Stínová královna

recenze

Stínová královna (2016) / Nikolaoss (222 views)
Stínová královna
Tuhle knihu jsem prostě musela mít a přečíst a věděla jsem to hned, jakmile jsem viděla poprvé její obálku a přečetla anotaci. Obojí přinutilo moji zvědavost našpicovat uši a pořádně otevřít oči a s každým dnem, který zbýval do vydání, moje očekávání od knihy rostla a rostla…

Bylo nebylo…
Takto pohádkově začíná příběh princezny Lorelei Diederich z Havraní říše (ano, zkoušela jsem to jméno říct nahlas a málem jsem si zlomila jazyk). Lorelei zemře maminka a její otec, král, po delší době nachází opět ženu, kterou by mohl milovat a která, jak se zdá, bude dobrou matkou pro jeho děti. Nová královna Irina je všeobecně oblíbená a na první pohled nic nebrání budoucímu štěstí celé rodiny i země. A pak, už po prvních pár stranách se z idylické pohádky stane horor. Čarodějnice Irina zaútočí a uchvátí trůn Havraní říše pro sebe. Král je mrtev a princezna s princem na útěku. Po tomto děsivém začátku přeskočíme devět let a je nám konečně dopřáno blíže se seznámit s hlavními hrdiny.

První hlavní hrdinkou je samotná princezna Lorelei. Jednu dějovou linii knihy věnovala autorka jí, jejímu bratru Leovi a ochránci Gabrilovi. Princezna, ačkoliv měla být určitě velmi mladá, mi vůbec nepřipadala jako dospívající dívka. Měla v sobě naprosto dospělou odpovědnost – za svoji zemi a svůj lid, a smysl pro povinnost – možná proto, čím si musela v dětství projít. Možná proto, že byla marduška – čarodějka a věděla, že je jediná, kdo se může Irině postavit. Vlastnosti jako odvaha a čest jí nejsou cizí, stojí za svými sliby a plní slovo. Líbil se mi také její přístup ke kouzlení. Žádná surovost a násilí, ale úcta a spolupráce. Všechny tyto vlastnosti se jí budou více než hodit, až se pokusí porazit Irinu a vzít si zpět trůn Havraní říše, který jí právem náleží. Její vzhled je typicky sněhurkovský – černé vlasy, hnědé oči, rudá ústa, ale to je taky vše, co má se Sněhurkou společného :) trpaslíky po jejím boku nenajdete a rozhodně nebude spát ve skleněné rakvi po požití jablka a pokorně čekat na záchranu od prince.

„Moc odvážná se necítím. Jen vím, co je třeba vykonat a nikdo jiný to za mě neudělá. Nikdo jiný nedokáže bojovat s Irinou zbraněmi, kterými zničila Havraní říši. Jenom já. To ze mě ale nedělá bojovnici. Jsem jen nejvhodnějším nástrojem k uskutečnění nezbytné práce.“

V druhé dějové linii je naší, poněkud nemilou společností, marduška (čarodějnice) Irina, původem ze země Morkant, toho času královna-uchvatitelka Havraní říše. Podle popisu paní autorky byla Irina nesmírně půvabná blondýnka, ale navrch huj a vespod fuj. Pod krásnou slupkou se totiž nalézala pokřivená, závistivá a záštiplná duše. Nebylo jí zatěžko vysávat ze své země sílu a týrat její lid, jen když dostane, co chce. Možná by se ji dalo i chápat, když se dozvídáme něco z její minulosti, ale záporné postavy tu nejsou od toho, aby byly chápány :). Její přístup ke kouzlení byl úplně jiný než Lorelainin. Irina si vše brala surově a bez ptaní a hlavně bez ohledu na to, od koho si bere. Jako záporná postava a zlá královna byla ovšem nepřekonatelná :).

