který splňuje představu vzorného a milujícího otce. Chce pro ně přeci to nejlepší. Hlavně chce další dítě, které mu Jillian odmítá dát. A za to ošklivě platí.

Jednou se to konečně zlomí a Gordon zamkne před manželkou dveře. Bod zlomu. Jillian najde oporu ve svých přátelích, ale i přesto se dostává rychle na dno, které je snad ještě mnohem níž než dřív. Po několika nemilosrdných situacích sbírá odvahu, děti a utíká pryč. Nastává honička, která vypadá téměř beznadějně. Nikdo se nechce vzdát. Až nemoc jednoho z dětí otočí situaci a vše se dostává na začátek. I když ten je tentokrát jiný. Obohacen o spoust zkušeností a poučení.

Autorka čtenářům podává situaci, která ukazuje, co všechno je rodič schopen udělat pro záchranu svých dětí. Že každý má v sobě to dobré i to zlé a je jen na nás, které vypustíme na povrch.

Nemohu říct, že by bylo dílo naprosto dokonalé a jedinečné, ale zaujalo mě. Četla se dobře. Nikde nic nedrhlo a nepřekáželo. Vybrané téma najdeme na stránkách vícero knih, přesto se autorce podařilo alespoň částečně vyjádřit tu psychickou závislost, která se může ve vztazích objevit. Líbilo se mi, jak pracovala s dětmi, s kterými si dospělí občas hrají jako s míčkem.

Styl psaní a příběhu bych přirovnala k Joy Fieldingové, takže si čtenáře určitě najde hlavně mezi jejími fanoušky.

Komentáře (0)