Silný příběh o muži, který se nechal dobrovolně uvěznit v Osvětimi

recenze

Dobrovolník (2020) / LukBook
Silný příběh o muži, který se nechal dobrovolně uvěznit v Osvětimi
Dobrovolník vypráví příběh statečného polského muže Witolda Pileckého, který se nechal dobrovolně zavřít do Osvětimi. Americký spisovatel Jack Fairweather v této knize důkladně zmapoval jeho trnitou pouť a připojil k ní řadu dalších zajímavých informací.

Literatury věnující se koncentračním a vyhlazovacím táborům je opravdu hodně. I díky tomu je ovšem velice těžké si vybrat knihu, která by vám mohla pomoci třeba v začátcích vašeho pátrání po stopách holocaustu. Zdaleka nejvíce popisovaným táborem je potom Osvětim, kde v průběhu druhé světové války zemřelo více než milion tři sta tisíc lidí. I já osobně už toho mám o táborovém komplexu Auschwitz (Osvětim) hodně načteno. Přesto mě stále dokážou některé tituly o tomto polském peklu překvapit. A jedním z nich je rozhodně Dobrovolník.

Zní to opravdu šíleně, že se někdo mohl z vlastní vůle nechat uvěznit v Osvětimi. Na začátek je nutno podotknout, že to bylo vlastně v úvodní etapě tohoto tábora, roku 1940. Lidé o něm v tehdejší době téměř nic nevěděli a svého vrcholu z pohledu nacistické mašinerie dosáhl až o pár let později.

Zřejmě i proto se do něj nechal odvézt Witold Pilecký, aby zde mohl založit odboj a získat více informací o hrůzách v něm se dějících. Strávil tu více než 2 roky, několikrát stál na pokraji smrti, přesto nadále pokračoval ve své misi. A často opravdu hodně riskoval.

Kniha se hodně věnuje právě samotnému odboji, popisuje, jak probíhal nábor jeho členů a čím se vlastně zabývali. Díky Witoldovi a dalším jedincům se na světlo světa pomalu začínaly dostávat informace o krutostech, které v Osvětimi páchali sadističtí nacisté.

Autor opravdu podrobným způsobem líčí každodenní život za ostnatým drátem a nevyhýbá se ani těm nejhorším okamžikům. Na první pohled je vidět, že věnoval opravdu hodně času přípravě. Díky tomu se jedná o jeden z nejkomplexnějších pohledů na holocaust, ke kterým jsem se vůbec dostal. Text je napsán velice čtivou, často až téměř románovou, formou. Jedná se však o literaturu faktu, takže člověka při všech strašných skutečnostech opravdu mrazí a je mu do pláče.

Příběh vás zavede i mimo Osvětim. Hodně se totiž zaobírá pohledem spojeneckých vlád na tehdejší dění v tomto vyhlazovacím táboře. Přestože se postupně dostávaly na světlo informace o vraždách a vyhlazování obrovského množství židů, Britové ani Američané s tím nechtěli nic moc dělat. Tvůrce spisu je v tomto případě poměrně kritický a nenechává na nich nit suchou. Určitě se tehdy mohlo udělat něco víc, ale těžko je dnes můžeme soudit.

Opravdu napínavě je popsán i útěk ústřední postavy a její následné zapojení se do Varšavského povstání. Přestože měl polský odbojář svoji rodinu, nedokázal se k ní úplně vrátit a nadále bojoval za domovskou zemi. Někdo si možná řekne, že byl tak trochu blázen, ale každopádně to byl opravdový hrdina.

Velice důležitou vložkou jsou potom doprovodné fotografie, kterých je až nečekaně hodně. Najdete na nich třeba snímky jednotlivých postav, ať už ze strany vězňů nebo nacistů. Vedle toho i několik map a nákresů budov, včetně krematoria. Zobrazeny jsou rovněž místa, na nichž se Witold objevil během svého útěku. Hodně zajímavé jsou potom i kreslené obrázky z každodenního života v Osvětimi.

Dobrovolník je za mě skutečně významným dílem o holocaustu, zejména s ohledem na Osvětim a protinacistický odboj. Jak už jsem se jednou zmínil, patří mezi nejzajímavější knihy, které jsem na toto téma četl. Věnuje se mu totiž opravdu podrobně, a přesto nabízí i řadu pozoruhodností navíc. Především je však pohledem na bojovníka, jemuž nebyl lhostejný osud jeho vlasti a pral se o právo na život až do posledního dechu. Ten bohužel přišel až příliš brzo, jak se dozvíte na samotném konci.

V závěru ještě nechybí ani velké množství poznámek nebo soupisu postav.

Titul Dobrovolník vznikl i díky projektu Samostatnost 1918, který zprostředkovává českému publiku pohled na moderní Polské dějiny.

Komentáře (0)

kniha Dobrovolník recenze