Svět nebyl tak dokonalý, jak se zdál

recenze

Mladík Jonas žil ve světě, kde nebyl žádný strach. Žádné starosti. Žádné zločiny. Lidé byli dokonalí.

Každý rok se odehrávala ceremonie dětí od narození až po dvanáctý rok. Při každé ceremonii vždy nějaká skupina něco dostala nebo měla povolení něco dělat, například skupina Devítiletých dostala první kolo. Jonas netrpělivě čekal na ceremonii Dvanáctiletých, která byla poslední v řadě ceremonií, proto byla také nejdůležitější. Každý při ní dostal práci, kterou mu vybrali specialisté podle chování a vlastností člověka.

Když se ovšem Jonas dozvěděl, že dostal velmi neobvyklou a ceněnou práci ,,příjemce paměti'', nemohl se z toho vzpamatovat. Ano, cítil se poctěně, ale co vlastně tato práce vzácná práce obnáší?

Postupem času si Jonas uvědomil, že svět není až tak perfektní, jak se zdá...

Kniha na mě velmi zapůsobila. Jonas byl inteligentní a chytrý kluk, kterého všechno bavilo. Nikdy ovšem nečekal, že mu zvolí tak důležitou, tak osamělou a tak těžkou roli. Roli ,,příjemce paměti''.

Učil ho - v té době stále ještě současný - příjemce paměti, kterému Jonas měl jednoduše říkat Dárce. Dárce mu předával různé druhy vzpomínek, na začátku láskyplné a milé, s pocity, které už z tohoto dokonalého světa dávno vymizely. Postupně se vzpomínky samozřejmě musely začít zhoršovat, a tak Jonas viděl válku, lidské utrpení nebo hladomor. Proto byla ta práce tak těžká.

V jejich světě neexistovaly ani žádné barvy. Jediními, kdo je viděli, byli Dárce a Jonas. Jonas se pomocí vzpomínek dozvěděl, o kolik jejich svět lidi připravuje. O emoce. Vzpomínky. Lásku. A rozhodl se to změnit. Propustit všechny vzpomínky. Co myslíte, povede se mu to?

Ani mi moc nevadí, že kniha skončila otevřeně. V tomto případě stále jenom přemýšlíte, jak by tento příběh mohl skončit. Špatně? Dobře? To už je pouze na vás.

Skvělé a velmi poutavé čtení, které vás donutí si uvědomit, že vše není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá.

Komentáře (0)