Svět bez princů

recenze

Pozor, pozor! Kdo jste ještě nečetli předcházející díl, může pro vás být článek malinko spoileroidní.

Protože mě první díl Školy dobra a zla tak nadchnul, bylo pro mě doslova utrpení vydržet do výplaty, než jsem si dovolila koupit další díl – tedy oba zbývající díly :). Na konci předchozí knihy jsme Agátu se Sofií opustili na břehu jezera, kde obě završily svůj šťastný konec a spolu zmizely do říše lidí – domů do Gavaldonu. Zamilovaný Tedros (což je mimochodem fakt děsné jméno) utřel nos, jeho princezna mu pláchla s holkou a svět pohádek se tím měl navždy změnit.

Protože Agáta se Sofií ukázaly, že vůbec není potřeba princ na „šťastně až na věky“, vracíme se v tomto druhém díle do poněkud feminizované pohádky, protože svět bez princů se myslí doslova – princové jsou prostě fuč. Holky, tedy princezny, si nově pomáhají ze všech svých trablů sami. Karkulky pářou vlkům pupíky, Bajajky sekají drakům hlavy a Sněhurka karatistka rozbíjí skleněnou rakev pěstma. Ale vážně, Škola dobra a zla se nám po šťastném konci z minulé knihy rozdělila na dívčí – půvabnou a bleděmodrou část v bývalé Škole dobra a rudočernou barabiznu bince a chaosu v bývalé Škole zla – chlapeckou část. V dívčí škole studují dohromady princezny i čarodějnice pod vedením přísně dámského profesorského sboru v čele s ředitelkou Evelínou Krutopřísnou. V chlapecké škole vládne chaos a bordel pod vedením Tedrose, učitelé jsou kletbou uvrženi do kouzelného spánku. Tedros také drží ve své moci Fabulář a knihu pohádek a je odhodlán vybojovat svoji princeznu zpět…

V Gavaldonu zatím Sofie užívá obdivu vesničanů a plánuje slavnostní divadelní představení, když se ale něco zvrtne – svět pohádek se díky přání jedné z kamarádek znova otevře a napadne poklidný gavaldonský svět. Pohádkové bytosti chtějí jediné – vydat Sofii. A protože Agáta je dobrá kamarádka, jde se Sofií zpět do školy, aby našla znova jejich šťastný konec a uzavřela tak nedokončenou pohádku…

Když jsem začínala číst druhý díl, těšila jsem se, co si pan Chainani zase vymyslí, ale tohle by mě nenapadlo ani ve snu :). Rozdělit pohádkový svět na dívčí a chlapeckou část je bezva nápad. Nahrává to různým veselým situacím a podařeným taškařicím. Celkově mi druhý díl přišel vtipnější a průpovídky Sofie a Agáty stály opravdu za to. Bohužel se mi tady celkem znechutil princ Tedros. Ne že bych ho měla kdoví jak ráda už před tím, ale tady byl prostě za moulu. Zato ale stále stoupají v ceně čarodějnice Hestera, Otylka a Bledule a ani princezny už nejsou takové husičky, jako byly v předchozí knize. Teď jsou z nich spíš potřeštěné feministky, ale určitě se to nelíbí úplně všem. Agáta je odhodlaná vše napravit a postupně dospěje k tomu, jaký má být ten jediný správný konec pohádky. Sofie je také odhodlaná najít ten správný konec, ale ten její je naneštěstí úplně někde jinde, než si původně představovala. Přiznávám bez mučení, že Sofie mi občas dost lezla na nervy tím svým věčným: „Agííí“ nebo „Aguško“. No a taky je pořád ta stejná sobecká potvora.

Byla jsem zvědavá, jaký šťastný konec zvítězí, protože pan autor tak mistrně zaplétal nitky příběhu, že mi z toho šla hlava kolem :). Strašně mě pobavilo to, jak byly holky systematicky naváděny proti klukům, ale v konečném důsledku neměla kniha přinést nějaké závažné ponaučení nebo něco takového. Je to prostě zábavný příběh, který se dobře čte, protože je o přátelství, lásce a o tom, že za dobrý konec je potřeba občas trochu zabojovat. Druhý díl je spíš takovou spojnicí mezi prvním a třetím, ale důležitou, protože zrovna v něm se situace v pohádkové říši postupně vyhrocuje a formují se vztahy mezi hlavními hrdinkami Sofií a Agátou. Zatímco v Sofii se postupně probouzí mocná čarodějnice, z které jde ostatním mráz po zádech, touží stále jen po tom svém jediném šťastném konci – být se svým princem a ne sama. Agáta si postupně připouští, že Sofie přece jen nemusí být dobrá, že je vlastně docela děsivá a také to, že jí Tedros chybí a že překvapivě touží být se svým princem a ne sama. Bohužel tyto dvě touhy staví dívky dost proti sobě a i když navenek chtějí zachránit svoje přátelství, uvnitř si pomalu přestávají důvěřovat. V podstatě už se mi jejich kamarádství zdálo spíš falešné a předstírané.

Co se mi nelíbilo, bylo to, že najednou kluci ubližovali holkám a z holek byly vzteklé feministické fůrie. Takhle to přece být nemá. Nezbývá mi tedy než doufat, že v dalším díle se vše pomotané napraví, zlo bude opět zlem a dobro dobrem a všechno nakonec dopadne tak jak má.

V knize samozřejmě nechybí krásné obrázky na začátku každé kapitoly.

Kniha rozhodně stojí za přečtení a nejen proto, že je to druhý díl série. Bavila mě a na další díl jsem se tak těšila, že jsem si ho vzala ke čtení hned :).

Komentáře (0)