Mezi Popelkou a Hunger Games

recenze

Selekce (2014) / TheShmash

Asi je vám to všem jasné už z anotace, stejně jako mně - chudá, ale krásná a výjimečná dívka, která je takovou Popelkou, jde do soutěže podobné Hunger Games. Akorát že tady se nezabíjí, tady se uchází o prince Maxona.

Amerika je takový mírnější exemplář Mary Sue. Už jenom to jméno; America Singer. Bojovnice, jedinečná dívka, která skutečně je zpěvačka. Vcelku nemá špatné vlastnosti, ale ty dobré autorka netlačí tak na povrch. Samozřejmě je chytrá, originální a svá. I přes všechny možnosti nechat se hezky upravit a změnit, při vstupu do Selekce odmítá jakoukoli výraznější úpravu. Nenosí příliš šperky, dovolí si být na prince drzá hned při prvním setkání, no prostě je jiná než všechny ostatní dívky, jak jinak. Asi proto, že prince hned při první schůzce skoro urazí, si ji Maxon oblíbí. Poté uzavírají přátelství a spojenectví; America potřebuje zůstat v soutěži tak dlouho, jak to půjde, protože její rodina potřebuje peníze. Na oplátku Maxonovi nabídne, že mu pomůže vybrat tu nejvhodnější kandidátku na vítězství. Asi už tušíte, že tu jednu jedinou pravou má už Maxon před sebou.

Co mi přišlo v knize nelogické? Tak zaprvé, to byl systém kast. V nové zemi Illéa, je několik kast - od první po osmou, která je nejnižší a má nejtěžší život. Pátá kasta, ze které pochází Amerika, je kasta umělců. To celé mi hrozně nesedělo. To každý, kdo se narodí v jiné, než páté kastě, nemůže být umělec? A lidé nemůžou přejít z kasty do kasty, ačkoli si třeba nějakým způsobem v životní úrovni přilepší? Soudě i podle toho, jak strašně se všichni stavěli mezi Ameriku a Aspena, který byl z nižší - šesté - kasty, to skoro vypadalo, že mají kasty vytetované na čele a prostě přes to nejede vlak.

I přes to, že je to celé skrz nasrkz prvoplánové, protože přesně, ale naprosto přesně, víte, co se kdy stane, Selekce je kniha, která se mi četla hezky a její čtení jsem si poměrně užívala. Je to divné, že? Jsem skutečně zvyklá na jiné knihy, které mě alespoň trochu překvapí a jsou něčím zajímavé, ale u Selekce jsem se docela bavila. Má poměrně jednoduchou angličtinu, do které jsem se brzy dobře začetla. Mimo to se mi líbila představa královské rodiny a toho luxusu, ve kterém žije, krásných šatů a noblesy toho celého.

Autorka zahrála na správnou strunu snad všem dívkám, protože, přiznejme si, která z nás nikdy netoužila být princezna, alespoň na chvilku? :D Tahle představa činí knihu lákavou a čtenářsky atraktivní, i přes všechny její nedostatky. Mimo to je jasné, že se spousty čtenářek přistihnou se usmívat, když se trochu zmatený, nezkušený Maxon Americe začne dvořit a když spolu vtipkují a on se k ní chová... no, prostě jako princ.

Když se podíváte na autorčiny stránky, najdete tam asi pět novel, které se točí kolem Ameriky nebo Selekce. Přijde mi, že z toho autorka chce co nejvíc vytřískat, ale to uvidím, jestli si je přečtu. Už teď ale můžu říct, že se na další dva díly vrhnu, protože mi vyhovuje styl psaní i angličtina. A taky jsem možná trošičku zvědavá, co za překážky autorka postavám připraví, přestože je už jenom z názvů knih jasné, jak to asi skončí.

Při čtení jsem si odpočinula, vypnula, pousmívala se, a to je tak všechno. Řekla bych, že pro holky okolo dvanácti třinácti to bude naprosto dokonalé. Pro mě ve výsledku Selekce splnila svůj účel. Dokonalá na oddych, naprosto prázdná, pokud chcete něco na zamyšlení, naprosto naivní, pokud chcete něco, co je ze života. Ale tak... která holka by nechtěla být princezna v krásných šatech, že jo. :D Pokud chcete prostě vypnout a snít, Selekce stojí za přečtení.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---