Štvanice

recenze

Zvláštní. Vydržela jsem se do ní nepodívat několik dní a nevadilo mi to. Možná se mi do nového příběhu ani nechtělo. V hlavě se mi usazoval pocit, že přeci Patricia nemůže napsat nějakou lepší knihu než s Mercy Thompsonovou. A teď najednou nevím, jak bych co nejlépe popsala své pocity, emoce, které mnou cloumají po přečtení. Jediné slovo, které mě momentálně napadá je „strhující“. Ani ne lepší, ani ne horší. Štvanici bych dala na stejnou příčku jako Měsíční píseň, Krevní pouto a ostatní díly z této série. A to je už co říct. Jsem velký fanoušek Patricie Briggs a jejího umění popsat svět vlkodlaků, upírů, fae, čarodějnic a jiných postav. Nikdy jsem moc fantasy literaturu nečetla, nebo alespoň do té doby, než jsem si přečetla Mercy. A začalo srovnávání s ostatními knihami.
Dílo obsahující novelu Alfa a Omega. Příběh o nezkušené vlkodlačici Anně, která žije ve smečce v Chicagu. Nikdo jí nikdy neřekl, jak funguje správná smečka, jak se může a nemůže chovat. Všichni jí pouze zneužívali. Pro ostatní byla tím nejnižším psem, na kterém se může každý ukájet jak chce. Anna, hodně podobná výše zmíněné Mercy, žije sama. Před třemi lety jí bez jejího souhlasu proměnili ve vlkodlaka a nyní se s tím musí naučit žít. Až jednou sebere veškerou svoji odvahu a zavolá Branovi, marokovi vlkodlaků. Příběh začíná. Autorka nás seznamuje s Charlesem, zabijákem, indiánem, čarodějem a synem Brana. Najednou se v příběhu ocitá moc. Moc nejvyšších vlkodlaků, před kterými má každý respekt. Nebo by tedy měl mít. Vzniká pouto mezi Charlesem a Annou. Anna zjišťuje, co vzácného je a začíná se s tím učit pracovat. Dochází k boji, jsou tu poražení a dobro vítězí. Alespoň pro tuto chvíli.
Na novelu plynně navazuje Štvanice. Stejně tak jako Alfa a Omega, i ona je popsána z pohledů vícero osob. Máme možnost nahlédnout do světa Waltera Rice, vysloužilého vojáka, který se stranní lidí a žije v lesích. Otvírá se nám svět Anny a Charlese, kteří spolu s Branem odjíždějí do Montany, jejich domova.
Důležitou osobou v příběhu je také Asil. Vlkodlak starý téměř stejně jako Bran, přesto patřící na nižší příčky ve smečce. Je nám dovoleno spatřit jeho svět, který je ubíjející avšak důležitý, což si čtenář uvědomí až v polovině knihy, kdy je mu věnováno pár stran. A na konec máme možnost nahlédnout do života Brana. Pokuď jste četli Mercy, nyní se o Branovi a jeho družce Leah dozvíte víc. Pokud vydržíte číst do konce, zjistíte, kdo Bran vlastně je a co v sobě skrývá. Jedná se o fascinující informaci, kterou jsem nečekala ani já. O překvapení jde určitě.
Zpátky však k příběhu. Opustili jsme Annu, odvážnou Omegu a Charlese, sympatického leč hrůzu vzbouzejícího indiána. Poté, co překoná Anna všechny nesnáze z nového bydliště, seznamuje se Samuelem, bratrem Charlese a ostatními obyvateli Montany.
S příjezdem se spolu s hlavními hrdiny dozvídáme, že se zde potuluje vlkodlak, který zabíjí lidi. Charles, jako syn svého otce a jako zabiják nepřístojných a šílených vlkodlaků, dostane úkol. Má se vydat do lesů a zabít vetřelce. Nad všemi se vznáší otázka. Útočí schválně, chce zabránit proniknutí informace o přítomnosti vlkodlaků na veřejnost a nebo je opředen temnou magií? Jde o důležitou informaci, a tak Bran vyšle Charlese společně s Annou do zasněžené přírody. Čtenář je v tuto chvíli napnut, co bude dvojici v lesích čekat. Do příběhu vstupuje nová osoba. Děj začíná mít větší spád a nyní si nemůžete být jistí ničím. Pěkně se to zamotává. Autorka čtenáře udržuje v napětí, kdo vyvázne a kdo přežije. Anna má v sobě vnitřní silu a její konejšivá přítomnost zamotá hlavu všem. Nebudu prozrazovat konec. Každopádně, po svém sedmihodinovém čtení jsem s úsměvem na tváři zaklapla knihu a začala se těšit na další pokračování.
Přemýšlím, co bych knize vytknula. A nenapadá mě vůbec nic. Patricii se podařilo vykreslit život vlkodlaků tak skvěle, že Vás donutí přemýšlet, jak to ve smečce vlastně chodí. Maličkosti, které Vám dodají pravdivost uvedených údajů. Příběh s Annou má podobnou dějovou linii jako u Mercy s tím rozdílem, že Anna neprožívá tolik volnosti a odlišnosti jako Mercy. Annu si zamilujete od prvního okamžiku. Stejně jako Mercy má nadání, je něčím výjimečná. Možná že právě toto dodává příběhu tu správnou atmosféru, která vás dostane.
Jediné s čím jsem měla problém, bylo si představovat popsané vlkodlaky. Brana, jako dvacetiletého maroka a jeho dva několik set let dospělé syny.
Příběh je tvořen pomocí vzpomínání, rychlých, strhujících dialogů a občasných popisů, které Vám dodají tu správnou rychlost ve čtení a vstřebávání informací. Autorce se podařilo čtenáře obalit kouzlem příběhu a dovoluje mu nahlédnout do jiného světa, kde se stává tichým pozorovatelem.
Věřte, že pokuď bude tato kniha Váším šálkem čaje, nikdy už jí z rukou nedáte. Já taky ne!

Komentáře (0)