Smrtící telefonát

recenze

Když Mateovi chvíli po půlnoci začne zvonit mobil ani na chvíli nepochybuje o tom, že mu volají z Hodiny smrti, aby mu sdělili, že tento den bude jeho poslední. Mateo neví, kolik času mu ještě zbývá. Můžou to být hodiny, minuty nebo třeba pouhé vteřiny. On však hodlá tento den využít naplno a úplně jinak, než jak žil. Jen se musí nejdřív donutit vylézt z bytu.

Rufusovi zatelefonovali z Hodiny smrti právě ve chvíli, kdy mlátil přítele své bývalé přítelkyně. Nevědomky se tak připravil o to, aby svůj poslední den života mohl strávit se svými nejbližšími a pořádně si ho užít. Ostatně stejně jako každý jiný den po boku svých věrných přátel.

Oba dva kluci jsou osamělí, a tak si stáhnout aplikaci Poslední přítel, díky které se setkají. Neznají se, ale svůj poslední den se rozhodnou strávit spolu a využít ho tak nejlépe, jak jen budou moci. Ani jeden nevěří tomu, že by nemuseli do konce dne umřít, Hodina smrti se přece nikdy nemýlí. Ale to podle nich není důvod k tomu, aby přestali žít.

Na knihu Oba dva na konci zemřou jsem narazila už asi před rokem, když jsem knihu objevila v nějakém žebříčku nejlepších Young Adult knih. Padla mi do oka, ale ani ne tak díky anotaci, jako právě tím názvem, který může a nemusí být spoilerem. Díky tomu mi kniha přišla zajímavá a tak, když vyšla v českém překladu, neváhala jsem.

Oba dva na konci zemřou je rozdělena na tři části a každá část je rozdělena na kapitoly. Před každou kapitolou je napsáno, kdo ji vypráví a taky v jaké době. Většinu knihy zabírají kapitoly z pohledu Matea a Rufuse, které jsou psány v ich formě. V knize jsou však ale i kapitoly, které vypráví jiní lidé. Všichni jsou úplně jiní, ale jedno mají společné. Více či méně se jejich osud někdy protnuly s tím Rufusovým či Mateovým. Tyto kapitoly jsou psány v er formě. Dalo by se říct, že v knize plní funkci „mezihry“.

Kniha se skvěle čte a zásluhu na tom má jistě kromě autorova stylu psaní a poutavého příběhu i krátké kapitoly, a právě zmíněné kapitoly lidí, kteří nějakým způsobem vstoupily do života hlavních hrdinů. Pro hlavní dějovou linii tyto části sice nejsou klíčové, ale díky nim působí příběh svižněji a skutečněji. Nebýt těchto částí, kniha by byla opravdu o dost ochuzena.

Na první pohled se může zdát, že se kniha zabírá tématem smrti, ale ona je vlastně celá o životě, a to se mi vážně moc líbí. Je to takový nádherný příběh se smutným nádechem. Ale na můj vkus je tu dost nedořešených věcí a vlastně je celá kniha taková matoucí. Ne stylem psaní, ale právě dějem.

Podobný pocit mám vždycky, když čtu knihu o cestování časem, kde jedna událost, jedna malá změna, může něco odstartovat. A právě takový pocit jsem měla u této knihy. Jako kdyby tu byla jedna událost, bez které by se zbytek knihy v žádném případě nestal a z toho my šla hlava kolem. Příběh tak vlastně nemá jasný konec a začátek, protože začíná tam, kde končí a končí tam, kde začíná. Je to jako kruh, nekonečný koloběh.

Hodně se mi v případě této knihy líbil kontrast hlavních hrdinů, jejich povah. Každý z nich byl úplně jiný, ale zároveň k sobě perfektně pasovali. Prostě něco jako puzzle. Vlastně hlavní hrdinové naprosto odporují rčení, že vrána k vráně sedá.

Oba dva na konci zemřou je zajímavá a originální kniha, která se mi líbila, ale zároveň mě dost rozčilovalo, že jsem z ní některé věci nevyčetla. Ta záhadnost je sice záměrná, ale mojí zvědavé mysli se to moc nezamlouvalo. Spíš mě to neskutečně iritovalo a v té knize mi chybělo nějaké osvětlení.

Přestože je kniha originální, tak mi v širším měřítku připomněla knihu Slunce je také hvězda, s tím rozdílem, že Oba dva na konci zemřou mi přijde o dost lépe napsaná a vlastně i mnohem pravděpodobnější.

Knihu vám rozhodně doporučuji, obzvlášť pokud vám nevadí nezvyklé matoucí knihy nebo pokud jste četli právě zmíněnou knihu od Nicole Yoon. Řekla bych, že tahle vyloženě zklame jen málo lidí, pokud vůbec někoho.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Komentáře (0)