Závěr několika lidských osudů

recenze

Jeptiška pro markraběte (2015) / Nagadir

Brno, 14. století. Sledujeme život Jana Jindřicha Lucemburského, mladšího bratra císaře Karla IV., který se po dvou dohodnutých manželství rozhodl oženit z lásky. Mladá a krásná Alžběta Těšínská však složila v kláštěře slib a jejich sňátku není přáno jak ze strany papeže tak i jeho bratra. Do toho všeho s v Brně musí řešit obvinění dvou kořenářek z čarodějnictví, a také několik tajemných vražd.

Historické romány mám velmi ráda, ale u mnohých autorů je tak trochu problém, že se vás až příliš násilně snaží do určitého období vtáhnout, neustále připomínají a opakují v jakéže době se to vlastně nacházíte, popřípadě se snaží všechno až přespříliš vysvětlovat, což většinou patřičnou atmosféru navodit nedokáže. Autorka Jeptišky má ale neuvěřitelný talent vyvážit nutnou dávku historických reálií s příběhovou línií tak, že než si to uvědomíte, zjistíte že jste se do příběhu dokonale vcítili a postavy vás nadmíru zaujaly. Všechno působí velmi reálně a věrohodně hlavně kvůli tomu že velká většina postav opravdu existovala, a samozřejmě i proto, že si autorka udělala patřičný průzkum, což náležitě oceňuju. Samotný styl je rovněž dobře vyvážený, všechno je věcně popsáno i vysvětleno aniž by se někde něco příliš zdržovalo, a to mi prostě vyhovuje.

Postavy jsou v téhle knize patřičně komplexní a různorodé. Působí živě a je velmi jednoduché se s nimi ztotožnit. Nikdo tu není vyloženě zlý nebo hodný, ostatně tak je tomu i v reálném životě. Například takový Žežula, který díky zármutku nad ztrátou syna obvinil ubohé kořenářky z čarodějnictví, dělal jedné z nich návrhy a nakonec se šťastně oženil a umoudřil se. A tak je to víceméně se všemi postavami, některé jsou vám sympatické a jiné ani ne, ale stejně dokážete jejich chování pochopit. Chci říct, kdo by nesoucítil z osudem Jana Jindřicha i když se protivil císaři, nebo s tragickou láskou Luky a Roberty?

Děj je rozdělen na několik linek, které se vzájemně proplétají. Každá postava má svou roli a její činy zase ovlivňují jiné postavy a všechno to tvoří velmi dobře fungující celek. Komplikace, intriky, vraždy, pomluvy, to všechno pomáhá oživovat všední městský život, který je zpracovaný na jedničku. Jan Jindřich řeší svůj sňátek kterému nebylo požeháno, Serafína chce získat dědictví pro svého syna na které má právo, Cécilie čelí obvinění z čarodějnictví a trpělivě čeká na návrat svého ztraceného muže, Luka má strach že všichni příjdou na to kdo doopravdy je. Jeptiška je spíš středověkým dramatem o osudu různých postav než detektivkou, i když i na to příjde a postupné poodkrývání případu, byť jste věděli jak to je, bylo velmi neotřelé. Jako čtenář jste tedy sice věděli kdo je viníkem, ale měli jste možnost na případ nahlížet i ze strany vyšetřovatele, sledovat jeho myšlenkové pochody a úsudky a to mě prostě strašně bavilo. Co se mi opravdu hrozně moc líbilo bylo konečné završení osudů všech postav, myslím si, že je to moc dobrá odměna čtenáři, který se s postavami sžil natolik jako já.

Závěrem. Velmi dobrá historická knížka, která vám dovolí nahlédnout na středověké Brno a jeho obyvatele. Jediná věc která mě mrzí je to, že je tohle poslední díl, protože bych si o všech postavách klidně četla dál.

Hodnocení: 8,5/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Moba

Komentáře (4)

Přidat komentář

---