Sčítač

recenze

Sčítač (2019) / Morsie
Sčítač
Nějak ani přesně nevím, jak začít. Sice jsem knihu dočetla už před třemi dny, ale pořád se mi nedostává těch správných slov, abych vystihla, co si myslím a cítím o Sčítači.

Jedno ale jistě říct můžu. Není to snadné čtení. A teď ani tak nemyslím styl, kterému taky musíte chvíli přicházet na chuť, ale hlavně obsah. Ten totiž předčil cokoliv, co jsem od téhle knihy čekala. Ano, dočetla jsem se, že je to hrozně kafkovsky bizarní a fantaskní a surrealistické, ale věřit se mi tomu tak docela nechtělo.

Jenže když se naši dva hrdinové, dáli se umírajícímu muži a jeho synovi s Downovým syndromem tak říkat, vydávají na cestu napříč bezejmenným kontinentem od města A k městu Z, začala jsem věřit všemu, co jsem si o knize přečetla.

To, že je celý děj zasazený do neurčité země v neurčité době, že hlavní protagonista putuje touto zemí a sčítá lidi a ty pak tetuje speciální značkou, to ještě nic není. Kafka snoubící se s Kerouacem a Beckettem přichází v samotných sčítaných lidech. Někdy jsou to tak podivuhodné figury, že by si je člověk představil v nějaké bajce. Kterou dost možná Sčítač taky je.

Doktor bez palce v továrně na lana, nymfomanka a její sestra, zlověstný detektiv, hipsterský výrobce hádanek – to jsou jen střípky lidí, se kterými se při putování otce a syna setkáváme. Šílené, groteskní postavy s často hlubokými, tajemnými životními osudy.

Ball vypráví s velkou obrazností, jakoby slova spíše maloval, než psal. Každému slovu propůjčuje význam a svou osobitou krásu. A v jemných, někdy veselých a jindy smutných, detailech odkrývá svůj osobní příběh. Příběh chlapce s Downovým syndromem, jehož veskrze naivní, ale o to krásnější pohled na svět, hne srdcem i toho největšího mrzouta.

Rozhodně ale nečekejte nějakou litanii o péči o postižené Downovým syndromem. To Sčítač v žádném případě není. Sčítač je óda na život a jeho nejprostší radosti, na čistou a bezelstnou lásku. Je to dost možná kafkovsky bizarní, ale když čtete pozorně, uslyšíte všechno, co měl Ball na srdci.
Sčítač je dopisem, příběhem, pro Ballova zesnulého bratra, jež Downovým syndromem trpěl.

A je to dopis pro všechny, aby pochopili. Protože lidé s tímto postižením jsou pořád společností mylně chápáni a nesnadno přijímáni.

Dětská bezelstnost kontrastující s lidskou krutostí, ale taky veselící se po boku drobných potěšení všedních dní. Kafka a Beckett a taky trochu Tolkien. Road trip a bajka. To všechno a mnohem víc je Sčítač.

Jak jsem psala výš, Sčítači jsem moc nevěřila. O to víc jsem byla uchvácené každou stránkou Ballova vyprávění. Je to opravdu krásná, hluboká kniha, která si rozhodně zaslouží mnoho pozornosti.

Komentáře (0)

kniha Sčítač recenze