Deník Ruth Maierové

Ke knize jsem se dostala úplně náhodou. Celkem neplánovaně jsem se zúčastnila akce věnované tématu Ruth Maierová s originálním názvem "Žarošický velbloud." Deník jsem si přečetla až nějakou dobu po skončení akce.

A musím říct, že mě kniha uchvátila. Ano, je to deník cizího člověka, takže jsou tam pasáže, které nemají pro nás, čtenáře, takovou hodnotu. Ale pak je tam spousta krásných myšlenek. Přivedlo mě to k přemýšlení nad smyslem života, naprostou nesmyslností války a dalšími podobnými otázkami. Můžu jedině doporučit.

Příběh Ruth, židovské dívky. Tato kniha je soubor jejích deníků a dopisů, které napsala během druhé světové války. Narodila se v roce 1920 ve Vídni, během války se dostává do Norska, kde zůstává sama, bez rodiny. Osudný je jí 26. listopad 1942, kdy je zatčena a poslána do Osvětimi.

Díky jejím deníkům ji dobře poznáváme od malé slečny až po dospělost. Vidíme tu, co se jí honilo hlavou, co pro ni bylo, v jakém období, důležité. Jak se vyvíjela, jak se měnily její myšlenky a pocity. Porovnání bezstarostného života během dospívání, s životem během druhé světové války, bylo opravdu až děsivé.

Opět si člověk při čtení uvědomí, jak hrozná doba to byla. Ta nenávist a agrese vůči Židům, kteří s tím nemohli vůbec nic udělat. Je to nepředstavitelná bezmoc a opravdu smutné čtení.

V této knize nečekejte informace o válce, ale hlavně osobní myšlenky Ruth, jak se cítila a kam až může člověka dohnat život, když je sám a netuší, co bude dál.

Na zápiscích je znát, že měla Ruth literární talent. Používá zde krásné věty, zajímavé úvahy, skvěle je tu vykreslena atmosféra té doby. Celkově se mi to dobře četlo. Kniha je navíc doplněna fotografiemi a zároveň i ilustracemi přímo od Ruth.

Nečekejte žádnou velkou akci, ale pomalé přemýšlení nad životem, nad válkou, nad aktuální situací. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, tady to již více skutečné být nemůže.

Smutný příběh z doby, na kterou bychom neměli zapomínat.

z hlediska odborného zpracování textových dokumentů (deníkové záznamy, korespondence ad.) i překladu vynikající práce, z hlediska obsahu nuda a šeď = nebo fakt někoho zajímají pubertální myšlenkové výlevy zhýčkané a namyšlené lesbičky, která neví, jestli být radši herečkou, malířkou nebo spisovatelkou? básně a obrázky jsou trapné, naivní a podprůměrné, a ani tragická smrt jejich autorky je nemůže pozvednout na jakoukoli uměleckou úroveň

Norský autor JAN ERIK VOLD zpracoval tuto knihu na základě deníků, které si vedla RUTH MAIEROVÁ a rovněž na základě dopisů, které posílala Ruth své sestře do Anglie.

Kniha je rozdělena do 3 částí. První část tvoří DENÍKY Z VÍDNĚ (1933 – 1938), druhou část DOPISY SESTŘE DO ANGLIE (1939 – 1940) a třetí část DENÍKY Z NORSKA (1940 – 1942). Na začátku každé kapitoly je ve stručnosti shrnuto, o čem Ruth v denících (dopisech) píše.

Určitě je dobře, že tato kniha vyšla, protože jsou v ní zachycena historická fakta období před 2. světovou válkou a v období 2. světové války očima dospívající dívky a posléze mladé ženy, takže z tohoto pohledu mají velkou vypovídající historickou hodnotu.

Myslím si, že Ruth Maierová měla velký literární talent a z jejich zápisků jsem to pociťoval. Jejím snem bylo stát se mimo jiné spisovatelkou, chtěla napsat román a myslím si, že pokud by nezemřela v Osvětimi a dožila se vyššího věku, určitě by se proslavila svými knihami. V deníkových záznamech a dopisech se nachází také kratší příběhy a básně, které napsala a rovněž obrázky, které namalovala. Je udivující, jak velký rozhled a jakými myšlenkami se Ruth zabývá. Zaujaly mne například její názory na školství, na život, na válku aj. Líbily se mi její popisy Norska a Norů včetně různých zvyků, které dodržují. Ruth byla vášnivou čtenářkou, což se mi líbilo a rovněž pěkně kreslila.

