Šrámkova Ilias aneb brána do světa Literatury

recenze

Ilias (2010) / Zentao
Šrámkova Ilias aneb brána do světa Literatury
"Či mám jít […] bohatýrovi Achilleovi sám vstříc a slíbit mu sám,
že synům Atreovým vydáme Helenu s poklady všemi,
jež Alexandros v břiše svých lodí přivezl k Troji"


Shrnutí na úvod

Ilias je řecký epos tvořený 24 zpěvy tradičně psaný hexametrem. Jeho autorství je připisováno slepému pěvci Homérovi. Děj Iliady pojednává o několika dnech posledního roku války mezi Řeky a Trojany, která vznikla Paridovým únosem Menelaovy ženy Heleny a jejíž výsledek byl předem zpečetěn Paridovým soudem, že smrtelnice může být krásnější než bohyně.

Dojmy

První dojem z knihy je příjemný. Kniha má krásný přebal, jak už je tomu zvykem u edice Auropa nakladatelství Academia. Stejně tak jméno překladatele dává očekávat, že čtenář bude svědkem něčeho jedinečného. Jméno autora předmluvy pak potěší každého právníka a ediční poznámka v sobě skrývá děj blížící se druhému Homérovu eposu.

Z ediční poznámky se totiž zdá, že samotný Šrámkův překlad Iliady si prošel svou Odysseu od protektorátu přes totalitu až do demokracie a upřímně mne těší, že si našel cestu právě do edice Europa. Šrámkův překlad je totiž zvláštní tím, že použil volný verš, což jsem ocenil už při čtení jeho Odyssey. U Iliady mi použití volného verše přijde ještě symboličtější, protože Iliadu vnímám jako vstupní bránu do světa Literatury a vlastně i umění obecně. Důvodů pro to je několik.

Prvním důvodem je, že Ilias nejstarším z velkých eposů západní tradice. Druhým důvodem pak to, že se setkáváme se "starými známými" postavami, které nás provázejí v mnoha dalších dílech (např. Odysseus, o kterém pojednává Odyssea, Idomeneus, o kterém pojednává Mozartova opera, Aeneas, o kterém líčí Vergilius, vládce Agamemnon, moudrý Hektor, Priamus, Kassandra a, samozřejmě, Achilleus a Hektor; o řeckých bozích ani nemluvě). Třetím důvodem je pak to, že ačkoli děj Iliady je vymezen počátkem sváru mezi Achillem a Agamemnonem a důsledky boje Achilla s Hektorem, je epos vytvořen poskládáním různých kratších příběhů, které táhnou čtenáře kupředu a díky příběhové zkratce působí velmi zábavně (navíc vzhledem k poměrně častým krvavým bojům, vypjatým emocím a značnému počtu nevolnic se ukazuje, že autor Iliady předběhl marketéry a tvůrce současné seriálové produkce o více než 2 000 let), takže čtenář hltá jednotlivé verše a je tak možné tento epos doporučit ke čtení jako první z velkých eposů. Tento důvod doplňuje právě zvolený volný verš, který odstraňuje občasnou "dřinu" při čtení hexametru, který z mého pohledu češtině příliš nesvědčí (extrémní případ znásilňování češtiny na úkor čtenáře je pak překlad Ztraceného ráje). Šrámkův volný verš se totiž jednoduše čte a je plný krásného jazyka plného děje, což je další důvod, proč lze čtení tohoto eposu v tomto překladu jen doporučit.

Výše uvedené lze pak shrnout tak, že (Šrámkova) Ilias je nejen brána do světa Literatury, ale také stavební kámen Literatury a vlastně i prvním schodem do umění západní civilizace. Recenzovaný překlad s volným veršem pak jen umocňuje tuto skutečnost pro moderního čtenáře.

Samotný děj Iliady se točí především kolem sváru Achilla s Agamemnonem a bojů Řeků s Trojany, do kterých vstupují bohové podle toho, jestli zrovna fandí spíše Řekům nebo Trojanům. Stěžejní bod celého eposu je však boj Achilla s Hektorem. Nemyslím tím pouze jejich skutečný souboj, ale především hodnotový souboj. Iliadu je totiž možné vnímat jako určitou snahu o nashromáždění znalostí (např. provádění rituálů, výroba zbroje) a moudrosti (k tomu viz níže) určité doby. Právě souboj Achilla s Hektorem (či obecně Řeků s Trojany) dává vytanout hodnotám, které pro Řeky byly důležité a které pro nás mohou být připomenutím a inspirací. Achilleus a Hektor totiž zosobňují (každý svým způsobem) určité archetypy. Achilleus je tvrdý, vrtošivý, impulzivní, vzteklý až sadistický. Naproti tomu Hektor, ačkoli sám také dost tvrdý, bojovný a odvážný, plní svou povinnost, je oddaným manželem, synem a obráncem své vlasti. Plní své povinnosti, je zbožný, snaží se, bojuje a je neústupný. Z tohoto pohledu mi byl Hektor o dost sympatičtější než Achilleus, ale předpokládám, že i Achilleus si své fanoušky může najít. Už jenom proto, že si myslím, že každý v sobě má trochu Hektora i trochu Achilla.

