Tajemství letního odpoledne

recenze

Tajemství letního odpoledne (2014) 5 z 5

/ Morsie

Letos na mě to léto sáhlo nějak intenzivněji, než normálně. Poslední dobou se prostě pořád nemůžu zbavit toho nutkavého pocitu kupovat si a číst knížky, které jsou tak nějak letní. Ne že by to nutně muselo být lehoučké, letní počteníčko, ale prostě jen něco, co má svůj děj zasazený do letního počasí a travnatých luk.

Už jsem tím protivná sama sobě. Kašlu na své oblíbené autory a koukám po hezkých obálkách a zvučných názvech. A sama sebe už si přitom představuju, jak ležím na dece pod naší jabloní.

Stává se ze mě asi romantička – brrr!

Ale to bych zbytečně odváděla. Zkrátka letní romány jsou u mě prim, a tak jsem zas po nějaké době – velice krátké – zaskočila do knihkupectví. A oproti jindy jsem byla vybavená vskutku rychle.

Ostatně kdo hledající letní čtení, by neskočil po něčem, co se jmenuje Tajemství letního odpoledne?

Když si Laurel toho odpoledne zalezla do svého stromového příbytku, ani v nejmenším netušila, jaké události se stane svědkem.

Laurel si tam zalezla proto, že je jí šestnáct, a dívky v takovém věku nejsou zrovna nejšťastnější, když mají kolem sebe své mladší sestry. Ovšem, miluje je nadevše, stejně jako rodiče, ale teď jí prostě lezly na nervy.

Chtěla mít klid na svoje oblíbené odpolední snění. A co jiného by taky měla v létě na rodinné farmě dělat? Bylo krásně a ona prožívala svoje bezstarostné období. Bylo jí skvěle, byla mladá, šťastná, celý život před sebou a žádné závazky. Kdo by si to sakra neužíval, že?

Laurel seděla ve svém domku vysoko v koruně stromu a přemýšlela o své tajné lásce Billym a o tom, co všechno by spolu mohli zažít. Snila o Londýně a všech dobrodružstvích, která nabízí, a samozřejmě taky o své jistě úspěšné budoucnosti.

Seděla a rozjímala a pak se objevil ten muž!

Blížil se po příjezdové cestě a ona z něho měla husí kůži. Možná proto, že k nim nikdo pěšky nechodí, možná jen z přemíry fantazie, ale na tom muži prostě něco nehrálo.

Laurel ho se zájmem sledovala. Jen stěží se dohadovala, co to má všechno znamenat. A pak, když se objevila její matka, by ji ani v té nejbujařejší fantazii nenapadlo, co se doopravdy stane.

Inu, kdo by si představil svou matku, jak chladnokrevně ubodá cizího muže?

O třicet let později je Laurel oblíbenou herečkou a teď se vrací na rodinnou farmu, odkud před lety utekla společně se svým tíživým tajemstvím. Musí se tam vrátit! Její matka umírá a Laurel chce víc než kdy jindy přijít na to, co se vlastně stalo.

Uf, jak to všechno začalo pomalu – spousty příběhů, které by se mohly zdát zbytečné – tak konec je o to víc strhující. Vážně obdivuju autorčinu schopnost všechno to udržet pod pokličkou, vést čtenáře ke konci a přesto mu nic neprozradit. Tomu se říká kumšt!

Vlastně až do konce jsem neměla šajnu, o co jde. A to se mi často nestává!

Sakra, tohle byla skvělá knížka. Když jsem si ji odnášela domů, ani náhodou jsem nevěřila, že mě tak vtáhne.

Autorka se vážně blýskla a já jsem ráda, že jsem díky ní prožila jedno tak skvělé, letní odpoledne.