Musím se přiznat, že některé informace, se kterými se Ruth svěřuje, byly pro mě překvapivé a vůbec jsem na počátku netušil, jakým směrem se budou zápisky ubírat. Některé popisy mne trochu unavovaly a zdály se mi opakující, ale následně jsem si uvědomil, že to k jejímu životu patří a Ruth měla potřebu psát o těchto věcech. Ruth také hodně píše o svých snech a rozebírá je..

V knize se nachází hodně černobílých fotografií, dokumentů, novinových článků apod. V knize se nachází Přemluva a Epilog, Poznámka překladatelky a Medailonek autora. V knize se nachází také poznámky pod čarou. Je vidět, že autor J. E. Vold včetně české překladatelky Kateřiny Krištůfkové odvedli kus dobré a poctivé práce, což oceňuji. Chválím také korektory za pečlivé zkontrolování textu. V textu jsem nenašel snad žádné pravopisné chyby nebo překlepy.

Kniha je poměrně obsáhlá. Myslím si, že kniha stojí za přečtení. Kniha mi připomínala svým zpracováním DENÍK ANNY FRANKOVÉ, ale příběhy hlavních hrdinek jsou pochopitelně odlišné a odehrávají se na jiných místech. Knihu hodnotím na 80 %.

Citáty:

Život je jako gramofonová deska. Nasadí se, přehraje, odloží!

Člověk musí v životě usilovat o krásu, dobro. Nesmí čekat, že k němu samy přijdou. Musí být na krásu připravený.

Je zvláštní, že smrt vidíme jen před sebou. Je taky za námi. Všechno, co se stalo před tvým životem, je smrt. Trpěls tehdy? Trpěl? Před tvým životem byla smrt. Zapamatuj si to. Kdo ti dokáže, že před tebou existoval život? Neber na sebe nic mrtvého. Vždycky konej něco nového. Dělej všechno sám od sebe. Nevěř neznámému. Věř sám sobě. Před tebou byla smrt, po tobě přijde smrt. Jenom ty jsi život. Žij! Žij krásně! Proměň svůj život v život s velkým Ž.

Chci být milována kvůli tomu, jaká jsem, jakou mám osobnost, ne kvůli tomu, že jsem mladá dívka.

Ohnout nás můžete, ale zlomit nás nedokážete… Židé putují.

Radši válku než Mnichov! Protože jednou válka přijít musí a já myslím, že čím dřív to bude, tím líp.

Se všemi svými myšlenkami jsi sama, se všemi svými touhami, sny. Navenek jsi pořád stejná. Usmíváš se, směješ se, mluvíš, ale jenom tak na povrchu. Tvůj skutečný svět je uvnitř. Proto se do veškerých Tvých činů dostává jakási dvojakost.

Nemá smysl nazývat se socialistkou a stýkat se jen s takzvanými „intelektuály“.

Nechápu, jak to lidé bez přítele nebo přítelkyně můžou vydržet. Ale nejspíš je to tak, že jen malí lidé a slaboši nedokážou být sami.

Nepíšu si deník proto, abych si zapisovala „reflexe“, zvěčňovala duchaplné myšlenky. Píšu, abych dala průchod emocím, které by mě jinak udusily. Abych se rýpala v ranách, a ty tak zůstávaly otevřené.

Začnou-li se lidé vzájemně vzdalovat, není nejmenší záchrany.

(SPOILER) Kniha mi vůbec nesedla. První deníkové zápisy jsou hodně dětské, později se změnily až v erotické tlachání ... opravdu zajímavé pasáže by se daly shrnout na cca 100 stránek. Líbily se mi fotky, zajímavé byly dobové výstřižky a dokumenty, to vše můj celkový dojem hodně vylepšilo. Ráda jsem si prohlédla i její obrázky. Ale zápisy z deníku a dopisy rodině byly mnohdy nezáživné a zdlouhavé.

