Richardovy živé hračky aneb vezměte všechny výtisky série 50 odstínů a odneste je do sběru, aby se mohly zrecyklovat na toaletní papír…

recenze

Jak se sama autorka nechala slyšet, námět na tuto knihu sahá hluboko do její minulosti a to do roku 2002, v němž přišel první podnět k sepsání tohoto příběhu, takže se opravdu nemůže jednat o nějakou lacinou snahu chtít se svézt na vlně „úspěchu“ BDSM série 50 odstínů.

Liší se od ní prakticky ve všem, ať už je to umístění příběhu netradičně zasazené do Berlína 19. století, vykreslení hlavních postav, až po kvalitu samotného textu, jenž si na svojí finální podobu do knižního vydání počkal dlouhých 14 let.

Jedná se o takovou detektivně thrillerovou „baladu“ rozvíjejícího se vztahu mezi dvěma muži, mladičkým ztracencem Michaelem Donatierrem a bohatým podivínským vynálezcem a konstruktérem Richardem Steinbergem, jenž mladíka zachrání z hořícího domu, propůjčí mu své jméno pro ochranu a zaměstná ho ve své dílně, ze začátku zdánlivě úplně nezištně.

Pavučinu lží Michael rozplétá velice pomalu podle střípků informací, které mu jen neochotně přicházejí z okolí, čímž se sám, aniž by to tušil, do této pavučiny zaplétá a postupně se stává loutkou, podléhající plně vůli svého „zachránce“.

Nezaujatý čtenář, jemuž nevadí číst o poněkud bizarnějších erotických vztazích osob stejného pohlaví, se může v pozici nezávislého pozorovatele nechat doprovodit zajímavým a poutavým příběhem, v němž některé otázky přetrvávají až do samotného závěru knihy, zatímco se vynořují nové, jež nejsou víceméně přímo zodpovězeny ani na konci. Je nejspíš na čtenáři, pro jakou variantu vysvětlení se rozhodne.

Zrovna jako Michael, mladík plný ideálů, jenž o skutečném životě vůbec nic neví, přijíždí pátrat do Pruska po svém otci, aby byl okamžitě konfrontován s nebezpečími života, zachráněn, kdy o významu tohoto slova by se dalo pochybovat, podmaňován cizí vůlí, nacházející odpovědi na otázky, jichž je stále více než odpovědí samotných, aby nakonec bojoval o svůj vlastní život, z čehož vyjde zraněn, změněn, přesto mnohonásobně silnější, než byl dříve.

Štěstí je v tomto příběhu velice vrtkavé a do samého závěru žádné z postav neslouží příliš dlouho, aby odvrátilo blížící se životní zvraty.
Rozhodně bych knihu doporučil čtenářům, kteří nemají úzkoprsý pohled na svět a „nevzrušují“ je hlavně jejich vlastní předsudky.

Kniha sama byla dokončena po románu Ti nepohřbení, čímž autorka Kristina Haidingerová ukázala velkou míru fantazie, že se vůbec nejedná o autorku jednoho žánru. Já jí jen přeji, ať jí to píše stále dál takto skvěle a zahrnuje nás svým náměty klidně pomalejší kadencí, přesto s rostoucí kvalitou textu.

Vydalo nakladatelství Netopejr (2016), takže pro „hledavce“ je stále ještě k nalezení.

Komentáře (0)