Ranč u dědečka

recenze

Příběh nás seznamuje s hlavní hrdinkou Julkou, která se po rozvodu s Karlem přestěhovala na ranč, který zdědila po svém milovaném dědečkovi.

Karel jí jednoho dne oznámil, že se chce rozvést. Julka tomu nechtěla uvěřit, jelikož jejich život byl perfektní - relativně. Jenže když jí Karel oznámil, že čeká dítě s mladou dívkou, se kterou chce žít, Julka musela uvěřit. Život, který si představovala, najednou přestal existovat! Co už se dalo dělat? Tak sebrala svou dospívající dceru Tamaru i sebe, odešla daleko od města a za svým dosavadním životem udělala tlustou čáru.

Julka jako veterinářka chápe, že na takovém místě kde teď žije, nebude mít tolik pracovních příležitostí, a tak musí začít využívat svojí energii trochu jiným směrem. Veškeré své finanční prostředky investuje do rekonstrukce a renovace svého ranče. V horním patře pak vybuduje pokoje pro hosty. Z jejího milovaného ranče se stává útulný hotýlek pro ty, kteří mají rádi přírodu, klid a taky koně.

Postupem času se Julka vyrovnává se svým novým životem a zvyká si na samotu. Ostatně zas tak sama není, má svojí dceru, přátele a zvířata. Julka nehledá partnera ani žádný vztah, žije pro svojí dceru a je spokojená s tím, co teď má. Ovšem nebyl by to žádný pořádný život, kdyby jí nepřinášel různá vzplanutí, prožitky a zážitky, radosti i strasti - její život rozhodně není žádná nuda.

Julka je krásná silná žena, která toho prožila už dost na to, aby jí jen tak něco rozházelo a vyvedlo z rovnováhy. Přesto se občas najde něco, co s ní trochu zacloumá. Třeba jako když se dozví, že Tamara měla nehodu a je v kómatu.

Nový román slovenské spisovatelky Táni Keleové-Vasilkové, je velice civilní, na nic si nehraje a proto vás snadno a rychle vtáhne do děje. Jak jednou knihu otevřete a začtete se, nebudete chtít přestat. Je to příběh obyčejných lidí, kteří prožívají svoje osudy v krásném romantickém prostředí venkovského ranče.

Komentáře (0)