Slečna Mary Sue a její dokonalý svět

recenze

Štěstí na dosah (2013) / TheShmash (796 views)
Slečna Mary Sue a její dokonalý svět
Být slavná, úspěšná, dokonalá, mít slavnýho kluka, potkat svého idola. O tom touží nejedna dívka. Irena Petříková si ten sen splnila. Stala se
hlavní hrdinkou svojí vlastní knížky
 a
setkala se s Harrym Stillesem, Zackem, Naillem, Luisem a Liamem (ano, tahle
jména jsou uvedena v knížce :D).



Jakožto pan a paní Dokonalí se Harry s Irene se do sebe zamilovali během
jednoho dne a během dalších dvou nemuseli řešit nic menšího, než Irenin románek
s jindy dokonale úžasným kamarádem Niallem, zatímco s Harrym, jakožto panem
Pravým, samozřejmě dokonale počestně váhala přes měsíc, jenom aby to
neuspěchala. Mimo to v prvních dnech musela Irene řešit strašné srdcervoucí
otázky, které zanechaly stopu jistě v nejedné romantické duši. Irene si (i přes
obrovské sympatie a jiskření, které by dokázalo rozsvítit žárovku) nebyla tak
úplně jistá, zda pana Dokonalého miluje a zda on miluje ji a nebere ji jenom
jako úlet na jednu noc. Také , že jí vadí jeho dívka, že nechce aby o tom
věděli kamarádi, potom fanoušci. 

\\\"Připadá mi, že Oliver kouká po
Irene,\\\" načala Liz nové téma. \\\"No taky se mi zdá, občas si přeju být
na jejím místě,\\\" odpověděla jsem. - Kate, str. 23


Všechny postavy jsou
nepropracované, nemají minulost, hloubku a jsou totálně ploché.
 Mezi postavami je tak malý
rozdíl (pokud vůbec nějaký) ve smýšlení, vyprávění a prožívání, že kdyby
kapitoly nebyly tak krátké, že bych ještě během čtení neviděla na jméno
vypravěče, nevěděla bych, jestli
to vykládá holka nebo kluk, slavný zpěvák nebo obyčejná holka.  







Celé knize dalo korunu bombastické zakončení,
kapitoly 46. a 47. Omlouvám se za spoiler, ale tohle je tak úžasně
epické, že se musím podělit i s těmi (ne)šťastníky, kteří knihu nečetli. Irenka je nesmírně silná a
statečná, takže se stihla v jedné větě smířit se smrtí
 (se kterou se jiní hrdinové
smiřují třeba celou knihu) ,
a jakožto naprosto dokonalá Mary Sue potom zemřela tragickou smrtí v letadle,
jehož polovina vybuchla a které spadlo z kdovíjaké výšky, kdežto její tělo
zůstalo stejně úchvatně krásné jako za života a ještě si na konec svého deníčku
stačila napsat, že přežilo jenom osm lidí. Tady jsem nepokrytě brečela. Smíchy.






Někteří se zbláznili před dopadem,
někteří až potom, někdo jen potichu plakal, jiní si skoro vyřvali hlasivky. Ale
všechna nás spojovala jedna věc. Jistá smrt.Letadlo se po dopadu rozlomilo a
jedna část okamžitě explodovala, další část dopadla na zem takovou silou, že
většina cestujících zemřela na různá vnitřní zranění dřív, než přijela
záchrana.Celkem nehodu přežilo jen 8 lidí. - Irene, str. 205 a 206
 



 Ahoj, já jsem Mary Sue... teda pardon, Irenka
Téhle knize tleskám. Tleskám, tleskám! A
vestoje!

 

Pokud nevíte, kdo je to Mary Sue,
měli byste si tuhle knížku rozhodně přečíst.
 Irene
je totiž učebnicový příklad. Okamžitě bych jí dala do příruček pro začínající
spisovatele jako povinnou četbu,protože dokonalejší autorův obraz a
dokonalejší postavu jsem ještě v žádné knize neviděla. Tuhle knihu by si měl
rozhodně přečíst každý, kdo chce něco psát. Je skvělým příkladem toho, jak to
nedělat.


Příběh je vyprávěn z několika pohledů,
aby autorka stihla všechny čtenáře ujistit, jak je dokonalá a krásná a úžasná a
smutná a talentovaná a nádherná a vtipná a chytrá a úžasná zpěvačka a hlavně že
je strašně skromná a všichni jí závidí její úžasný talent a krásu a život.


Jo, nemalé ego. Kdyby se jednalo o nějakou vymyšlenou
postavu, tak mě to zarazí taky, ale když se jedná o samotnou autorku, která o
sobě píše, jak je úžasná?! Irene je ta nejhloupější hlavní postava, se
kterou jsem se za celý svůj život setkala. 
Jasně, to si člověk vysní,
jaký by chtěl být, jak by chtěl vypadat, jak by chtěl být úspěšný. Z baculaté
pihulky je najednou vychrtlá modelka., z průměrného talentu je talent, který
osloví celý svět.




