Střídavá péče z pohledu druhačky Peťulky

recenze

Druhá kniha v sérii „Má to háček” upozorňuje na jeden z problémů dnešní doby – střídavou péči. Ivona Březinová se tématu zhostila svým vlastním stylem. Ač mám její knihy moc ráda, tady autorka hodně přitvrdila.

Peťula má rozvedené rodiče. Každý z nich však bydlí v jiném městě, a tak Peťula musí neděli co neděli měnit mámu za tátu a pak tátu za mámu. Má dvě školy, dvoje učebnice, dvoje kamarády i dvoje kroužky. Peťula se musí vypořádat také s tím, že si tatínek našel přítelkyni a že chce navázat nový vztah. Peťula totiž tajně doufala, že se máma a táta dají spolu dohromady.

Postavy matky a nové přítelkyně se mi nezamlouvaly. Maminka se nedokázala domluvit s tatínkem ohledně důležitých věcí, které se týkaly Petry. Docházelo ke konfliktům a Peťula se cítila špatně. Tátova přítelkyně sice vypadala na hodnou mámu i tetu, ale vůči Petře měla připomínky, které by se daly vyřešit vzájemným kompromisem. Jediný, kdo byl Peťule oporou, byla kočička Ťapka. Peťula k ní promlouvá, ptá se jí na rady a svěřuje se jí se svými starostmi.

Jarolím mě při hodině tahá za vlasy. Ale jenom když se pan učitel nedívá. Když jsem Jarolíma praštila, pan učitel se jako naschvál díval. Pohrozil mi prstem. Ach jo.
„Jestli mě budeš štvát, pošlu na tebe kámošku. Vyškrábe ti oči,” zašeptala jsem Jarolímovi výhružně.
Představ si, přestal. A víš, koho jsem myslela tou kámoškou? Jasně že tebe, Ťapko. Ty jsi nejlepší kámoška, kterou mám. (Str. 21)

Ivona Březinová v této knize pro děti ukázala horší variantu střídavé péče. Psycholožka Petra Štarková na konci příběhu podotýká, že většina dětí cestuje mezi rodiči jen v rámci města či několika ulic.

Co mě při čtení zarazilo, bylo to, že v Peťulině druhé škole je spousta dětí, která pochází z rozvedených rodin. Na tom by koneckonců nebylo až tak nic podivného, kdyby většina těchto děti nebyla ve střídavé péči. Autorka nejspíš trochu nadsadila, aby se Peťula necítila v takové situaci sama.

Knihy od Ivony Březinové mám moc ráda, ale s touto jsem zkrátka měla problém. Přišla mi jako odstrašující příklad střídavé péče. Na konci knihy se snad pro všechny hrdiny blýská na lepší časy. Chce to nejspíš nějakou chvíli, než si na situaci všichni zúčastnění zvyknou.

Závěr patří psycholožce Petře Štarkové. Vysvětluje v něm, co je střídavá péče, co přináší a jaká jsou její úskalí. Také v šesti bodech vypisuje, jak má vypadat kvalitní střídavá péče. Zároveň si na stránkách nakladatelství Pasparta čtenář může stáhnout pracovní listy, které se týkají této knihy.

Knihu si přečetla moje desetiletá dcera. Ta však neřešila, co to střídavá péče je. Příběh se jí líbil takový jaký byl. Ocenila především virtuální přátelství mezi Péťou a Klementýnkou, kterou potkal naprosto stejný osud.

I přesto, že jsem ze čtení neměla dobrý pocit, vím, že takové rodiny jsou a musí řešit vzniklou situaci. Proto bych knihu doporučila především rodičům, kteří se o tuto záležitost zajímají.

Komentáře (1)

19.04.2018

Alizon

POZOR OBSAHUJE SPOILERY. K teto knizce jsem se dostala nahodou, kdyz si ji dcera vypujcila v knihovne - kvuli te kocce - stridavou peci taky neresila. Na jedne strane souhlasim, ze to byla horsi varianta stridave pece - protoze Petula musela stridat skoly, na druhe strane to byla varianta lepsi, protoze mi prislo ze rodice pomerne spolupracovali (opravdu nevim, kde jste vzala "Maminka se nedokázala domluvit s tatínkem ohledně důležitých věcí, které se týkaly Petry" - v cem konkretne? Prislo mi ze maminka naopak spolupracovala hodne - komunikovala s tatinkem ohledne skoly, snazila se aby to Petula snasela co nejlip - resila co bude s krouzky - tatovi to, ze Peta prijde o gymnastiku bylo jedno. To ze se ji stridava pece moc nelibila a ze byla smutna - to je druha vec, mne by se taky nelibilo, kdyby moje dite muselo stridat skolu, kvuli tomu ze se tatinek odstehuje za novou laskou, ale jeji fungovani uz potom nijak neblokovala.) Urcite emoce tam byly, ale jak pisu, rodice komunikovali, nehazeli na sebe spinu, nepodavali na sebe trestni oznameni, nesoudili se roky, nepretahovali se o dite pred domem, ani se fyzicky nenapadali - i takove "stridave pece" existuji. Dcera je zacinajici ctenar, tak jsem ji knizku cetla ja a priznam se, ze nektere veci jsem zjemnila - preskocila: treba to, kdyz Bedriska vypravi o tom jak se jeji rodice perou a ona vola na linku bezpeci (ano je to realita, ale dcera mi na to prisla moc mala, tak jsem ji nechtela desit). Taky jsem upravila konec - v situaci kdy Petula a jeji nevlastni braska onemocni a stara se o ne (se zlomenou nohou) tatova nova pritelkyne - maminka prijede pomoci (uz to mi prislo trochu nerealne a vlozene jako umely "happy end", ale budiz chtela se hlavne ujistit, ze o jeji dceru je postarano). Tento konec jsem "upravila" pro dceru tak, ze se prijela starat o Petu. Ne jak je to v knize, kdyz oznami ze druhy den jim prijde vyprat, navarit a uklidit, kdyz ma pritelkyne zlomenou nohu, a je toho na ni chudinku moc. Pardon, ale to mi prislo trochu za hranou - 1) mohl tedy uklidit a vyprat tatinek, to se to hezky vyzaduje stridavka, kdyz se potom fakticky stara nova pritelkyne - kdyz chteji chlapi rovnopravnost v peci o deti, tak se vsim vsudy, 2) opravdu nechci dceru ucit, ze je v poradku kdyz chlap opusti rodinu kvuli jine ... (a diky nemu dite trpi ve dvou skolach) a manzelka jde potom do domacnosti milenky varit a uklizet. Tak pekne jsem se rozepsala:) ale ten konec me opravdu "vytocil":(