Trisnátor aneb když nic nedává smysl

recenze

Vítejte v dystopickém Chicagu, ve kterém je společnost rozdělená do několika frakcí. Dauntless/Neohrožení, Abnegation/Odevzdaní, Amity/Mírumilovní, Erudite/Sečtělí a Candor/Upřímní. Hlavní hrdinka Beatrice se zrovna ocitá ve věku ve kterém se bude muset rozhodnout do jaké frakce se začlení ale ani potom to nebude procházka růžovým sadem. Bude si muset projít několika koly rozřazování, je tu hrozba toho že se může stát odpadlíkem, ukáže se že v jednotlivých frakcí nefunguje vše tak úplně jak bylo původně myšleno a je tu především hrozba toho, že se celý systém může zhroutit. Prostě pohoda.

Upřímně musím děkovat všem svatým, že jsem si před tím než jsem se do téhle trilogie pustila přečetla několik záporných recenzí, protože bez nich bych asi utrpěla velmi ošklivé zklamání. Nicméně i přes to, že jsem neočekávala nic světoborného, mě mnoho věcí na téhle knize neuvěřitelně iritovalo, a těch irirtujících poznámek se nakonec sešlo tolik, že mi zabraly pět a půl stránky. Zkuste si pak z toho napsat nějakou normální, smysuplnou recenzi.

Autorčin styl vypravování i psaní je dobrý, bavil mě, má šmrnc, zaujme a všechno rychle utíká, ale kniha bohužel není jen o stylu (asi jako dobrý film není jen o speciálních efektech). Zpočátku tu také máme spoustu otázek, které udrží pozornost, nicméně na mnoho z nich se odpovědí nedostane. To sice není podmínkou, ale aby daný svět zaujal čtenáře více, je nutné ho průběžně rozšiřovat. Opovědět na jednu malou otázku, objevit nějaké tajemství, nebo objasnit fungování, ale zároveň tím přinést otázky další. V tomhle ale Divergence všeobecně selhává. Byť tedy měla autorka nápad s velkým N, nedokázala ho dostatečně rozvinout, dát mu správnou míru věrohodnosti a bohužel si ani neudělala základní průzkum, a to u spisovatele považuju za velmi amatérský přístup.

Postavy pro mě byly velkým problémem. Hlavně Tris. Zpočátku mi vlastně ani nevadila, její charakter ještě nebyl dostatečně utříděn a samotná postava se chovala poměrně uvěřitelně. Tudiž byla se všeho nového překvapená, zmatená a podobně. To jsou pochopitelné reakce, ale jakmile začalo soutěžení, rozřazování, trénink, její postava udělala obrat o 360 stupňů. K horšímu. Uvědomila jsem si že s ní nedokážu soucítit. Proč? Působila hrozně odosobněně, umělě, roboticky a chladně. Chápu že chtěla něčeho dosáhnout, obzvlášť když beru v potaz to v jaké frakci předtím byla, ale takhle hned zkraje odhodit všechny konvenkce kterými byla učená odmalička? Ne, takhle to nefunguje. Byla by mi sympatická kdyby se její divergentní složka v ní neustále hlásila, kdyby měla občas utkání něco udělat, kdyby něco udělala. Ale prakticky skrz celou knihu je z ní jen a jen Dauntless, a to z ničeho nic. Lidská osobnost se nedá změnit pouhou vůlí během pár hodin! To je prostý nesmysl. Krom toho veškeré její jednání mi bylo velmi proti srsti. Šla si tvrdě za svým a to dokonce přes mrtvoly, přes své vlastní kamarády kteří ji mnohokrát pomohli (odhodlání je dobrá věc, ale k čemu je vám odhodlání když zůstanete sami a všichni se k vám obrátí zády?). Neustále se snažila být strašně cool, silná a úžasná a tím naprosto pohřbívala svou přírozenost a já nemám ráda lidi kteří se přetvařují, kteří ze sebe dělají to co nejsou. Vadilo mi jak smýšlela o ostatních, jak nízce mluvila o lidech kteří projevili nějaké city, jako by byli nějaký odpad který si nezaslouží žít, kteří by udělali nejlépe kdyby nejspíš umřeli. Krom toho mi její citová složka přišla prakticky nijaká, byla jak robot: najít, zajistit, zničit. Který šestnáctiletý teenager se v situaci kdy opustí rodinu s kterou žil celý život a je hozen do šílené frakce kde se všichni šplhají přes sebe aby něčeho dosáhli bude chovat jak robot? Kam utekly Trisiny city? Stýskání se po rodině, bratrovi, přátelích z frakce, soucítění s jejími přáteli ve zbrani? Ta holka víc jak polovinu knihy myslí jen a jen na sebe, popřípadě na Čtyřku, ale to neberu, protože on je nutná romantická složka příběhu. Tak to potom pardon, ale s takovou kariéristickou, sobeckou krávou mám soucítit, krávou která ani nepomůže svým kamarádům? Ne, ne a ještě jednou ne. Rothová, silná hrdinka neznamená že to bude sobecká bitch, která se k přátelům obrátí zády když to potřebují, že zapomené na své milující rodiče, že bude lézt přes mrtvoly aby něčeho dosáhla a že lidi kteří si z ní udělali legraci zkope do bezvědomí! Silná hrdinka by byla nad věcí, silná hrdinka by pomáhala svým přátelům i kdyby jí to mělo uškodit, protože silná hrdinka si je vědoma že přátelství je důležitější než nějaká pitomá frakce plná idiotů. Silná hrdinka by porušovala pravidla aby všem pomohla, byla by rebel, poslala by Erika s jeho názory k čertu a vytřela by s ním podlahu, silná hrdinka by pravděpodobně opustila Dauntles hned co by pochopila jak to tam chodí. Silná hrdinka by pro své rodiče truchlila a nehodila jejich smrt asi pět vteřin poté za hlavu!! Prostě, autorčino pojetí hrdinky mi nesedlo a to se prostě pak sakra blbě čte!

