Sektáři a předpojatost

recenze

S náboženskými sektami není jednoduché pořízení, co když ale z dívčího tábora jedné takové sekty zmizí mladá dívka, a hned poté další? Komisaři Van Veeterenovi nezbývá než se tomuto zapeklitému případu podívat na zoubek. Hlavním podezřelým se stává vůdce sekty Oscar Jellinek, ale svědci odmítají spolupracovat. Podaří se mu prolomit zaryté mlčení členů sekty a dostat pravdu na světlo světa?

Nesser jako vždy dokázal dokonale psychologicky charakterizovat postavy, to mu prostě jde. Všechny jsou velmi realistické, živé a především velmi rozmanité. Každá je jiná, s jinými problémy a životními zkušenostmi, přesto nejsou nijak složité. Postavy jsou tu spíš jednoduše rozvržené, nemůžu však říct, že by to nijak ochuzovalo detektivní složku děje. Nicméně žádná psychologická hloubka Muže bez psa se nekoná a to mě možná trošičku zklamalo, protože když se do toho Nesser opře, tak prostě válí. S postavami jsem se tedy nedokázala tolik sžít, ale možná to bude i tím, že se jedná o pátý díl série, a jelikož jsem žádnou předešlou knížku nečetla, nedokázaly se mi postavy tolik dostat pod kůži.

Co se týče nakládání s příběhem, tady byla odvedená opravdu skvělá práce. Už jen prolog samotný mě dokázal nehorázně navnadit a i když se poté tempo poměrně rapidně zpomalilo, mělo to svůj účel. Na začátku se řešení případu možná zdálo jednoduché a očividné, ale postupem času se ukazuje že tomu tak rozhodně nebude. A co víc, komplexita není přeexponována, ale umně vyvážena. Rozhodně jsem z toho neměla takový ten pocit přehnanosti jako občas mívám u Deavera.

Autor mě rovněž dokázal dobře napínat a podpořít mou zvědavost. Skrz příběh jsem měla nějaká tušení či podezření, protože je tu spousta jemných náznaků, ale skrz několik obratů jsem si přesto nebyla tak úplně jistá jestli hádám správně nebo ne. A to je ono. Pochybujete a jste zvědaví jestli byl váš odhad správný nebo ne. Jste zvědaví jak to dopadne a kdo je vrah, a tak by to mělo být u každé detektivky. Zároveň si tak trochu zoufáte nad tím jestli se hrdinové doberou ke stejnému závěru, což vás zcela pohltí.

Pak tu samozřejmě máme onen sektářský problém, který je doslova hrou s předsudky, přičemž Nesser v téhle knize zahrál nadmíru dokonalou hru. Jamile začne příběh všechno vás doslova nutí danou sektu nesnášet, samotné postavy z ní nemají dobrý pocit a sektáři se chovají nanejvýš nepříjemně. Je ale tohle důvod k vraždě? Znamená snad, že někdo kdo je vám nepříjemný a koho odsuzujete či s ním nesouhlasíte musí nutně být špatný? Takhle seriózní téma vás dokáže potrápit a donutí vás se nad některými věcmi zamyslet a to jsme prosím v detektivce. Sympatizovat či ne, toť otázka.

Co se mi opravdu líbilo je autorův humor. Nevím jestli Nesser záměrně vtipkuje na adresu náboženství (Muž bez psa byl dosloven protkán parodii na náboženství, teda alespoň mě to tak vyznělo), ale baví mě to a co musím vyzdvihnout je to, že je to inteligentní humor, který náboženství nijak výrazně nehaní. A to chce potlesk.

Závěrem, dobře rozehraná práce, která nejen zahraje na strunu zvědavosti ale pohrává si s problémem sekt a předsudků. Škoda jen že jsem k postavám nedokázala víc přilnout.

Komentáře (0)