Rudý Zeman

recenze

Právě proto, že nesleduji denní zpravodajství příliš pozorně, snažím se si aspoň čas od času přečíst nějakou „reportážní knihu“ psanou novinářem, která může jít podstatně víc do hloubky. V rámci tématu „Kniha, jejíž hlavní postavou je alkoholik“ Čtenářské výzvy 2023 jsem si vybrala knihu Jaroslava Kmenty o tehdejším prezidentu Zemanovi.

Očekávala jsem, že to bude neradostné čtení, ale vzhledem k tomu, že tento člověk byl prezidentem naší země, považovala jsem ho za potřebné. Když si člověk prostřednictvím této knihy dá různé aféry, které se v průběhu jeho kariéry objevily, do jedné řady, působí to opravdu katastroficky. Navíc zde můžeme sledovat i vývoj Miloše Zemana.

Miroslav Šlouf ve své knize, vydané v roce 2014, popisuje Zemana takto:
Miroslav Šlouf byl poměrně otevřený, když začal v knize hodnotit Miloše Zemana. Podle něj se Zeman hodně změnil.
„Chování prezidenta Miloše Zemana stále více určuje trojice špatných vlastností: nevypočitatelná náladovost, urputná zatvrzelost a prakticky nulová sociální inteligence. Je kvůli nim schopen se v okamžiku proměnit ve fracka nebo lpět na zřejmých omylech,“ napsal Šlouf ve své knize.
„Dříve je měl aspoň většinou pod kontrolou, ale v posledních letech jako by se utrhly ze řetězu, což způsobuje rychlou degeneraci osobnosti,“ uvedl Šlouf. A pokračoval: „Velmi zvolna, hodně pomalu jsem přicházel na to, že vlastně spolupracuji se dvěma Zemany – s jedním úžasným člověkem, skvělým kamarádem a vynikajícím politikem, a s druhým, nerudným, domýšlivým ješitou, úplně ztrácejícím empatii a diplomacii.“

Určitou „protiváhu“ šíleností a šlendriánu našeho dnes už exprezidenta Zemana a lidí z jeho okolí, tvořily citace lidí, kteří uvažují o demokracii a svobodě zcela jinak, např. Václava Havla, Petra Koláře, Johna McCaina nebo ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové:
Kateřina Šimáčková patří k respektovaným osobnostem české justice. V Ústavním soudu zasedala od srpna 2013. A v únoru 2018 poskytla rozhovor týdeníku Respekt a řekla zajímavou úvahu.
„Někdy mi přijde, že lidé velmi chtějí říkat své názory, ale nechtějí poznat všechny argumenty a pravdu. Já si myslím, že nejdůležitější je uvědomit si všechny argumenty, které jsou ve hře, a respektovat názor druhých. Mít na vše jednoznačný názor, aniž získám dostatek informací, mi přijde jako velký problém. Používám sama pro sebe dva takové téměř až politické slogany a bylo by skvělé, kdyby se jimi řídili i ostatní. První zní: Svoboda je také pro ty druhé. To znamená, že když chci žít ve svobodném světě, musím respektovat, že budu žít s lidmi, kteří svobodu budou využívat úplně jinak než já, a nebudu jim nutit svou představu života. Protože pak už to není svoboda,“ řekla Šimáčková.
A druhý slogan?
„Složité problémy nemají jednoduchá řešení. Pokud vám někdo říká, že složitý problém lze vyřešit jednoduše, nevěřte mu. A to platí i pro rodinné vztahy. Většinou není jeden člen rodiny dobrý a druhý zlý. Je to složitější,“ vysvětlila ústavní soudkyně.

Jsem ráda, že jsem našla odvahu se knihou Jaroslava Kmenty doslova „prokousat“. Lidé, kteří stojí v čele našeho státu, nás ovlivňují, ať chceme nebo nechceme, a je dobré uvědomit si, s kým máme tu čest. O to více se mi ulevilo, když Miloš Zeman v průběhu toho, kdy jsem knihu četla, přestal být prezidentem a otravovat tak veřejný politický život u nás. Děkuji panu Kmentovi za vytrvalou novinářskou práci o Miloši Zemanovi i za její shrnutí do jedné souvislé knihy.

Komentáře (0)