Rudá královna... nebo ne?

recenze

Rudá královna (2015) / Celupka (406 views)
Rudá královna... nebo ne?
"Povstaneme. Rudí jako úsvit."

Knížka Rudá královna mě zaujala na první pohled svou obálkou a na druhý pohled zajímavou anotací. Hned zpočátku mě na tomto novém světě přitahovala myšlenka společenských kast lišících se barvou krve. Rudí s klasicky červenou krví jsou jen obyčejní lidé, zato Stříbrní, jejichž krev má také stříbrnou barvu, ti mají nadpřirozené, téměř božské schopnosti, které se velmi hodí při boji. Už jen tyto fyziologické odlišnosti vytváří propast mezi Rudými a Stříbrnými. Jakmile se hlavní hrdinka Mare v paláci prozradí svými schopnostmi, tak ji královská rodina přinutí se vydávat za dávno ztracenou a znovu nalezenou stříbrnou dceru již zesnulého válečného generála. S novým jménem, Marina Titanosová, se také musí naučit novým zvykům. Co je však nejdůležitější, musí se naučit chodit po tenkém ledě a orientovat se ve všudypřítomných intrikách.

"Vycvičili mě k tomu. Je to jejich chyba. Sami mi pomohli zpečetit jejich osud."

Musím říct, že kniha mi velmi připomínala Selekci, a to z jednoho prostého důvodu. Jelikož byla Mare zaslíbena mladšímu z princů, musela se učit etiketě, historii a zeměpisu. Služebnictvo ji oblékalo do krásných šatů a na své hodiny docházela dle rozvrhu. Jediný rozdíl je v tom, že Mare nemusela soupeřit s 34 dalšími dívkami. Další podobnost se Selekcí spatřuji přímo ve fyzickém provedení knihy - bílá vazba, stejný typ písma, řádkování a začátků kapitol. Ale to vůbec nevadí. Tento příběh je však originální v tom, že místo již okoukaného milostného trojúhelníku obsahuje milostný čtyřúhelník. Opravdu, věřte mi. Mare je na vážkách - na jedné straně Kilorn, její kamarád z dětství, a na straně druhé dva princové, Cal a Maven. Jak tohle jen může dopadnout? Nicméně pamatujte, že zradit může každý. Co mi na knize přišlo trochu zvláštní bylo to, že se odehrává ve zdánlivé zaostalé lidské společnosti, ale všude se vyskytovala elektřina. Byla téměř ve všem a v příběhu hrála celkem důležitou roli, takže si na to člověk po čase zvyknul. Ale přechod během chvilky od princeznovských šatů k helmě a motorce byl pro mě docela těžko překonatelný. :D Přes všechny tyto postřehy a menší výtky se autorce Victorii Aveyard podařilo vymyslet kouzelný svět s poutavým příběhem, který se četl jedna báseň. Za zajímavý námět, nelehko čitelné charaktery vedlejších postav a překvapivý a originální konec dávám knize 4 hvězdičky a už se těším na další pokračování.

Komentáře (0)

kniha Rudá královna recenze