Ten báječný stereotyp

recenze

Už několikrát se prý Bůh rozhněval na hříšné lidi natolik, že je prostě smetl z povrchu zemského, ale protože to asi byl dobrák, pokaždé nějaké ponechal naživu, aby začali od nuly a pokud možno lépe.
Ira Levin nám předkládá vizi nově obrozeného světa, pro který se rozhodli lidé samotní. Jako své hříchy označili špatné lidské vlastnosti a trestem jim bylo naprosté odnětí svobodné vůle. Pravidelným režimem, stejností a anonymitou započali novou éru lidské existence a svým bohem, který na vše dohlíží, učinili vševědoucí počítač – UniComp.
Jenže lidstvo je nepoučitelné a i „bohem“ nastavená pravidla časem omrzí.

Denní příděl unisucharů v rámci pestré stravy.
Pravidelné pokyny ke stěhování.
Příkazy či zákazy mít děti.
Poradce hlásící veškeré výkyvy v myšlenkových pochodech.
Sex vždy a jen v sobotu večer.
Terapie usměrňující předepsané chování.
Členský náramek :)
(a další…)

Hlavního hrdinu, členským jménokódem zvaného LiRM35M4419, už tohle všechno taky příliš nebaví. I přes pravidelné dávky normalizujících terapií se mu do hlavy neustále vtírá fantastická myšlenka zničení UniCompu a opětovného nastolení svobody lidské volby. A není v tom sám. A protože víc hlav víc ví, začne se rodit plán na další nový začátek lidského pokolení.

Realizace „apokalypsy“ tohoto typu, jakkoliv se to zdá absurdní, není nikdy definitivní. Spíše než o fyzickou smrt se totiž jedná o hyperbolické umírání strachy z toho, co by mohla přinést tak drastická změna – staneme se s novým systémem opět zvířaty nebo to povede k vývoji jedince vyššího řádu? Nevíme, ale stejně to chceme zkusit. A když ne vlastními silami, tak si alespoň počteme nějaké to sci-fíčko, ve kterém to za nás zkusí imaginární rebel. A třeba potom zjistíme, že se lidstvo plácá v nekonečném kruhu změn k lepšímu a že tou nejpromyšlenější apokalypsou stejně byla potopa.

Komentáře (0)