Pro mě to byla zvláštní kniha. Deníkové zápisky jsou velmi podrobné, dokážete se tak vžít do Ruth, která to neměla vůbec jednoduché.

Deník Ruth Maierové je unikátním svědectvím o holocaustu v několika zemích, a především niternou zpovědí mladé dívky, která se musela potýkat s nešťastnou dobou. Kniha vychází z norské předlohy básníka Jana Erika Volda a originálních německých deníků.

Tentokrát před sebou nemám autentické popisy přímo z koncentračního tábora, ale deník mladé dívky začínající v letech předválečných a končící jen chvíli před transportem do Osvětimi. Ruth Maierová se narodila do vídeňské židovské rodiny, její otec pocházel z Moravy, ale po začátcích války musela emigrovat do Norska. Díky tomu před sebou budete mít historické svědectví z několika evropských zemí.

Ale popořádku. V první řadě se nejedná o žádnou faktografickou encyklopedii, ale vyprávění mladé dívky o jejím životě a starostech mládí. Popisuje zde své touhy duševní i fyzické, vztahy s blízkými osobami nebo prostě každodenní existenci. Vzhledem k období, v němž se celé povídání odehrává, ovšem musí zmiňovat i události týkající se války nebo samotného holocaustu.

Díky tomu si můžete poslechnout, jaká panovala atmosféra přímo v Rakousku nebo následně i Norsku. Vedle toho se ovšem podíváte i na Moravu, kam Ruth jezdila na prázdniny a měla to tam velice ráda.

Najdete tu opravdu soukromé a dalo by se říct takřka choulostivé záležitosti týkající se třeba i jejích potřeb. Přecijen se jednalo o mladou dívku, která začínala být silně ovlivněná vlastními hormony. Příběh je to tedy velice silný, i vzhledem k faktu, že jako židovka to měla nadmíru složité.
Zajímavé jsou ovšem i následné popisy z Norska. Situace v tomto státě za druhé světové války u nás přecijen není tak známá. Je tu popsán i způsob života místních lidí, jejich povahy a chování. Ruth musela utéct do této země bez své rodiny, což pro ni muselo být velice skličující. Ostatně to často vyjadřuje i v samotných denících.

Ty jsou rozděleny do třech částí. První se věnuje pobytu ve Vídni, druhá je přepisem jejích dopisů sestře, která rovněž emigrovala, ovšem do Anglie. A v závěrečném úseku už se věnuje žití v Norsku. Každá z pasáží je trochu jiná a nabízí různorodý pohled na její život.

Velký překvapením pro mne byla i obsáhlá fotografická příloha. Najdete tu řadu snímků z jejího života, ale i různé obrázky, které si do deníku malovala. Právě tyto ilustrace i fotky jsou opravdu unikátní a dotvářejí celý úžasný komplet. Najdete tu zobrazené i přímo originální sešity, kam si psala své pocity a zážitky. Momentálně jsou uložené v norském Centru pro studium holocaustu a menšin a zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.

Deník Ruth Maierové je opravdu komplexní připomínka doby, v níž někteří lidé přicházeli o rodiče, museli utíkat a ukrývat se. Určitě se nabízí srovnání s Deníkem Anny Frankové, ale přecijen se odehrává v jiném prostředí a za trochu jiných okolností. Rozhodně mu však nechybí stejně velké množství emocí (za mě možná ještě větší).

Ruth Maierová se bohužel konce války nedožila. Ihned po příjezdu do Osvětimi byla společně s dalšími lidmi poslána do plynové komory. I proto si zaslouží vaši vzpomínku a měli byste si přečíst její životní příběh. Přestože i dnes žijeme v obtížné době, po dočtení tohoto deníku si určitě uvědomíte, že nejen ona, ale i miliony dalších obětí holocaustu se měli daleko hůře.

Za recenzní výtisk děkuji Albatros Media.

Za mě unikátní kniha pro všechny, kteří se zajímají o holocaust. Jedná se o vyprávění mladé dívky, které je velice autentické a nabízí pohled na situaci hned v několika zemích. V první řadě se ovšem jedná o deník, který si psala mladá dívka a tak je nutné ho brát.