Rodinná terapie

recenze

Rodina a jak v ní zůstat naživu (2018) / Tresť
Rodinná terapie
V drtivé většině případů jde říct, že rodina je, no, přinejmenším svérázný společenský útvar. Krev není voda, že jo. Milujeme se, i když se nenávidíme a nenávidíme se, protože se milujeme. S kým jiným sdílíme své životy. Jen s rodinou. Blízké, intimní, niterné sdílení, které určuje to, jací budeme. John Cleese a Robin Skynner. Dva pánové, kteří se rozhodli přiblížit rodinu jako psychologický fenomén.

Nejspíš jako většina, zatoužila jsem po knize díky jménu Cleese. Člen Monty Pythonova létajícího cirkusu, absurdní humor, který se žádné další komediální skupině nepodařilo byť jen napodobit. Po rozečtení mi postupně docházelo, že jsem měla pozornějí číst to, co mi o knize samotné říká nakladatel. Je to populárně naučná kniha o psychologii, o rodinných a partnerských vztazích. A rozhodně to nebude řachanda. Tedy alespoň ne vždycky. Prioritou knihy je terapie a snaha pochopit to, co psychologie může člověku dát, aby přežil ve vlastní rodině.

A přežije v rodině, když si přečte knihu?

Rozhodně toho dost pochopí. Uvidí, že i on sám je v zakletí, jak bych to řekla, v zakletí stereotypů vlastní rodiny. Že rodina v něm vybudovala strachy, obavy, mindráky, a že to všechno jde překonat. Stejně jako strach z pavouků. Prostě na něj sáhni. Sáhni na něj. Pak znova a znova a znova. Terapie. Trochu drsná, ale terapie. Časem už vám pavouci prostě nepřijdou děsiví. Pokud tedy nelezou těsně za vámi po zdi. No, tak, a koukla jsem se, jestli tam neleze. Taky jste se koukli.

Zpočátku bylo čtení knihy trochu nevstřícné. Kniha je soupisem série rozhovorů mezi Cleesem a Skynnerem, kdy Cleese se ptá a Skynner vysvětluje. A jelikož se kniha věnuje vážnému tématu, je i forma sdělení vážná, ale zároveň trochu rozpačitá, protože z textu jde cítit ona účelovost vedených rozhovorů. Necítíte z nich spontaneitu. Jako kdyby oba autoři měli před sebou harmonogram témat a museli se o něm, v rámci knihy, bavit. A neodběhnou od tématu a neodběhnou. Jasně, harmonogram určitě měli, však psali knihu, nehráli žolíky.

A ve výsledku je to vlastně dobře, protože šíře témat, jejich počet, jejich rozsah, je i tak dost obsáhlý.

Populárně naučná literatura. Má přiblížit čtenáři vědění tak, aby to nejen pochopil, ale aby jej to i bavilo. Obě tyto položky kniha splňuje. Jen to má jeden malý háček. V každé populárně naučné, ale i v každé naučné knize, jsou témata dělena do kapitol, podkapitol. Abyste nemuseli dlouze hledat něco, co vás zajímá. Snadná orientace. A právě ta výsledný dojem z knihy Rodina a jak v ní zůstat naživu trochu kazí. Je to vlastně jednolité učení se novým poznatkům o tom, proč jsme takoví, jací jsme. A co s tím, do prkenný ohrady, dělat.

Všichni máme své stinné stránky. A jde pracovat na tom, abychom je příliš nevětrali. Kniha Rodina a jak v ní zůstat naživu se může stát dobrým průvodcem.

Komentáře (1)

kniha Rodina a jak v ní zůstat naživu recenze

bubka
29.03.2018

jako arachnofobka prohlašuji na svou čest, že hnus a strach z pavouků se hlazením odnaučit nedá.