ÚTĚK

recenze

Velký hit poslední doby, pravděpodobně i díky filmovému zpracování, které před nějakou dobou běželo v kině. Hodně očekávaná byla ale i kniha a myslím, že právem. Čeká nás opět něco alespoň trochu nového v dnešním světě literatury opakující se na stejné téma.

Myšlenka dětí uvězněných v labyrintu, kam ještě nemohou v noci, protože tam číhá mnohá nebezpečí, navíc když se stěny bludiště samy mění, tato zápletka je lákavá sama o sobě. Když to ještě autor podá tak, jak to podal, je téměř zaručen obrovský úspěch. Mě se kniha hodně líbila, přečetla jsem ji jedním dechem, zhltla jsem ji a přemýšlím, že si pokračování přečtu v angličtině, protože nechci čekat tak dlouho. Sice si myslím, že první díl bude jednoznačně nejlepší z celé trilogie, alespoň podle nastínění děje na konci vyprávění.

Příběhem procházíme s hlavním hrdinou Thomasem a to od chvíle, kdy se ocitá v osadě, nic nechápe a je celý zmatený. Líbilo se mi, že nám odhalují vše po kouskách a maličkostech, avšak vždy k tomu přidají nějakou drobnost, nad kterou musíme nadále přemýšlet a čekáme, kdy nám toto tajemství konečně odhalí. Udržuje to po dobu čtení stálé napětí a očekávání. Zpočátku se také setkáme se spousty slovy, která neznáme, pouze tušíme, o čem by se asi tak mohlo mluvit. Je to povedené a musím ocenit i překladatelskou práci, protože výrazy jsou vážně chytlavé, krátce po přečtení jsem jedno z nich dokonce používala jako nadávku, stejně jako postavy, i já.

Dočkáme se i několika nečekaných zvratů, kdy si myslíme, že víme, jak dílo končí, ale nakonec jsme pořádně překvapení, protože nejen, že to tak není, ale kolikrát se stane téměř přesný opak. Pokud tedy máte rádi rychlý a nečekaný spád, kousání nehtů nervozitou z další stránky a probdělé noci nad posledními větami, určitě si Labyrint přečtěte.

Komentáře (0)