Irena Petříková vypráví příběh o sobě, svých přátelích a kapele One direction.
Proti One direction nic nemám, to ne. Ale nejsem zrovna fanynka jejich fanynek,
těch uječených holčiček, které vyřvávají, že 1D jsou úúúplně nejvíc nejlepší a
nemají na ně ani Beatles a žádné jiné legendy. A když se proti tomu člověk
odváží něco namítnou, přidají ještě nejedno ujištění, že jenom závidíte,
protože \\\"toho dokázali víc než vy\\\" (jejich oblíbená fráze). V knize
mi ale jejich přítomnost nevadila, protože hlavní hrdinka úplně
zastínila všechno ostatní, včetně skutečnosti, že mužský hrdina byl Harry
Styles 
(pardon, Stilles).  


 
Já bych se nejmíň zhroutila, prostě bych
sebou sekla anebo aspoň vylila to kafe. A ona si s ním jen tak povídá a ještě u
toho stíhá pracovat a být okouzlující.  - Kate, str. 23


\\\"On takový není, toho se neboj. A
co tady vůbec vyvádíš? Vždyť ty jsi Irene! Nebojíš se nikoho a ničeho! Nezáleží
ti na tom, co říkají ostatní! Tak tě znám já. A navíc k tomu jako vždy
usměvavou, vtipnou, veselou a talentovanou holku! Tak mu ukaž všechny svoje
kvality!\\\" - Kate, str. 26
  


Dovolila bych si
tipnout, že hlavním důvodem vydáním této knihy jsou konexe, protože tenhle
příběh měl zůstat maximálně na nějakém blogu a do knížky se nikdy dostat neměl.
 Není to příběh, který mě
obohatí, ať už po jazykové nebo obsahové stránce. Hlavní postavy jsou příklady
Mary Sue, jaké jsem v životě neviděla, a děj je založen na tak hloupých
náhodách a událostech, že jeden bod knize dávám jen za to, že se mi díky ní
povedlo podložit psací stůl, aby se neviklal a já mohla dopsat tuhle recenzi.
Kdyby mi takhle nakonec neposloužila, nedala bych jí bod ani jeden.


  


Tenhle příběh neměl nikdy být vydán v
knižní podobě, nejen protože se jedná jenom o sepsání naivních fantazií
poblázněné holky. Nepochybuju, že takhle sní spousty holek a neberu jim to. Ale
kniha mi nedala vůbec nic. Autorka se nepáře s nějakými popisy, s vymýšlením
událostí tak, aby na sebe seděly, a fláká do děje zoufale hloupé zvraty a
náhody, aby příběh posunula směrem, kterým chce. 
(No pardon, ale kdo má na zahradě třímetrový žebřík,
kterého si majitelé nevšimnou, že je opřený o jedno z oken? Kdo si vezme na
léto tři cizí holky, aniž by se s nimi vůbec bavil? Kam odejdou kamarádky brzo
ráno, aniž by to hlavní hrdince, u které je tou dobou čirou nááhodou její
vyvolený, řekly? A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.) Fakt jsem se na
některých místech docela zasmála, ale čas, který jsem trávila četbou té knihy
mi už nikdy nikdo nevrátí, což je škoda, protože to rozhodně ztráta času byla.
Kdybych rozklikla kterýkoli blog zaměřený na 1D, vyjelo by mi úplně to samé,
někde možná i o trochu lepší. Jestli budou vydány i tyhle fanfiction, půjdu
vlastnoručně vykopat literatuře hrob, protože tohle nemá úroveň hodnou vydané
knize. 


Jediné plus, které musím autorce připsat je, že se
celá kniha odehrává ve snu. Kdyby se čtenáře snažila nakrmit tak, že by to
vydávala za realitu, kniha by nebyla dobrá ani jako ta podložka pod viklavou
nohu. Ale tak, pobavila jsem se. Dozvěděla jsem se, že se Irena Petříková má
asi hodně ráda. V knize se tak hezky oslovovala, Irenka jí ve vyprávění říkali
skoro všechny postavy. A její dlouhé plavé vlasy, úžasně hubená postava a skvělý
hlas a talent mi budou v hlavě strašit ještě hodně dlouho. Která holka by
nechtěla být jako ona, že? Ale ne v knize, prosím. Každá kniha je tak trochu
autorův sen, ale tohle byla fantasmagorie, pouhý odpad všech dívčích románů,
které jsem za celý svůj život četla. 

Komentáře (0)

kniha Štěstí na dosah recenze