Čtyřka, okamžitý love interest hlavní hrdinky. Vymakaný boreček, který si myslí kdovíjak není cool s těmi svými rádoby dobrými hodnotami, ale mě přišel neuvěřitelně ubohý (obzvlášť když hlásal ty svoje názory ale aby pro ně něco udělal to ho vůbec nenapadlo, zbabělec). Další typický kluk, s kterým hrdinka prožívá romanci, který není nijak zvlášť originální, jehož charakter vám nemá absolutně co říct, a ano opět daddy issues. Jako bych o tom nemluvila v sérii Šepotání, že jo Zachu. Jako vždy chemie mezi nimi byla nulová, jejich vztah byl vycucaný z prstu a neměl jakékoliv opodstatnění. Prostě nějaký vztah tam být musel protože young-adult.

Naštěstí jsou ostatní postavy většinou zajímavější než ústřední dvojice. Ať už je to Christina která mi byla mnohem sympatičtější než robobitch Tris, nebo třeba Eric, jehož charakter považuju za nejrozvinutější v knize. I když to byl hajzl, jeho postava měla smysl, měl své vlastní pojetí pravdy, ukázalo se že to není jednodimenzní charakter jak se mohlo na počátku zdát a opravdu bych ocenila kdyby se později ukázal dál a jeho charakter doznal větší role než doteď, protože Eric má sakra velký potenciál.

Příběh. Ach ano, ten jsem musela na začátku hledat lupou a i tak jsem selhala. Na začátku prostě nic co by ukazovalo na nějakou smysuplnou příběhovou linku není. Ok, Tris se dostala do Dauntless frakce a snaží se v ní zůstat aby v ní mohla prožít fajn život. Ehm, to je vše? Po víc jak polovinu knihy opravdu ano a upřímně je to místy docela nudné a nebýt autorčina stylu který je svižný asi bych se u toho zasekla na dost dlouho. Nějaký ten náznak příběhu se ukazuje až na konci, kde zjistíme kdo jsou ti zlí, jaký je jejich záměr a to že proti nim hrdinka a její sidekick musí bojovat. To že tu nic nemá příliš velký smysl je věc druhá. Upřímně, tahle kniha má tak neuvěřitelně nepropracovaný svět až to bolí.

Frakce byly velmi dobrým nápadem a do dystopického světa padnou jako ulité, nicméně když se nad tím člověk zahloubá, smysl to nedává. Upřímně řečeno je ten systém postavený úplně na hlavu a absolutně jsem nepochopila že mohl fungovat tak dlouho. Už jenom ten fakt, že je roztříděn podle lidských předností, přičemž jeden člověk může patřit jen do jediné, ale dá se člověk charakterizovat jen jako odvážný nebo upřímný? Samozřejmě že nedá, protože každá lidská bytost je ve své podstatě divergentní. Není jednoznačně dáno že se jedna lidská bytost bude ve všech situacích kterým bude vystavena vždy zákonitě chovat přátelsky, nebo odvážně, pravdomluvně nebo třeba mírumilovně. Vy byste to dokázali? A už jenom z tohohle hlediska je celý systém nesmyslný a pravděpodobně by se po několika letech zhroutil, stačí se podívat do historie. Další věc která mi moc neseděla by vznik samotného systému. Vše vlastně začalo proto aby se předešlo válkám, ale je opravdu separace obyvatelstva do odlišných skupin zajištěním, že nebudou vznikat konflikty, tedy např. války? Ne, spíš naopak. Separace + odlišný vždycky zákonitě vede ke konfliktům. Lidé si vždycky budou závidět to co jiní mají a oni ne, popřípadě se kvůli tomu co mají a jiní ne budou cítit nadřazeni. Správnou úvahou by naopak bylo kdyby každý člověk v systému měl mít všechny kladné charakteristiky, tedy být odvážný, mírumilovný, sečtělý, odevzdaný a upřímný. Protože kdyby všichni měli všechno, nikdo by si neměl co závidět a nikdo by nebyl víc než ostatní, nicméně ani takhle by to nefungovalo, protože lidi jsou lidi a mají chyby. Utopie je prostě nemožná pokud započítáme lidský faktor, proto je to taky utopie, a proto taky existují dystopie.

Celkově, dystopie se zajímavou premisou, ale absolutně nedotaženou. Postavy jsou velmi neoblíbitelné a sobecké, svět je jeden velký ementál, nic nedává smysl a hloupost některých rozhodnutí je do nebevolající.

Hodnocení: 6,5/10

Komentáře (0)