Kouzelná kniha, která vás pohladí po duši

recenze

Edison Havranský byl po smrti své babičky-čarodějky vyhoštěn z kouzelnického světa, protože nevidí energetické linie. Touží se do něj vrátit, proto si najde práci v agentuře patřící nejmocnější čarodějce ve městě Antonii Čarovné, a navíc si vyrobil elektronické zařízení zvané Čarmoár, který mu energetické linie ukazuje. Mohl by se ale i s Čarmoárem opravdu stát Antoniiným učněm a naučit se kouzlit, i když v sobě nemá magii?

(Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.)

Při práci v agentuře se setkává se Sluncem, nebinárním učněm konkurenční agentury patřící Fabuli Bajce. Edison Havranský alias Havran je veselý, komunikativní, technicky zdatný, ale taky osamělý a trpí strachem z odmítnutí. Slunce je pro změnu asociální, mrzoutské, nerado se baví s lidmi a nosí výhradně černou barvu. Zpočátku si úplně nerozumí, ale rychle se mezi nimi zrodí přátelství a navíc to pořádně jiskřit. Jenže technologie jako Čarmoár je v kouzelnickém světě zakázaná a mohla by ohrozit nejen život Havrana, ale i všech, na kterých mu záleží.

Zamilovala jsem si Antonii Čarovnou, nepředstavitelně mocnou a sebevědomou čarodějku, co si potrpí na okázalost a udržuje (ne)přátelskou spolupráci s Fabulí Bajkou. Antonie nesnáší Konsorcium, které kontroluje magickou společnost, a taky si nerozumí s elektronikou, takže neustále rozbíjí kávovar, telefony, počítače a lampy. Na první dojem působí rázně a tvrdě, ale srdce má na správném místě.

F. T. Lukens píše čtivě a chytlavě. V příběhu nechybí humor a nenásilná romantika, ale ke konci atmosféra houstne, přibývá akce a nebezpečí. Autorka do knihy nenásilně zakomponovala i vážnější témata: dobře popsala pocity, když nikam nezapadáte, jste vykořenění a osamělí. Okouzlení pojednává o sebepřijetí, hledání svého místa ve světě a lidí, kteří vás budou respektovat a mít rádi takové, jací jste.

F. T. Lukens zajímavě propojila moderní a magický svět, pracuje s neotřelými nápady a vytvořila skvělou a kouzelnou atmosféru. Jen si představte agenturu na prolamování kleteb Kouzlo uklouzlo, kde návštěvníky vítá věčně nenaložený věšák Bert a na prahu na ně čeká prokletá rohožka, která už se nemůže dočkat, až někomu potrhne nohy.

Okouzlení není nijak extra propracované a většinou se toho v něm moc neděje, ale to vůbec nevadí, protože si to užíváte a jen se přiblble culíte (aspoň já jsem takhle tvářila). Ačkoliv ten soudní proces mě přeci jen úplně neuspokojil a vyřešení celého problému by si zasloužilo lépe propracovat.

Od F. T. Lukens už v českém překladu vyšla kniha Šťastně až navěky?, od které jsem měla vysoká očekávání, ty ale bohužel nenaplnila. Zato Okouzlení mi báječně sedlo a skvěle jsem se při čtení bavila. Okouzlení je totiž taková ta správně roztomilá kniha, u které se jen spokojeně culíte a užíváte si originální nápady, humor a jiskření mezi hlavními hrdiny. Podle mě má podobnou atmosféru jako Dům v blankytně modrém moři od T. J. Klunea, ačkoliv jeho kvalit úplně nedosahuje. Takže pokud si chcete přečíst feel good fantasy, která vás pobaví i pohladí po duši, tak Okouzlení rozhodně doporučuju.

Komentáře (0)