Současná doba popsaná za pomoci předlistopadových ideálů

recenze

S šestou knihou v pořadí Petra Hůlová znovu překvapila. Chopila se v ní velmi provokativního tématu. Jedná se totiž o příběh, v kterém dnešní současný svět popisuje „očima poražených“. Tedy těch věřících v ideály komunismu.

Po předchozím románu Stanice Tajga se jedná o mnohem útlejší knihu. V minulém textu pospojovala prvky dobrodružné literatury s prvky literatury brakové – detektivky a zároveň pro čtenáře připravila koktejl různých míst, kde se příběh odehrává a ještě k tomu vyprávěný několika různými lidmi. A to jak mužů, žen, vzdělanců i lidí vzděláním nedotčených. V knize nejnovější se však s ničím takovým nemá čtenář možnost setkat. Příběh je pevně ukotven v prostoru a sevřen jedním vypravěčem.

Novela Strážci občanského dobra je temnou groteskou o tom, že nic nemusí být takové, jak na první pohled vypadá. Hůlová čtenáři ukazuje, že na každou věc, každý příběh a každou skutečnost existuje několik úhlů pohledu.

V tomto příběhu provokuje již samotnou hlavní postavou a vypravěčkou v jedné osobě. Ta sice vnímá předlistopadový svět jako nedokonalý, ale i tak jako nejlepší ze všech možných světů. Dobu po roce 1989 naopak jako dobu plnou tolika omylů, že cítí potřebu aktivně a to dokonce i třeba násilím vnutit ostatním svou představu o společenském dobru.

Celý příběh je prodchnut leitmotivem, že co pro jednoho člověka znamená nové možnosti a svobodu, může druhému člověku přinášet úzkost, prázdnotu a beznadějný pocit chaosu. Ohledně tohoto můžeme mluvit o mistrném načasování vydání knihy. Kniha vyšla v době voleb tento, kdy tento leitmotiv působil velmi ostře a s jasným smyslem zamyslet se nad budoucností a minulostí.

Hlavní hrdinka románu má sestru, s kterou si nerozumí. Zatímco hrdinka tvrdí, že současný svět je špatný, tak naopak její sestra v listopadu 1989 aktivně bojovala za pád režimu. V současné době je tak rozdělují i nadále stejné názory a myšlenky. Z jakého důvodu je hlavní hrdinka natolik přesvědčená v ideálech dob dávno minulých se však čtenář nedozví. Hůlová vše nechává nedořečené právě z toho důvodu, aby si sám čtenář na vše udělal vlastní názor.

Sestra se od nich odstěhovala už dávno. A to v době, kdy se seznámila se svým současným přítelem Standou, jehož rodina byla v jejich městě hlavními přepisovači samizdatových knih a hlavními bojovníky za pád komunismu. Jak sama po několika letech tvrdí sestře, hlavní hrdince, tak z tohoto důvodu nemohla zůstat doma. V rodině, kde matka i otec byli spolupracovníky STB. I v současné době jim tuto skutečnost nemůže odpustit. A to i přesto, že ani jeden z nich nikdy nikomu neublížil.

Hůlová tak čtenáři rozmáchlým štětcem maluje přesvědčivý obraz novodobého zmatení jazyků bez jakékoliv možnosti porozumění mezi lidmi. Odkazuje na to, že pokud lidé nebudou schopni přijmout a snažit se pochopit názor druhého, tak si nikdy nebudou rozumět a společnost nebude moci fungovat.

V době voleb kniha působila jako rozbuška. Petra Hůlová totiž výborně zachytila deziluzi, v které žije mnoho Čechů. Ten zahořklý pohled části národa, jež nostalgicky vzpomíná na minulou dobu a k volbám chodí v naději, že se ony časy vrátí. Novela je provokativní pro dvě části čtenářů. Jedni, kteří po přečtení šli k volbám s větším přesvědčením volit levici a druzí zase naopak s přesvědčením proč právě volit pravici.

Komentáře (0)