Poslední dějová linka byla věnována princi Kolvanismiru Arsenjevněkovi , který je vlastně už králem země Eldr – země Drakoňanů. Ano, v tomto převyprávění Sněhurky se mohou někteří měnit v draky. V hrudi jim bije jak lidské tak dračí srdce a oni jsou něco jako drakodlaci. Kolovu zemi napadli obři a skoro celá jeho rodina přišla ve válce s nimi o život. Tak se stal Kolvanismir králem a je na něm, aby vymyslel způsob, jak ochránit svoji zemi a svůj lid. Bohužel Kol nikdy nepředpokládal, že by měl vládnout on – měl přeci staršího bratra, tak si užíval života a najednou mu na krku visí balvan odpovědnosti za celou zemi. Nutno mu přičíst k dobru, že se opravdu snaží, ačkoliv je trochu zbrklý, takže často jedná rychleji, než myslí. Rozhodně mu nelze upřít odhodlání, statečnost a dobré srdce. Bojuje, ačkoliv jeho šance uspět moc vysoké nejsou, ale nevzdává se.

Tyto tři hlavní dějové linie se pochopitelně velmi brzy protnou a dojde k očekávanému střetu mezi tou mrchou Irinou a Lorelei. A na čí stranu se v tomto nesmiřitelném boji dvou mardušek postaví Kol?

Když už jsme u těch dvou čarodějek - kouzlení v této pohádce je doslova srdeční záležitostí a představa paní autorky o jeho fungování se mi hrozně moc líbí. Považte – pokud chcete provést kouzlo, musíte říci zaklínadlo, ale to samo o sobě nestačí. Je potřeba dotknout se holou dlaní rostliny, věci, člověka a navázat kontakt s jeho srdcem. Požádat je o pomoc a počkat, jestli bude souhlasit nebo si poslušnost vynutit násilím. Hádejte, která z čarodějek na to jde po dobrém :). To ale nebyla jediná věc, která se mi na této knize líbila. Také například dialogy mezi postavami byly svěží a vtipné a ani ty části rozhovorů, které měly přinést nějaké to mravní poučení, nevyznívaly nijak nabubřele a přechytrale. Vyprávění mělo spád a paní autorka si pozornost čtenáře udržela bez problémů. V příběhu se pořád něco dělo. Vždycky, když už to vypadalo, že se některý z plánů hrdinům podaří a věci se začnou obracet k lepšímu, vymyslí paní autorka něco, čím svým hrdinům cestu k vítězství zkomplikuje. A vymyslí to tak, že to vůbec nepůsobí uměle a násilně, ale zvrat hladce zapadne do příběhu, až si skoro řeknete, že se vlastně dalo něco takového očekávat. Dokonce se dočkáme i nějaké té lásky, ale není to středobod příběhu, pouze příjemné zpestření, které k tomu tak nějak patří.

Navzdory tomu, že se jedná o převyprávění známé pohádky, mi ty podobnosti se Sněhurkou nepřipadaly až tak do očí bijící. Paní autorka je svojí představou pohádky velmi originální a některé situace, obzvlášť ty kouzelnické, mě donutily zírat. Vůbec celá magie, draci a dokonce i ten ochočený raroh Saša, je příjemným zpestřením a z pohádky pro děti se tak stává příběh, který bych malému dítěti před spaním určitě nečetla :). Paní autorka se totiž nebojí ani některých docela násilných scén, a i když netečou potoky krve, je to docela síla.

Celkově paní Redwine trochu závidím, protože tvoření tak krásného a promyšleného světa si musela skvěle užívat. Nejméně tak, jako já čtení. Na její další knihy z této pohádkové série už se hrozně moc těším! Knihu můžu doporučit všem čtenářům, kteří se rádi toulají na křídlech fantazie. Svět, který je nabízen k prozkoumání ve Stínové královně, za návštěvu stoprocentně stojí.

P.S.: Gratuluji Baronetu k brilantní facebookové marketingové kampani, protože takto mě zblbnout ještě před vydáním knihy se snad nikomu ještě nepodařilo :).

Komentáře (2)

kniha Stínová královna recenze

Nikolaoss
02.08.2016

Děkuji :) s tím násilím - už jsem četla tisíckrát horší, spíš prostě u pár scén jsem si řekla: Tak to je docela síla. Ale kvůli tomu bych takhle pěknou knihu nezavrhla. Jen té romantiky tam moc nenajdeš :)

Aracely
02.08.2016

Krásná a důkladná recenze, ale Já bych asi nerozdýchala to násilí a pak taky tenhle žánr není zrovna Můj šálek kávy... Ale recenzi máš boží :-).