Tak trochu jiný cestopis II.

recenze

Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor (2018) / Pebene
Tak trochu jiný cestopis II.
Ačkoli cestopisy nejsou obvyklou součástí mojí knihovny, tak mě prvotina Martina Úbla, jež vyšla pod názvem Neuvěřitelné příběhy z hor, a která zaujme už neobvyklou obálkou, velmi příjemně překvapila! Jednalo se o naprosto pohodové čtení, které vás skrze putování kamarádů přenese do prostředí majestátních hor, ve kterých zažívají různé neuvěřitelné a nutno říct, že velmi vtipně podané příhody.

O to víc jsem byla zvědavá, když jsem zjistila, že autorovi vychází jakési volné pokračování, tentokrát pod názvem Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor. Ze zvědavosti, zda autor dokáže udržet svižné tempo a pohodovou atmosféru knihy, aniž by se opakoval nebo recykloval příhody z minulého dílu, jsem si knížku opět pořídila. A hned zpočátku musím říct, dobře jsem udělala!

I v tomto díle se setkáváme se sympatickou skupinkou kamarádů, jež se skládá ze tří kluků, dvou holek (kterým opět patří můj obrovský obdiv!) a Vedoucího Kuřete, a kterou si člověk okamžitě oblíbí. Každá z postav má nějaké charakteristické vlastnosti, které jsou autorem krátce shrnuty hned na začátku knížky. A tak se velmi rychle stane, že si člověk najde svého favorita nebo favoritku. Obecně však můžu říct, že v celé skupince není nikdo, kdo by mi vyloženě „lezl na nervy“. Naopak, všichni dohromady vytváří kompaktní celek, jehož členové si nezůstávají nic dlužni a zpestřují si společné putování různými vtípky a škodolibostmi.

Co se týče stylistické stránky knihy, je znát, že autor v druhém díle „dospěl“. Příběhy jsou podávány daleko přehledněji s jakousi návazností, která mi občas v prvním díle chyběla. Čtenář se tak dokáže lépe zorientovat a to i přesto, že není dokonalým znalcem zeměpisu. Autor také píše v kratších větách, takže nedochází k zamotávání se do předlouhých souvětí. Čtení knihy tak pěkně ubíhá a čtenář si může nerušeně užívat jednotlivé příběhy, které jsou obohacené o zápisky z deníčku, kam přispívají všichni členové výpravy. Stejně tak jako v případě první knihy, je povídání doplněné o nádherné autentické fotografie, jež dokreslují celkovou atmosféru knihy. A nabízí čtenáři leckdy dechberoucí podívanou.

Celkově tedy mohu knihu jenom doporučit a to jak cestovatelům, kteří už mají nějaký ten trek za sebou, takže se skrze knihu budou moci vrátit na místa, která již navštívili nebo načerpat inspiraci na příští cesty (a zároveň získat návod, na co bacha). Tak i čtenářům, kteří nejsou vysokohorskými nadšenci a dobrodruhy, co by se jen s batohem na zádech, vrhali bezhlavě do neosídlených končin a na vlastní kůži poznávali krásu i zrádnost hor. Protože jsem přesvědčená, že i tuto skupinu čtenářů jednotlivé příběhy pobaví a přenesou je alespoň na chvíli tam, kam by si sami netroufli.

Komentáře (0)

kniha Neuvěřitelně uvěřitelné příhody z hor recenze