Ta o Karkulce

recenze

Cestou špendlíků nebo jehel (2021) / Roubas
Ta o Karkulce
Bohumil, Bohumila a kluk.
Upocené léto, česká vesnice Podlesí, krize manželská i rodičovská. Mezi místní se nedaří zapadnout. Bohumil nepatří do kravína a Bohumila v místních mužích probouzí černé myšlenky. Doma na ně čeká jen ticho a mentálně postižený syn. Plíživé a nepříjemné situace se stupňují. Krize se prohlubuje. Lesem chodí vlk. Strach ťuká na dveře.
Půjde o hodně. O život.

Pokud se rozhodnete Cestu špendlíků nebo jehel číst, rozhodně tak učiňte ve městě. Nejlíp v přelidněné kavárně, kde budete mít výhled jen na auta a spěchající postavičky. Vesnické prostředí zde vystupuje jako jedna z hlavních postav. Kravský porod, pivo, zelená, jeden obchod s potravinami, vedro, pot, lesy kolem plné fauny a flóry. Jen čekáte, než to všechno bouchne. Česká vesnice pro mě ještě nikdy nebyla tak nepříjemným, kolektivně zlým organismem, který čeká, číhá, dokud nezkousne.

Stěžejní motiv, Červená Karkulka a vlk, zde evokuje hororovou, folklórní atmosféru, která v každém čtenáři jednoznačně probudí vzpomínky na Erbenovu Kytici. Vzpomněl jsem si na Polednici. Pole, louky, prašné cesty, tetelíce vzduch, lidé zalezlí ve svých obydlích, plíživý strach obcházející vsí.

Na druhé straně funguje román jako vynikající psychologická sonda do mužského i ženského světa, do vztahové a rodičovské krize, obviňování sebe i druhých, rozkol ve vnímání jednotlivých situací, i způsob, jakým se ústřední dvojice k problémům staví. Vztah k postiženému synovi je vyložen nepříjemně, skutečně a můžu jen odhadnout, že pravdivě.

V mužích obývajících vesnici uvidíte zlosyny. Budete si představovat, jak se jim potem leskne horní ret, jak do sebe klopí páté pivo, co se jim honí hlavou, když vidí Bohumilu. Na co myslí, když vidí Bohumila z Prahy. Od prvních stránek čtenář ví, že ho nic hezkého nečeká. Bylo mi nepříjemně. Celou dobu. Vzpomněl jsem si na Strašáky s Dustinem Hoffmanem. Kniha ve mně vyvolala stejné pocity.

Cestou špendlíků nebo jehel v první řadě považuji za literární událost. Poetické, detailní a naturalistické popisy přírody střídají momenty cynické, thrillerové a hororové. Až příště pojedete na výlet na kole a cestou domů uvidíte v nějaké zapadlé vísce hospodu, kde bude posedávat parta chlápků, pokuřovat, pít pivo a bez úsměvu si vás budou prohlížet, nezastavíte. Věřte mi.

Vynikající kniha.

Komentáře (0)

kniha Cestou špendlíků nebo jehel recenze