Řekni, kdo tě rozplakal

recenze

Dovolte mi seznámit vás s neapolským rodákem, který je v Itálii známý díky svým detektivním příběhům. V zahraničí poprvé publikoval v roce 2006, a to se svou knihou Bolest, která byla prvním kouskem z detektivní série s jedním svérázným komisařem. V současné době v zahraničí vyšel již jedenáctý případ. Mimo tuto sérii vydal autor ještě několik románů a povídek. My, čeští čtenáři, máme konečně také tu čest seznámit se s autorem, jehož knihy v zahraničí spadají do kategorie bestsellerů. U nás Bolest vychází v nakladatelství Epocha.

Bolest, jejíž podtitul zní Zima komisaře Ricciardiho, naláká nejednoho čtenáře svou temnou obálkou. Nejedná se o nic přeplácaného a naštěstí zde není ani žádná nálepka, ačkoliv se v Itálii jednalo o bestseller. Navíc obálka koresponduje s ponurostí nejen příběhu, ale obzvláště s naším komisařem. Já osobně jsem po knize sáhla ze dvou důvodů, prvním z nich byla právě zmíněná obálka a druhým důvodem fakt, že jsem doposud nečetla žádnou detektivku vzešlou z pera italského spisovatele. A tak jsem si musela rozšířit své obzory.

Komisař Luigi Alfredo Ricciardi, působící při policejním ředitelství v Neapoli, mi od první zmínky o něm sedl. Je mu 31 let, je svobodný, má své temné stránky, o kterých se nebojí mluvit nahlas když na to přijde a je samotářský typ. A to nejdůležitější o něm - v dospívání se mu stala jistá Záležitost, po níž už nikdy nic nebylo jako předtím. Ricciardi vidí mrtvé, kteří zemřeli násilnou smrtí, ale má to jeden háček. Mrtvé vidí jen po dobu uvolňování jejich silných emocí, které se mimochodem přenášejí i na samotného komisaře…

Když si představím italskou Neapol, vybaví se mi slunce, radost, smích, pestrost, svoboda. Ale zde se setkáme s pravým opakem, neboť se nacházíme ve třicátých letech 20. století, kdy nejen v Itálii vládl fašismus Takže sbohem, barevnosti a vítej realito - hlad, bezmoc, strach, nejistota v budoucnost a do toho všeho přimíchané stíny, nejen mrtvých. Navíc je zde přímo do očí bijící rozdělení společnosti tehdejší doby - svět bohatých a svět chudých, nic mezitím.

V tomto příběhu je vyšetřována vražda světově proslulého tenoru Arnalda Vezziho, takže je zcela jasné, že komisař se musí snažit ze všech sil, aby případ vyřešil v co nejkratší možnou dobu. Už jen z toho důvodu, že se o tento případ zajímá samotný Duce. A tak se Ricciardi dostává do zákoutí opery a do každého koutu divadla San Carla, ve kterém se vražda stala. A zjišťuje, že ubohá oběť, jejíž slzy se zdají být jako komisařovi vlastní, nejsou vyplakávány upřímně…

Měl jasný profil Vezziho osobnosti, o tom neměl pochyb. Nečestný krutý muž, výběr toho nejhoršího, co mohlo být v povaze člověka. Obdařen nedosažitelným talentem a s ním spojeným kouzlem.

Jsem ráda, že jsem opustila svět severských autorů a svěřila se do péče Itala, protože právě tento spisovatel mě mile překvapil. A to i přesto, že se autor pustil na tenký led s umístěním příběhu do ne zrovna poklidných dob minulých.

Sice má kniha necelé dvě stovky stránek, ale její čtení mi zabralo tři večery. Myslela jsem si, že Bolest budu mít zhltnutou na jeden zátah, ale příběh stál za to si ho vychutnat déle. Tak jako se samotný Ricciardi pídil po každé stopě, tak já se pídila po každé důležité informaci, která čtenáři nesmí uniknout. Kdyby se totiž dalo na můj úsudek co se týče vraha, musela bych ho několikrát měnit. A stejně bych na vraha nakonec nepřišla.

Jednu hvězdičku z hodnocení, bohužel, musím ubrat, a to z toho důvodu, že jsem v knize narazila na několik překlepů a jednu chybu v datu, které je v příběhu celkem důležité. Postavy v knize jsou nám představovány postupně, takže nebudeme mít v italských jménech takový zmatek. Jsem ráda, že jsem s každou otočenou stránkou zjišťovala, že ne každý je ten špatný a že i dokonce náš osamělý komisař má v sobě tu světlou stránku, kterou však prozatím skrývá.

Tuto knihu hodnotím jako kvalitní detektivní příběh, jež čtenáře vtáhne do děje již od prvních stránek. Těším se na to, že nakladatelství Epocha snad v budoucnu vydá další knihu Maurizia de Giovanniho s případem Ricciardiho a my budeme moc sledovat další události kolem něj. Tohoto Itala si totiž s radostí opět někdy vpustím do bytu.

Komentáře (1)

06.03.2024

PitoR

Veľmi pekná recenzia...
Presne tak, každý "uteká" na sever, zbytok detektívneho sveta akoby neexistoval. Na rozdiel od Vás som už mal skúsenosť s talianskou detektívkou (Giorgio Scerbanenco) a rozhodne to stálo za to. A rovnako aj teraz, som milo prekvapený. Musím súhlasiť s tvrdením, že obálka je výstižná a dovolím si napísať, že fantastická - skvelo doplňuje príbeh. Jedno Vám však mám za "zlé" - autor predsa nemôže za chyby tlače. Všimol som si to tiež, aj ten dátum, dokonca pri všetkých kapitolách s poradovým číslom začínajúcim na číslicu dvadsať úradoval škriatok.
...monushka, ďakujem!