Tomáš Řepka o pobytu za mřížemi

recenze

Deník ze dna (2020) / LukBook
Tomáš Řepka o pobytu za mřížemi
Tomáš Řepka vždycky přitahoval a zřejmě vždycky bude přitahovat velkou mediální pozornost. I proto byla jeho aktuální kniha Deník ze dna hodně očekávaným zbožím. Jak dokázal tento bývalý profesionální fotbalista popsat svoje přežívání ve věznici Bory?

Předně musím napsat, že Tomáš Řepka je jedním z nejplodnějších píšících fotbalistů na české scéně. Deník ze dna je už jeho pátou knihou a všechny si získaly velkou pozornost jeho fanoušků, ale i odpůrců. Tento člověk je totiž typickým příkladem osoby, ke které téměř nemůžete mít neutrální vztah. Buď ho milujete nebo nenávidíte. Jeho nástup do vězení proto vzala řada odpůrců se škodolibým povděkem. Ale on to dokázal nejen ustát, ale dokonce se vrátit ještě silnější a svoje nepříjemné zážitky z basy sepsat do velice zajímavého průvodce českým vězeňstvím.

Samozřejmě se jedná o trochu zaujatý pohled jednoho člověka. Rozhodně tedy nečekejte nestrannou publikaci či encyklopedii o žaláři. Ale o to se Tomáš Řepka určitě ani nesnažil. Chvílemi možná budete nad jeho popisy kroutit hlavou, ale posléze budete zase napjatě číst, co dalšího se mu na Borech přihodilo. Příběh se začíná odehrávat ještě chviličku před nástupem do trestu a končí po samotném propuštění.

Ze stránek knihy jsou patrné některé věci, které jsou ovšem o tomto muži všeobecně známé. Především je to takřka nenávist k bulvárním médiím, jenž se v textu opakovaně objevuje. Druhou věcí je naopak láska k partnerce, bez níž by asi svůj nelehký osud jen tak nezvládl. Přestože jak říká není příliš romantický člověk, hluboké city k jeho vyvolené jsou cítit téměř v každém odstavci.

Většina textu se ovšem věnuje pobytu ve vězení, které pro něj nebylo vůbec jednoduché. Čtenář má možnost získat základní informace o uspořádání na jednotlivých celách, podrobnosti o samotném chodu věznice až po takové konkrétní věci jako jsou přemrštěné ceny v kantýně nebo nepříliš dobře stravitelné jídlo.

Se svým jménem a pověstí to měl tento drsňák možná o něco jednodušší. Od začátku totiž nechyběl u většiny spoluvězňů i bachařů určitý respekt nebo náklonnost k jeho osobě. Podepisoval jim vesele kartičky a občas si s nimi i zakopal. A když si na něj někdo něco zkusil, stačil jeden pověstný zlý pohled a bylo po problémech.

Rozhodně se ovšem čtenáře nesnaží ujistit v tom, že by jeho pobyt ve vězení byl nějakou procházkou růžovou zahradou. Zápisky pocházejí přímo z deníku, který si psal za mřížemi. Jsou z nich proto cítit silné emoce, občas bezmoc, málokdy naděje, ale najdou se tu i chvilkové momenty štěstí. Ty přicházely zejména při návštěvách jeho milované, ovšem návrat do tvrdé reality byl potom krutý.

Samozřejmě, že kniha si získá velké množství odpůrců, kteří ji tvrdě odsoudí. Jasně, Tomáš Řepka není nějaký výjimečný spisovatel a na textu je to prostě znát. Důležitější je ovšem v tomto případě obsah, který je opravdu zajímavou sondou do situace, která může postihnout téměř každého z nás.
Vedle autorových příspěvků v knize najdete i kratší zápisy jeho přítelkyně, maminky a hned několik pochvalných recenzí samotného fotbalisty od jeho legendárních kolegů. Hovoří tu třeba David Limberský, Host Siegl nebo Jozef Chovanec.

Deník ze dna je z mého pohledu opravdu zajímavou knihou, a zřejmě i tou nejlepší od Tomáše Řepky. Věnuje se daleko hlubšímu tématu než ty předchozí, často si nebere servítky, a přestože mu úplně všechno nevěřím, zprostředkovává i poměrně realistický pohled na české vězeňství. Fanouškům tohoto rebela ji rozhodně doporučujeme a zároveň by si díky ní mohl najít i řadu dalších, kteří uvěří jeho vývoji a poučení se z bývalých chyb. No uvidíme, jakým směrem se do budoucna vydá. Každopádně mu přeji hodně štěstí v cestě za lepším životem.

Komentáře (0)

kniha Deník ze dna recenze