Jsou naše vzpomínky opravdu skutečné?

recenze

"Lidská paměť se chová spíš jako scénárista a režisér v jednom - z útržků skutečnosti si vytváří svůj vlastní film."

Kniha zrcadel mě zaujala už na první pohled obálkou a po přečtení anotace to bylo jisté - musela jsem knihu mít. Usmálo se na mě štěstí, jelikož e-shop Megaknihy.cz mi ji poskytl jako recenzní výtisk. Z námětu knihy jsem byla přímo nadšená. Jelikož i já sama bych jednoho krásného dne ráda vydala knihu (je to můj tajný sen), tak mě hned tajemný rukopis, který by měl odhalit pravdu ohledně dávné vraždy. Příběh začíná z pohledu literárního agenta, který obdrží rukopis a je jím okamžitě pohlcen. Následující část je vyprávěna z pohledu autora rukopisu. Styl vyprávění mi místy připomínal deníkové zápisky, ale to rozhodně není na škodu. Chvílemi jsem se cítila, jako bych autorovi viděla do hlavy, četla mu myšlenky. To knize přidává na čtivosti. Kniha zrcadel kromě hlavního děje obsahuje i psychologickou stránku. Náš zavražděný profesor se právě lidskou psychikou zabýval. Konkrétně sílou lidských vzpomínek a manipulací s nimi. Věřili byste tomu, že je možné člověka ovlivnit natolik, že je schopný mít velmi živé vzpomínky na nějakou událost v minulosti, kterou by si za normálních okolností nemohl pamatovat? Je to rozhodně téma k zamyšlení, jaké triky je lidská mysl schopná na nás vytáhnout. U kriminálních příběhů mám většinou nějaké tušení, kdo asi bude vrah, ale v tomto případě jsem až do úplného konce byla "s rozumem v koncích". Jak jsem byla napjatá, jak to celé dopadne, tak jsem pomalu nedělala nic jiného, než jen četla. Po dlouhé době se u mě projevily známky obsese.

"Někdo kdysi řekl, že vzpomínky na minulé události nejsou nutně vzpomínkami na to, co se skutečně stalo. Myslím, že měl pravdu."

V doslovu autor E. O. Chirovici píše, že když Knihu zrcadel rozesílal nakladatelstvím, tak se zpočátku setkával jen se zamítavými odpověďmi, než se s ním setkal jeden maličký nakladatel, kterému se kniha velmi líbila, ale řekl mu, že sám by nebyl schopen knize zajistit propagaci, jakou si kniha zaslouží... Musím se přiznat, že nevím, jakou tato kniha měla u nás v České republice propagaci. Já jsem si žádné nevšimla, ale s názorem onoho malého nakladatele naprosto souhlasím. Já jsem z této knihy nadšená a její čtení jsem si užívala.

"Vzpomínky jsou jako kulky. Některé hvízdnou kolem a jen vás vyděsí. Jiné vás rozervou na kusy."

Komentáře (0)