Tři vteřiny
recenze
Tři vteřiny (2014)
/ Morsie
Po nějakém čase se zase hlásím. No jo, jeden by řekl, že už i tady vypukla okurková sezóna. Ale buďte v klidu, co se týká okurek, tak to jedině těch, co jsem sklízela z našeho skleníku! Jinak poctivě čtu a opět se chystám oblažit vás svými dojmy z mého posledního knižního úlovku, kterým jsou právě Tři vteřiny.
Když jsem na Tři vteřiny narazila, nijak valný dojem na mě neudělaly. Autoři jsou Švédi a to už je na poli thrilleru tak trochu nuda. Vlastně jsem ani neměla v plánu si knížku pořizovat. Jenže – a vždycky je tu nějaké jenže – jsem náhodou narazila na článek o autorech a ten můj zájem o knihu nemálo zintenzivnil.
Koho by nezajímal příběh z dílny tak zvláštní dvojice, kdy na jedné straně je kriminální žurnalista a na té druhé bývalý kriminálník. Rázem se pro mě Tři vteřiny staly mnohem atraktivnější a já už si je druhý den vezla na chatu – voda, slunce, příroda, nedivte se, že tam trávím tolik času.
Piet Hoffman je mírně řečeno ve strašném průseru. Nebo teda zatím jen jednou nohou, ale to už dlouhých devět let. Už dlouhých devět let je špiclem švédské policie a donáší na polskou mafii.
Jistě, jeho rodina a okolí o tom nemá tuchy. Ne, opravdu nevědí, že taťka manžel takhle po večerech organizuje pašování drog a pak, aby to nebylo tak jednotvárné, o tom informuje policii. Což je zase věc, o které netuší kolegové mafiáni.
Zapeklité, není-liž pravda?
No, kluk to nemá jednoduché a jistě si občas říká – když jde s klidem spát – že kdyby byl zůstal obyčejným zločince, jak klidný a spokojený život by si žil. No jo, práskat na jednu z největších drogových organizací je prostě o kejhák.
Ale zas tak hrozné to není. Piet je schopný na obě dvě strany – policie lepšího neměla a pro mafii je nepostradatelný. Tedy v takovém relativním klidu to jde až do doby, kdy se Piet připlete do situace, která ústí mrtvolou.
Hádáte správně, rázem je z Pieta podezřelý a policie – ta co neví o jeho krytí – mu jde nekompromisně po krku. Piet je v průseru a tím to zdaleka nekončí.
Kriminalista Erik Wilson, Pietův šéf, mu totiž učiní nabídku. Nabídku, která se zdá jako sebevražda, ale která se zároveň nedá odmítnout. Jak by mohl Piet propásnout šanci, která po úspěšném dokončení poslední práce znamená volnost, nové jméno, svobodu a spokojený život s rodinou?
Jenže jak už to tak bývá s těmi džbány, i tady se ucho utrhne. Pietovo krytí rupne. Žádné rozbíjení drogových kejklí uprostřed vězení – to už je pasé. Teď je z Pieta skutečný vězeň té nejstřeženější věznice a terč číslo jedna pro polskou mafii.
Díky svatá prozřetelnosti, že jsi mi do cesty přihrála ten článek o autorech! Kdyby to tak nebylo, já hloupá namyšlená, bych se připravila o tuhle knižní lahůdku.
Ne vážně, bylo předpojaté předem si myslet, že by to mohla být nuda jen proto, že už mám na kontě pěknou řádku severských detektivek. Tahle knížka za to fakt stojí. Je propracovaná, promyšlená do detailu – je evidentní, že autoři jsou od fochu – nenajdete tu hluché místo ani nesrovnalosti. Navíc styl je pořádně čtivý a tak akorát nabitý napětím, že vás prostě nenechá knihu odložit.
A vo tom to je, ne?
No, tak či tak, tahle knížka si zaslouží víc jak tři vteřiny pozornosti!
Zrovna ji docitam. Od tehle dvojice asi nejslabsi, chytla me az po 150 stranach. Pokud jsi jeste necetla, tak doporucuju Box 21. Konec me uplne odrovnal!!