Sašenka-Polární liška

recenze

Tohle jsou jiné archivy, je v nich hodně utrpení. Bolševici byli přesvědčeni, že jednají správně a proto všechno zachovali.
V Rusku není pravda psaná inkoustem, ale krví. V suchém šustění stránek uslyšíš dětský pláč, dunění vlaků, ozvěnu kroků sestupujících do sklepa, jednotlivý výstřel z naganu se sedmi gramy olova. Sám papír páchne krví...

Kdybych už k této knize nic jiného nenapsala, tak těchto pár řádků ke knize by možná bohatě stačilo k tomu, aby si člověk udělal obrázek...

Rok 1917
Alexandra Samuilovna Zeitlinová-Sašenka-je dcera bohatého barona Zeitlina, žijící v Leningradě. Je rozmazlená, má vše, co si může přát, dobré studium na škole pro šlechtičny, ale je také sama... Toho využije její otec Mendel (bratr její matky Ariadny) a Sašenka se dostává mezi bolševiky a celý srdcem v tuto ideologii začne věřit. Ale bolševici a komunisti neznají rodinu a přátele, strana je pro ně vším... Ocitáme se v centru dění, carské Rusko končí, Rasputin umírá, nastává éra bolševismu s Leninem a Sašenka pro něj pracuje v kanceláři. Sašenka, soudružka Polární liška vymění svou rodinu za stranu a Lenina...

Rok 1939
Po více než dvaceti letech je Sašenka a její manžel Váňa na nejvyšších žebříčcích ve straně. Mají dvě krásné děti, velký byt, pohodlnou daču, kde hostí ty nejvyšší politiky a hvězdy nejvyšší doby. Když pak pořádají velkou oslavu na svátek práce, dorazí i nevídaní hosté a ten den změní úplně všechno v jejich životech a odstartují něco, co už nejde vrátit...

Spoustu věcí o historii v tehdejším carském Rusku jsem nevěděla a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Na druhou stranu o leninském a stalinském režimu toho vím docela hodně a docela jsem se obávala a právem. Na začátku jsem si říkala, řvala jsem na Sašenku „proboha, nechoď tam, nedělej to, uteč někam hodně daleko!!“. No neposlechla holka Bylo mi těch lidí hrozně líto, nejvíce dětí, které se ničím neprovinily. Takový šílený svět... stačilo jedno slovo, jeden špatný pohled, žárlivé udání, jeden zvednutý telefon. Šílené... Ty jejich čistky před válkou, po válce... Jak bylo v knize zmíněno-Hitler likvidoval nepřátele, ale Stalin likvidoval své přátele, kolegy...
Místy jsem měla při čtení husí kůži A ten konec... začátky 90.let v Rusku vůbec nic nezměnily, stále všude byli soudruzi se stopkami na očích...
Kniha je hodně smutná a místy opravdu šílená. Nejvíc mne dojal ten konec, kdy Katynka hledala Sněženku a Králíčka. A také v druhém příběhu Lala, loučící se s dětmi... šílené, šílené, šílené. Co ty děti a rodiče museli vydržet, čím si projít...
Když budu hodnotit knihu jako takovou, tleskám. Autor se pustil do nelehkého úkolu, ale opravdu se ho zhostil na jedničku a já jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Příběh plný smutku, hledání, naděje a smrti. Je šílené, co se tehdy dělo a bohužel se podobné věci ve světě dějí i nyní Přála bych nám všem, aby se už nikdy nic podobného neopakovalo...

Komentáře (0)