Ve srovnání s dalšími eposy se postavy chovají o poznání impulzivněji a méně svá jednání promýšlejí. Velký skok je možné vnímat zejména mezi Aeneidou a Iliadou, ale podobně to platí i pro Odysseu. Postavy v Iliadě občas připomínají malé děti nebo poněkud nerozvinuté osobnosti, které (snad vlivem neutuchající války, snad jiným vlivem) se dokáží rozhádat kvůli úplné drobnosti a vzteky bezuzdně vraždit a plenit jen proto, aby dosáhly povrchní slávy a mohly se chlubit před ostatními. To ovšem nepopírá to, co je napsáno výše, protože právě oproti tomuto impulzivnímu chování se více projeví rozvaha a klid těch postav, které se jen o pár stran dříve prosekávaly stovkami mrtvých, protože je posedlo vražedné šílenství.

Podobně i vztah bohů k lidem se v Iliadě projevuje jinak než v dalších eposech. V Iliadě v podstatě o všem rozhodují bohové, kteří se také chovají impulzivně a dosti vrtošivě. Vlastně jsou dost podobni lidem. Lidé mají na bohy malý vliv a spíše se jen musí smířit s rozhodnutím bohů. Na Odysee a Aeneidě je pak krásně vidět jisté "dospívání" lidí, osamostatňování se od bohů a také i odlidšťování bohů, kteří pak více jednají jako bozi a nezatěžují se půtkami.

Hodnocení

Ilias společně s dalšími Díly světové literatury dokazuje, že hodnocení čehokoli počtem hvězdiček či procenty je absurdní, protože jen stěží 5 hvězdiček obsáhne jedinečnost celé knihy (dalo by se říct, že stejně tak i jedna recenze).

Jak jsem uvedl výše, myslím si, že Ilias je úžasná jako brána do světa krásné literatury, do světa velkých eposů a pramenů či kořenů naší civilizace. Šrámkův překlad toto ještě podtrhl. Proto tuto knihu s čistým srdcem doporučuji všem, které už nebaví číst knihy, které ani není potřeba při čtení vnímat a které nepřináší žádnou hodnotu samy o sobě, natož pro čtenáře. Leda tak pro autora ve formě honorářů za prodané výtisky a jejich zfilmování.

Na úplný závěr bych se chtěl ještě vyjádřit k hodnocení Ilias v. Aeneis. Myslím si, že pokud je kritériem zábavnost, tak tento souboj s přehledem vyhrává Stopařův průvodce po galaxii. Jednoduše proto, že smyslem čtení těchto eposů není z nich získat prvoplánovou zábavnost, ale proniknout do myšlení, jednání a vůbec světa lidí, kteří tady byli před námi a kteří nám připravili svět, ve kterém žijeme. A že hodnotícím kritériem těchto eposů by měla být na místo zábavnosti předaná moudrost a inspirace pro náš život. Pokud je toto hodnotícím kritériem, pak nehodnotíme Ilias a Aeneis proti sobě, ale společně. Společně s Odysseou, Božskou komedií, Ztraceným rájem a dalšími skvostnými perlami literatury, které nám nabízejí více než jenom znalosti a zábavu, ale moudrost a tříbení lidskosti. Třeba i v tom, že méně kritizujeme a více zlepšujeme, chráníme a hájíme zájmy ostatních a plníme své povinnosti. Jako to dělal bohatýr Hektor, odvážný jezdec.



Děkuji Filipovi a Markovi, že mi tento skvost a jeho prostřednictvím zážitky nad ním darovali.

Recenze zpracována podle překladu Vladimíra Šrámka:

HOMÉROS. Ilias. Přeložil Vladimír ŠRÁMEK. Praha: Academia, 2010. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1839-7.

Komentáře (0)

kniha Ilias recenze