Smrt malé blondýnky

recenze

Smrt malé blondýnky (2018) / P.ary
Smrt malé blondýnky
"Ona se mu snažila bránit, jenže síly ani ne šestileté dívky a dospělého mladého muže byly prostě nesouměřitelné."

Příběh začíná ve Šlapanicích, v červnu roku 1988, vraždou malého děvčátka. Následně se ocitáme v současnosti. Stanislav Berka si užívá večer se svou partnerkou Luckou. No a jak to tak bývá, ženy jsou od přírody velmi zvědavé a Lucie by ráda věděla co Standa dělal v dobách, kdy byl ještě příslušníkem Veřejné bezpečnosti a později u policie. Ráda by slyšela nějaký kriminální případ z té doby. A proto se Standa vrátí do roku 1988 a začne vyprávět o případu, který je pro policistu nejhorší. Vražda malého dítěte.

"Geniální detektiv sólista je pouze v detektivkách. Knižních, filmových i televizních. Policejní práce je prací kolektivní, i když ten, který pátrání vede, musí mít představu, jak své lidi směrovat a co po nich chtít. Pokud by však ti podřízení byli sbor blbců, kteří své práci nehoví, mohl by být jejich představený dvakrát tak chytrý jako Sherlock Holmes, a bylo by mu to platné jako obecná teorie relativity absolventovi zvláštní školy."

I když je toto už desátý příběh detektiva Berky, pro mě je to první setkání s tímto hrdinou. A nejen s ním. I s autorem Stanislavem Češkou. Ba dokonce i s edicí Původní česká detektivka. Takže já můžu říci, že je to pro mne premiéra.

"No, jo," vypjal za volantem hruď nadstrážmistr, "musíte však oba uznat, že ten baráček se tu vyjímá jako bradavice na prdeli operní subrety."

Hlavního hrdinu jsem si hned na začátku velmi oblíbila. Byl mi sympatický. Nejen on, ale i jeho parťák František, zkušený padesátník, paragrafy ošlehaný policajt, který Stanislava Berku naučil opravdu hodně.

"Nato mě sjel pohledem, který, kdyby vraždil, byl bych mrtvý už alespoň třikrát. Pak obdařil podobným pohledem i Frantu. Ten se ovšem tvářil jako sfinga. Určitě si říkal, že vím, proč se ptám, jak se ptám."

Kniha se četla snadno, i když začátek jsem chtěla přeskočit. Jako mámě malé holčičky se mi vražda šestiletého děvčátka nečetla dobře. Ale samotné vyšetřování, to už bylo jiné. Osmdesát dva kapitol, dvě stě dvacet devět stran uteklo jako voda a já najednou zjistila, že se blížím ke konci. Knihu jsem přečetla za jediný den.

"Teda, soudruhu nadporučíku, předem se omlouvám za drzost, ale nešiblo vám tak trochu. Nebo nepraštil jste se do hlavy, když jste mě chytal na té mojí zahradě? A neprojevila se ta rána až teď? Pokud ano, tak to se vám hrozně omlouvám, já vám fakt nechtěl ublížit."

Máme zde jak napětí, tak trochu toho policejního humoru, který mi jako manželce policajta není cizí. A i když jsem tušila, kdo je vrah, tak jsem si čtení užila. Co se mi na knize líbilo nejvíce, byl závěr, kde autor napsal Jak to bylo doopravdy.

Takže pokud máte rádi detektivky a chcete něco odpočinkového, i když jak už jsem psala samotná vražda a následně zpráva soudního znalce mi dobře nedělala, tak si knihu určitě přečtěte. Jako oddechové čtení je to ideální kniha. A pokud jste nečetli předchozí díly, vůbec nevadí. Já také ne, ale rozhodně mám v plánu se po nich poohlédnout.

Já tímto děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku.

A já si můžu odškrtnout první knihu ve čtenářské výzvě :-)
Mějte se krásně
Pary

Komentáře (3)

kniha Smrt malé blondýnky recenze

P.ary
04.02.2018

Díky... šílená chyba... nějak mi to uniklo...

FrankCastle
03.02.2018

Katja: taky me to prasklo do oci :D

Katja
03.02.2018

Recenze povedená, ale ta hrubka v prvním odstavci už né.
"...bývá, mY ženské jsme.."