Sejít z vychozené stezky v knihách

recenze

Žánr povídkových knih, ať už ze soudku fantasy, hororu nebo jen z pohledu na život běžných lidí, nepatří mezi ty zdaleka nejoblíbenější, byť své skalní příznivce má. Knížečka Trocha práce vznešeného druhu však patří mezi ty, které Vás na začátku chytí a nepustí až do konce.

Některé povídky jsou slabší, jiné výtečné, jak už to u takových knih bývá, nejedná se však o čtení, do kterého se budete nutit. Naopak. Naleznete zde povídky pro zasmání, jako jsou Zaměstnanci ze záhrobí, která pojednává o jedné americké firmičce, jež se potýká s krizí z důvodu nedostatku zaměstnanců. Není nic jednoduššího, než si na denní směnu najmout zombie, na noční upíry a spory na pracovišti urovnávat s pomocí džina. Personální politika, o jaké by si rádo nechalo zdát i mnoho skutečných HR specialistů.

Povídka Hodinář se již nese v hororovém duchu a i když pojednává o nesmírně vznešeném člověku s tajemnými schopnostmi, ukazuje, jak lidská hloupost může během chvíle zničit dílo mistrovské kvality a vyhnat génia jen proto, že hlupáci nerozumí jeho schopnostem. Povídka mrazí v tom, že mnoho takové hlouposti a zbytečné agrese je stále kolem nás a někteří se s ní bohužel potkávají častěji, než by chtěli.

Některé povídky jsou v principu pohádky, jako Kamenná kůže, která pojednává o žoldákovi, jež získal od čarodějnice v lese dar nezranitelnosti a dokázal sjednotit království a potlačit zločin až do té doby, kdy bylo načase dar vrátit...

Každá povídka je unikát a některé nejsou nepodobné jiným stylům, jež čteme v celých knižních příbězích. Například zmiňovaný Hodinář byl velmi podobný dílu mistra Kinga svou tajemnou atmosférou.

Nebýt mého muže, o knize bych se nikdy nedozvěděla a pokud ano, nenapadlo by mě si ji přečíst. Vyšla u nás v roce 1995 a mám obavu, že jméno autora je známo výhradně skalním fanouškům žánru fantasy a zrovna u této knihy je to škoda, protože je v ní skutečně pro každého něco. Příběhům o dracích se samozřejmě čtenář nevyhne, ale démoni, kouzelná zrcadla a trpaslíci s rozvinutým byrokratickým aparátem připomenou každodenní starosti mnoha z nás a způsobí, že se nad nimi dokážete i pousmát.

Knihu jsem četla záhy poté, co jsem dočetla jinou s mohutnou propagací a mizernou kvalitou a opět narážím na problém zbytečné reklamy.

Stále si totiž myslím, že dobré knihy vždy najdou své čtenáře i bez masové reklamy a těm špatným nebo mizerným ani billboardy před Pražským hradem nepomohou. Nebojte se tedy sáhnout po knize staršího vydání bez monstrózní propagace i s třeba méně atraktivním zpracováním obálky. Sami pak můžete být překvapeni kvalitou čtení, které se za nelíbivými deskami skrývá.

A někdy se podívejte na původní či předchozí vydání mnoha dnešních perel trhu a nebude Vám vzácné zjištění, že mnoho nepříliš levných kousků v knihkupectví vydal už kdysi třeba Odeon a v antikvariátu jej se špinavými deskami, a někdy i s lepším překladem, seženete za zlomek ceny.

I o tom může být láska ke knihám. V nalézání nových cest v četbě.

John Morressy ve sbírce třinácti povídek opět dokazuje, že není jen mistrem humoru, ale stejně dobře ovládá i temnou fantasy, SF nebo třeba i bajku. Ti, kdož si oblíbili jeho Kedrigerna a Princeznu, by si tuto knihu rozhodně neměl... více

Komentáře (0)