Stačí čokoláda k tomu, aby spolu byli Navždycky?

recenze

Sedmnáctiletá Mei Bradleyová miluje čokoládu, je tajně zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda Travise a nenávidí Liama, kluka odvedle, se kterým si posílá urážlivé vzkazy přes okno a provádí si drobné naschvály. Dojde někdy Travisovi, že je pro Mei už nějakou dobu víc než kamarád? A přestanou se někdy s Liamem urážet a nesnášet? Jenže co když se to všechno ještě zkomplikuje?

Přiznám se, že Olu alias nofreeusernames znám osobně a mám ráda její styl psaní i smysl pro humor. I když se my dvě, co se týče fantasy, většinou neshodneme, v romantice se nám kupodivu líbí stejné věci (Kulti od Mariany Zapaty je nejlepší a P. S. Líbíš se mi od Kasie West taky), takže jsem předpokládala, že i Navždycky mi sedne. A nemýlila jsem se.

Mei nemá ráda změny ani emoční maglajs, musí mít všechno naplánované a ideálně vědět, do čeho jde. Ne každý tohle pochopí, ale já jsem se v ní vcelku viděla. Ke konci knihy se chová docela potřeštěně a za většinu těch problémů si vlastně může sama. Ano, je to vcelku otravné, ale na druhou stranu se jí to dá odpustit… protože ruku na srdce, která holka i žena se chová racionálně, když je zamilovaná a zmatená? Travis i Liam jsou oba sympaťáci, i když jsou dost rozdílní, ale neuškodila by jim o něco hlubší charakteristika. Svůj prostor tu taky dostala Meina kamarádka Ava, která má tak obyčejný obličej, že si ji prakticky nikdo nepamatuje, i když má tendenci vymýšlet ty nejšílenější teorie, nápady a předvádět bláznivé scénky. Je sice trochu trhlá, ale tak správně, že mě vážně bavila.

Navždycky vzniklo na základě populárního příběhu Jsem tu a mám čokoládu v aplikaci storki. Storka je v knize obsažená a sama o sobě je naprosto skvělá. Až se přiznám, že mi na chviličku bylo líto, že z ní vznikla celá kniha, protože jsem si tentokrát možná přála trošku jiný vývoj – a to i přesto, že to, jak to dopadne, mi bylo jasné od začátku.

Navždycky je prezentováno jako feel-good romance ze střední a přesně to taky dostanete. Je extrémně čtivé, plné popkulturních odkazů, čokolády a chytrého slovního humoru. Zaručuji vám, že se u čtení budete většinu času nablble culit a občas se od srdce zasmějete. Ola si na nic nehraje, děj je vlastně dost jednoduchý, nejsou v něm žádná vážná témata a úmyslně ani pokusy o jakýkoliv přesah.

Po Navždycky jsem sáhla, když jsem byla nemocná a měla jsem bolesti, protože jsem chtěla něco, co mi zaručeně zlepší náladu. A bezvadně to fungovalo. Jednak to prolomilo naprosto odpornou čtecí krizi, druhak jsem se do toho začetla tak, že jsem skončila ve dvě ráno (a to se mi jako pracující osobě moc často nestává) a za třetí jsem se do příběhu tak ponořila, že jsem dokonce chvílema i zapomněla, jak čertovsky mě to bolí.

Za mě Navždycky splnilo přesně to, co jsem od téhle knihy čekala, a já si čtení skvěle užila. A už teď se těším na volné pokračování, v němž bude hlavní hrdinkou Meina kamarádka Ava. A jsem upřímně zvědavá, jestli se tam objeví i Travis, protože ten kluk by si podle mě taky zasloužil svůj vlastní příběh.

Komentáře (0)