Unikátní svědectví o válečných letech z pohledu mladé dívky

recenze

Deník Ruth Maierové je unikátním svědectvím o holocaustu v několika zemích, a především niternou zpovědí mladé dívky, která se musela potýkat s nešťastnou dobou. Kniha vychází z norské předlohy básníka Jana Erika Volda a originálních německých deníků.

Tentokrát před sebou nemám autentické popisy přímo z koncentračního tábora, ale deník mladé dívky začínající v letech předválečných a končící jen chvíli před transportem do Osvětimi. Ruth Maierová se narodila do vídeňské židovské rodiny, její otec pocházel z Moravy, ale po začátcích války musela emigrovat do Norska. Díky tomu před sebou budete mít historické svědectví z několika evropských zemí.

Ale popořádku. V první řadě se nejedná o žádnou faktografickou encyklopedii, ale vyprávění mladé dívky o jejím životě a starostech mládí. Popisuje zde své touhy duševní i fyzické, vztahy s blízkými osobami nebo prostě každodenní existenci. Vzhledem k období, v němž se celé povídání odehrává, ovšem musí zmiňovat i události týkající se války nebo samotného holocaustu.

Díky tomu si můžete poslechnout, jaká panovala atmosféra přímo v Rakousku nebo následně i Norsku. Vedle toho se ovšem podíváte i na Moravu, kam Ruth jezdila na prázdniny a měla to tam velice ráda.

Najdete tu opravdu soukromé a dalo by se říct takřka choulostivé záležitosti týkající se třeba i jejích potřeb. Přecijen se jednalo o mladou dívku, která začínala být silně ovlivněná vlastními hormony. Příběh je to tedy velice silný, i vzhledem k faktu, že jako židovka to měla nadmíru složité.
Zajímavé jsou ovšem i následné popisy z Norska. Situace v tomto státě za druhé světové války u nás přecijen není tak známá. Je tu popsán i způsob života místních lidí, jejich povahy a chování. Ruth musela utéct do této země bez své rodiny, což pro ni muselo být velice skličující. Ostatně to často vyjadřuje i v samotných denících.

Ty jsou rozděleny do třech částí. První se věnuje pobytu ve Vídni, druhá je přepisem jejích dopisů sestře, která rovněž emigrovala, ovšem do Anglie. A v závěrečném úseku už se věnuje žití v Norsku. Každá z pasáží je trochu jiná a nabízí různorodý pohled na její život.

Velký překvapením pro mne byla i obsáhlá fotografická příloha. Najdete tu řadu snímků z jejího života, ale i různé obrázky, které si do deníku malovala. Právě tyto ilustrace i fotky jsou opravdu unikátní a dotvářejí celý úžasný komplet. Najdete tu zobrazené i přímo originální sešity, kam si psala své pocity a zážitky. Momentálně jsou uložené v norském Centru pro studium holocaustu a menšin a zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.

Deník Ruth Maierové je opravdu komplexní připomínka doby, v níž někteří lidé přicházeli o rodiče, museli utíkat a ukrývat se. Určitě se nabízí srovnání s Deníkem Anny Frankové, ale přecijen se odehrává v jiném prostředí a za trochu jiných okolností. Rozhodně mu však nechybí stejně velké množství emocí (za mě možná ještě větší).

Ruth Maierová se bohužel konce války nedožila. Ihned po příjezdu do Osvětimi byla společně s dalšími lidmi poslána do plynové komory. I proto si zaslouží vaši vzpomínku a měli byste si přečíst její životní příběh. Přestože i dnes žijeme v obtížné době, po dočtení tohoto deníku si určitě uvědomíte, že nejen ona, ale i miliony dalších obětí holocaustu se měli daleko hůře.

Za recenzní výtisk děkuji Albatros Media.

Komentáře (0)